Jak být hvězdou? Hrát vedle Jágra

Nad postelí měl jako kluk pověšený plakát Jaromíra Jágra. Knížku o něm přečetl jedním dechem, a když letos v dubnu podepsal smlouvu s Omskem, snil: "Moc bych si přál, aby Jarda do Ruska přišel taky. A kdyby nás dali do jednoho útoku, byla by to paráda."

Jaromír Jágr v dresu Avantgardu Omsk | foto: Profimedia.cz

Teď Jakub Klepiš skutečně vedle velkého mistra hraje. Na místě, které je klíčové pro úspěch ruské mise Jaromíra Jágra.

"Jarda mi vždycky říkal, že kdybych ho dal na tenis, tak mu můžu nadávat. V hokeji ne, tam je závislý na těch kolem něj," říká hokejistův otec Jaromír Jágr starší. "A třeba v New York Rangers to v poslední sezoně vůbec nefungovalo. Jarda si musel k sobě sám sehnat hráče, s hvězdami, co koupili, to nešlo."

I proto mu radil, ať odejde. I proto v Omsku ještě před začátkem přípravy přiřadili k Jágrovi dva české parťáky. Centra Klepiše. A Pavla Rosu jako levé křídlo. "Hovoří jedním jazykem, to je důležitý psychologický faktor,ů tvrdí kouč Omsku Sergej Gersonskij.

. Jakub Klepiš 24 let, centr

V útoku má na starosti ostré souboje u mantinelu i před brankou. Umí zakončovat akce, ať už dobrou střelou nebo výtečným blafákem do bekhendu. Oproti Strakovi a dalším někdejším Jágrovým centrům je přímočařejší. Je pravák, takže Jágrovi musí nahrávat bekhendem. "Za ty prachy, co bere, to musí umět i bekhendem," směje se Jágr.

Je to moudrý tah, vždyť Jágr je na české spoluhráče vysazený. Dlouhá léta byl jeho věrným druhem Martin Straka, vedle Roberta Langa si zase trochu vylepšil trudné angažmá ve Washingtonu a s Janem Hrdinou strávil tři roky v Pittsburghu.

Teď mu Rusové sestavili rovnou celou českou lajnu. Můžete mít zlatý důl, můžete Jágrovi sypat miliony, ale pokud nemá vedle sebe chytré, kombinační, učenlivé a především pracovité hráče, jeho kouzlo se zmenšuje. To Klepiš a Rosa splňují. Navíc oba jsou výteční střelci.

Klidně se může stát, že dají víc gólů než Jágr. "On tady góly dávat nebude, bude přihrávat. Váže na sebe dva tři hráče, ale i tak si najde prostor na ledě, aby našel volného spoluhráče. Rosa s Klepišem z toho vytěží," tvrdí kouč moskevského Spartaku Miloš Říha.

Nebylo by to poprvé, co by se vedle Jágra zrodily hvězdičky. V Rangers

. Pavel Rosa 31 let, levé křídlo

Skvělý bruslař a střelec. Občas působí nenápadně, ale umí si najít místo. Trpělivě krouží útočným pásmem, než na sebe Jágr naváže beky a vyčaruje gólovou přihrávku. Umí se dobře přizpůsobit. Oproti Jágrovi i Klepišovi hrál v Omsku i v minulé sezoně.

po jeho boku vyrostl Brandon Dubinsky, v Pittsburghu už zmíněný Jan Hrdina nebo Kip Miller. Ten, když v jednom zápase udělal tři body, tak se na střídačce Jágra udiveně ptal: "Nezdá se mi to?"

V únoru 1999 zase mohl proti Buffalu nastřílet svůj první hattrick, ale místo střely do prázdné branky přihrál Jágrovi. Tak mu byl vděčný.

Osudovým centrem čísla 68 však byl úplně někdo jiný. Chlapík, který mu v NHL nahrál na 110 branek a o němž Jágr říká: "Za celou kariéru jsem nepotkal centra, se kterým bych si tak rozuměl."

Tím mužem není Mario Lemieux, Jágrův velký učitel, ale Ron Francis. S Jágrem hrál řadu let, rozjížděl většinu útoků, které jeho kamarád zakončoval. A když v roce 1998 opouštěl Pittsburgh, převzal po něm Jágr kapitánské céčko.

. Klepiš: Hledám učitelku ruštiny, 25 let, blondýna  

Omsk (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - I když si při výhře 6:0 nad Magnitogorskem připsal jednu asistenci, statistiky útočníka Jakuba Klepiše se zatím v Kontinentální hokejové lize nejvíc rozrůstají v kolonce trestných minut.

I Jaromír Jágr o svém centrovi z prvního útoku Omsku po středečním utkání v žertu prohlásil: "Bude z něj zlý muž našeho týmu." "Raději už přenechám tuto roli někomu jinému," slibuje Klepiš.

Zatím jste "zlý muž" stále vy. Co kdyby se s vámi chtěl porvat třeba Chris Simon, který dostal v prvním utkání za Čechov po bitce trest do konce utkání?
Já jsem domluvený s Jardou Jágrem, že kdyby na mě šel, tak mě bude jakožto hvězdu hlídat (smích).

Se svou důraznou hrou se v Rusku trochu vymykáte. Rozhodčí vám skoro nic nedovolí, že?
V Česku se hraje daleko víc do těla, tady musím před soupeři brzdit. Budu muset vydat energii někde jinde, asi si po tréninku budu přidávat.

A jinak jste si už na Rusko a Omsk po přestupu ze Slavie zvykl?
Tady je pořád něco, co vás překvapuje. Ale v Omsku je špičkové zázemí. Všechno, co chceme, tu máme. Když to srovnám s Washingtonem, tak je to možná i lepší.

Čím se vůbec kromě hokeje zabavíte?
Internetem, nebo hraji na PlayStationu fotbal. Za Liverpool, protože se mi líbí, jak hraje Torres. Chodím taky do sauny.

Už jste si stihl prohlédnout město?
Jsou tady hezké budovy, ale ještě jsem se projít nebyl, jen v restauraci na jídle. A procházka? Ta u mě asi nehrozí, jedině že bych jel autem do parku.

Chutná vám ruská kuchyně?
Tady na zimáku jsou většinou jídla dobrý, dávám si rybu a tak. Ale když vidím ty ruské speciality, tak to radši nevím.

Klub vám platí ubytování i jídlo. Už jste vůbec někde platil rubly?
Musel jsem si koupit toaletní papír. Jinak všechno máme.

A co ruština, už se domluvíte?
Nic moc, pořád hledám nějakou učitelku. Nejlíp tak pětadvacet let, blondýna. Nějaké jsem už viděl, ale ještě jsem se jich neptal, jestli mě chtějí učit (smích).

V Česku nesmíte po červencové nehodě (Klepiš pod vlivem alkoholu ujížděl policistům, naboural a zdemoloval své BMW) dva a půl roku sednout za volant. Tady máte řidiče?
Mám, a stejně bych ho měl, i kdyby se nestalo to, co se stalo.

A připomíná vám to někdo?
Ani ne. Spíš si to připomínám já. Mám z té bouračky uložené tři fotky v mobilu. Ale jinak už je to za mnou, přežil jsem to a nechci se k tomu vracet.

Legraci si z toho dělal před odletem z Česka Jaromír Jágr. Říkal, že mu budete v Omsku dělat řidiče...
Jsme domluvený, že až se vrátíme do Čech, tak tam bude vozit mě.

A jak se vám to poslouchá?
Tak z čeho si taky Jarda srandu nedělá, že jo?

Nicméně stačí se po ruských silnicích projet kousek v taxíku, aby si člověk řekl, že tady nikdy řídit nebude.
To jo. Jezdí jako blázni, z dvou pruhů si dělají čtyři. S mým řidičem se kolikrát bojím. Navíc má volant napravo, což tady má vlastně půlka aut, protože je vozí z Japonska.

Tak to jste mi objasnil jednu záhadu, na kterou jsem se chtěl zeptat.
Tam je to levnější. Jenže pak tady v tom provozu řadí můj řidič levou rukou, do toho mu třeba zazvoní telefon, dívá se na něj... Hrůza. Už asi dvakrát jsme sjeli ze silnice. Když mu zvoní telefon, tak už mám připravenou ruku, abych mu držel volant.

"Ruský veterán" Rosa už zažil v Omsku i potyčku se skinheady

Omsk (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - V Omsku byl už rok, než se útočník Pavel Rosa rozhodl vzít s sebou na Sibiř i kanadskou manželku Isabelle a dvouměsíčního syna Alexe. "Měl jsem z toho strach, ale nakonec jsme pro něj našli skvělou doktorku," vzpomíná 31letý hokejista.

Od začátku letošní sezony hraje Rosa levé křídlo prvního útoku, v němž by měl plnit roli střelce, který bude proměňovat přihrávky Jaromíra Jágra. Ve třetím utkání se však v sestavě překvapivě neobjevil.

"Trenér mě posadil. Rozebírat to ale nebudu, ještě bych si nadělal problémy," říká Rosa. "Jsem rád, že nás dal zase dohromady." Rosa si zahrál v dresu Los Angeles i NHL, hned při svém prvním roce v ruské Superlize získal s Dynamem titul.

V Omsku už se zabydlel, načal tu třetí sezonu, oproti Klepišovi s Jágrem nemá navíc hrazené ubytování. Se životem na Sibiři má tak největší zkušenosti. "Když jsme sem před čtyřmi roky přijeli s Dynamem, tak to bylo hrozný. Od té doby se to v Omsku hodně zlepšilo," tvrdí. "Na silnicích je to stejné jako v Moskvě, lidé jezdí zleva doprava, bouračky jsou každý den."

Český útočník však zažil v Omsku i svůj nejhorší ruský zážitek. To když byl i s rodinou na nákupech s brankářem tmavé pleti Fredem Brathwaitem.

"Když jsme vycházeli z obchodu, tak tam byla skupinka skinheadů, začali zpívat o Hitlerovi, ruce nahoru a jeden začal bouchat do Freda," popisuje Rosa. "A manželka si nenechá samozřejmě nic líbit, a i když držela syna, tak začala toho skinheada odstrkovat."

Situaci nakonec zachránil taxikář. "Skinhead vytáhl nůž, načež vyskočil z auta taxikář s baseballovou pálkou. Rychle jsme ujeli," oddechl si Rosa.

V Omsku se dal hokejista i na charitu. S manželkou poslední dva roky nosí dárky dětem, které jsou v nemocnici a často bez rodičů. "Děti, které jdou do dětského domova, protože jsou třeba jejich rodiče alkoholici a někde je nechají, tak jdou nejdřív do nemocnice."