Venku přešlapuje hlouček fanoušků, většina z nich čeká na podpis. „Kam jdete? Sem nesmíte,“ zadrží mě u vchodu jeden z bodyguardů. Obměkčí ho až novinářský průkaz a informace, že je rozhovor s hokejisty domluvený.
Jde se poradit s recepční, která telefonuje nadřízenému. Pak volá hokejistům na pokoj. Na druhém konci to nikdo nebere. „Tak bohužel,“ říká mi s milým úsměvem dívka.
Naštěstí už jsou tady. Hokejoví bratři František a Tomáš Kaberleovi. „Tak prosím, můžete jít.“
V kožených křesílkách u recepce zůstat nemůžeme. Jenže do čtvrtého patra, které obývá česká reprezentace, také nemůžeme. Rušili bychom hráče při jejich odpolední siestě.
Sestupujeme po schodech do suterénu a usedáme do proutěných křesel. V místnosti je prázdno, klid. Jen za námi šumí mramorová kašna. Za několik minut už nás vyhazuje číšník.
„My tu bydlíme,“ ohrazují se hráči, pak teprve může rozhovor začít.
Hotelové celebrity tu mají postaráno o klid. Asi není náhoda, že hotel téměř sousedí s nedalekým domovem důchodců. Přímo pod okny hokejistů teče kalná voda. Proplouvají po ní výletní parníky a nákladní lodě přepravující štěrk.
Venku voní borovice i rozkvetlé šeříky. Místní park už některé z nich zlákal k procházce. Pár stovek metrů to mají k tramvaji číslo 21, která je odveze k největší místní atrakci - zábavnímu parku v Prátru.
Před 9 lety tam česká zlatá družina chodila na české pivo do hospůdky, která vypadala jako perníková chaloupka. Ani letos tam hráče k častým návštěvám tolik nevábí obří ruské kolo či horská dráha, ale restaurace.
K českému rodákovi Kolaříkovi chodí na vepřové pečené koleno.
