Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vážně je to on? Jak se z Čecha stal hokejový brankář

Petr Čech při exhibici, na níž se Martin Havlát loučil s kariérou. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

10 2017
Sám Jaromír Jágr uznale zabouchal hokejkou o led a vyprodaná aréna zírala, jaká tvář se to skrývá za přilbou s mřížkami. „To jsem si nemohl nechat ujít,“ řekl ten vysoký chlapík a utřel si pot zčela. Cože? Vážně je to on? Proslulý fotbalový brankář Petr Čech nezměnil povolání ani číslo dresu (33), zato sport z gruntu.

Přiletěl tryskáčem z Londýna s bruslemi i všemi chrániči, které potřebuje brankář hokejový. Čech konečně ukázal, o čem se šuškalo. Že prý v Londýně trénuje s hokejisty.

Trénuje, když má čas. Plní si svůj dětský sen, a když ho útočník Martin Havlát pozval do Brna na svou exhibici, neváhal. Kvůli kamarádovi. Kvůli své vášni. Kvůli charitě.

Petr Čech při exhibici, na níž se Martin Havlát loučil s kariérou.

Čech byl prvňáčkem, když domů přinesl papír, na kterém zvali plzeňské žáky na nábor. Tolik chtěl být hokejistou. Doma si stavěl malou branku k balkonovým dveřím a pálil do ní molitanovým míčkem. Sítí byla záclona. Pro sebe si komentoval imaginární zápasy, jak to měl naposlouchané z televize. I lustr se mu podařilo roztřískat, když zrovna vyhrál „mistrovství světa“ a v euforii vymrštil ruce i s hokejkou.

Líbila se mu litvínovská lajna Rosol - Růžička - Kašťák nebo pardubický mohykán Šejba, ale nejblíž měl k brankářům. Do sešitu si vylepoval jejich fotky, jež vystřihoval z časopisu Stadion. Králík, Šindel, Gula, Hašek... Na Haška si hrál nejradši. „Hodil jsem míček proti zdi a pak ho chytil rozevlátým stylem jako Dominik,“ směje si při vzpomínkách.

Jenže hokejovou přihlášku do školy nikdy nepřinesl. Jaksi se ztratila. Rodiče tušili, že s nevýrazným rodinným rozpočtem by Petrovu kariéru na ledě neutáhli. Synka strategicky nasměrovali na trávu a dál už ten příběh asi znáte. Z Čecha se stala fotbalová celebrita.
Na svou dětskou sportovní lásku však nezapomněl. Sleduje extraligu, hltá zprávy z NHL, na počkání vám vyjmenuje elitní lajny Dallasu, upozorní na slabší stránky Pittsburghu a zdůvodní, proč by pardálovi Jágrovi slušel Edmonton. S detroitským Mrázkem dokáže hodiny řešit jeho styl chytání.

Fotogalerie

Exhibice Martina Havláta

„Hokej odmalinka miluju, a když stojím v brance, je to zábava i součást mého tréninku. Cvičím si reflex, čtení hry, rychlost. Hodí se mi to,“ vypráví.

I proto před čtyřmi lety kývnul na nabídku Slováka Melicharíka, který ho v městečku Guildford, nedaleko Londýna, pozval na trénink hokejistů. Abyste si udělali obrázek, tak Guildford Flames patří od února do nejvyšší britské soutěže. Úroveň i popularita se pochopitelně nemůžou ani přiblížit fotbalové Premier League, přesto je obdivuhodné, jak vysoko se amatér Čech dostal.

Nechal se vyhecovat, pořídil si brankářskou výstroj a pustil se do tréninků. Kdyby to jen trochu šlo, už by za Guildford chytal soutěžní utkání: „Zatím se to skloubit nedá. Mám práci, která mi to nedovolí.“

Tou prací myslí angažmá v Arsenalu, se kterým už v pátek večer proti Leicesteru zahájí novou ligovou sezonu. Pozvánka na show do Brna se mu do kalendáře příliš nehodila, přesto se svolením trenéra Wengera dorazil. Na otočku. I když dostal od Komety čtyři góly, v první třetině naznačil, jak vážného konkurenta by měli pánové Vokoun, Pavelec i další, kdyby se tehdy v Plzni nezašantročil jeden náborový papírek...

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze