Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Jágrův předchůdce v Omsku: Premiéru jsem měl den po útoku na New York

Jaroslav Kameš

12 2008
Pokud si budete chtít vybavit datum, kdy první český hokejista zasáhl v dresu ruského týmu do místní hokejové ligy, není to tak složité. "První zápas jsme totiž hráli po teroristickém útoku v New Yorku," vzpomíná nyní znojemský brankář Jaroslav Kameš.

Došlo k němu 11. září 2001. Kamešova premiéra v ruské Superlize přišla na řadu o den později. "Pamatuji si, jak jsme byli po obědě a měli odpočívat. Celou dobu jsme ale sledovali záběry na CNN, kde pořád opakovali, jak to druhé letadlo naráží do mrakodrapu. To se zapomenout nedá," říká Kameš.

V Omsku je oproti New Yorku čas o 11 hodin napřed, takže jeho obyvatelé se dozvěděli o teroristickém útoku na světové obchodní centrum v New Yorku více podrobností až v den Kamešova zápasu.

Angažmá na Sibiři mu tehdy dojednal Jaroslav Zídek, který do Omsku dvakrát přivedl i Jaromíra Jágra.

Na den přesně před sedmi lety Omsk vstoupil s Kamešem v brance do nové sezony výhrou na domácím ledě nad Křídly Sovětů 5:2. "Byl jsem první český hokejista, který v Rusku nastoupil v soutěžním zápase. Honza Peterek měl sice v Jaroslavli podepsanou smlouvu dřív, ale jejich zápas začínal kvůli časovému posunu později," připomněl Kameš.

Začala tak sezona, která otevřela českým hokejistům cestu do Ruska. Kameš, kterému do týmu přibyli ve stejném roce i útočníci Patera s Procházkou, skončil s Omskem třetí. Z titulu se radovala Jaroslavl vedená českým koučem Vladimírem Vůjtkem.

Co jste vlastně o Omsku věděl, než jste tam vyrazil za hokejem?
Nic a ani nebylo pořádně koho se zeptat. Našel jsem si jen pár kusých informací na internetu.

A co se tam psalo?
Spíš jen o mužstvu, věděl jsem, že rok předtím hrálo finále. A pak jen základní informace.

Když jste někomu tehdy řekl, že chcete jít do Omsku, slyšel jste, že jste blázen?
Tak jasně. Bylo to dost neobvyklé rozhodnutí. Nikdo nevěděl, jak to tam chodí. Vůbec toho nelituji, že jsem tam šel. Byla to pro mě velká životní zkušenost.

Jaroslav Kameš

Jak vlastně vaše angažmá v Omsku vzniklo?
V roce 2001 jsme vyhráli se Vsetínem extraligu. Pan Zubík (majitel klubu) byl tou dobou zavřený a nevědělo se, jestli ten klub bude dál fungovat. Spousta hráčů odcházela. Já dostal nabídku od Omsku asi čtrnáct dní po skončení sezony. A musím říct, že jsem o tom opravdu dost dlouho přemýšlel. Asi měsíc, možná i dýl. Měl jsem tou dobou ještě docela malé děti. Ale bylo to natolik zajímavé, že jsem si řekl, že to půjdu zkusit. Že uvidím, jaké budou podmínky.

Z pobytu na báze jste strach neměl?
To jsou dané věci. Smlouva byla standardní, vypracovaná byla v angličtině. Na místě jsem ještě podepisoval ruskou smlouvu. Ale hlavně to byla otázka peněz, to si nemusíme nic nalhávat. Z tohoto pohledu byla ta nabídka opravdu hodně lákavá. Co se týká báz, tehdy to bylo dané i tím, že hráči ještě neměli takové platy. Bydleli i s dětmi v malých bytech, takže na bázu jezdili, aby se mohli v klidu vyspat.

Co vás nejvíc překvapilo, když jste dorazil do Omsku?
Ten opravdu dokonalý servis o hráče, a to bez přehánění. Na stadionu jsem dostal snídani, oběd, večeři. Všechno materiální zabezpečení.

Tehdy byl ještě majitelem klubu milardář Roman Abramovič. Chodil za vámi do kabiny?
Viděl jsem se s ním během sezony asi tak třikrát. Už tehdy byl gubernátor Čukotky, ale když byl nějaký svátek, tak přiletěl do Omsku a měli jsme s ním mítink. Viděl jsem se s ním hodně zblízka, ale přímo jsem s ním nemluvil.

Byl jste rád, že vám pak přibyli do Omsku útočníci Patera s Procházkou?
Tak určitě. Ze začátku tam se mnou byli dva Kanaďani, kteří nesplňovali představy Rusů. Už od přátelských utkání, na která se tam opravdu klade velký důraz. To je tam málem mistrák. Záleží jim, jestli vyhrají turnaj Plynova a tak. V Omsku začali hledat jiné typy hráčů, Pavel Patera se zrovna vracel z Minnesoty, tak mi hned říkali, ať ho oslovím, že ho chtějí.

Takže jste se do toho zapojil i vy.
Musel jsem. Oni měli enormní zájem, musel jsem ho přesvědčit, že je to tam dobrý. V ničemu jsem mu nelhal, o čemž se přesvědčil, když přijel. A vydržel tam ještě další dva roky.

Jaroslav Kameš

Vám ovšem sezonu v Omsku pokazilo zranění.
Přetrhl jsem si přední křížový vaz. Asi dva měsíce a půl jsem bylo mimo. Sezonu jsem pak ale ještě dochytal.

Na operaci jste se vrátil do Česka, že?
Měl jsem jít v Rusku, ale zeptal jsem se, jestli můžu jet na operaci do Čech. Nejdřív souhlasili s tím, že se ale musím dát za měsíc dohromady, jinak mě přestanou platit. Pak jsme se ale domluvili.

Poznal jste město Omsk i nějak blíž?
Moc času jsem neměl, protože ty vzdálenosti v ruské lize jsou opravdu šílený. Když člověk přijede ze zápasů utahaný, tak nemá moc náladu někam chodit. Občas jsme zašli někam do restaurace. Těch je v Omsku spousta.

To už jste chodili do restaurace U Švejka?
Jo jo. Ten český kuchař tam ale přišel až později.

Byl jste v Omsku jako první český hokejista. Měl jste tam nějaké problémy, že by vám třeba Rusové vyčítali, že jim berete práci?
Ne, vůbec. Naopak. Bylo to hodně daný i tím, že jsem od začátku mluvil rusky. Nebyla tam jazyková bariéra. Všechny, co jsme tam byli první rok, tak nás vzali. Kanaďany tak nebrali. Rusové jsou hrdý národ. Chtějí komunikovat v ruštině. I hráči, kteří se vrátili ze zámoří, s nimi nechtěli mluvit anglicky. Říkali jim, že když oni byli v Kanadě, tak se s nimi taky nikdo nebavil rusky. Prostě, když chcete práci v Rusku, tak se naučte rusky.

Překvapuje vás to nadšení fanoušků, které v Omsku zavládlo poté, co se do klubu vrátil Jaromír Jágr?
Ne, určitě ne. Asi i tím, že jsme byli spřátelená země, tak Rusové toho o nás a o naší historii hodně vědí. Mají přehled o našich sportovcích. Dobře ví, kdo je Jágr, že je to nejlepší hokejista na světě. Pro ně hokej a fotbal jsou sporty číslo jedna. Když přijedete někam do Německa, tak o Češích ví daleko míň.

Jágr a hokej v Rusku: Reportér MF DNES na cestě za ligou, jež chce konkurovat slavné NHL



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze