Ještě v neděli večer se slavilo vítězství v hotelu Pribaltijskaja a pohár byl ve středu dění. Ačkoli šel z ruky do ruky, pořád byl poblíž masér Petr Bílek, který z něj nespustil oči.
Včera ráno odjeli všichni autobusem na letiště Pulkovo v Petrohradu, kde trofej vystavili v odletové hale. Tehdy sloužila jen jako dekorace pro fotbalovou exhibici brankáře Dušana Salfického, který šaškárnami bavil celý tým i náhodné pasažéry.
Národní tým s sebou vezl ještě jednu velikou věc, obraz, který dostal za poslední gól na šampionátu Robert Reichel. Cennou věc přelepenou papírem dostali do opatrování kustodi.
Trofej i obraz potom zamířily na palubu leteckého speciálu, který zlatý tým odvezl za
fanoušky do Prahy. O zábavu během tříhodinového letu se starali dva muži, kteří tak trochu patří k týmu, i když ne úplně. Trenér Ivan Hlinka a masér Petr Bílek.
Všechno začalo nenápadně. V reproduktorech se ozval hlas kapitána letadla: "Dobrý den, dámy a pánové, vítám vás na palubě. Právě letíme v letové hladině deset tisíc metrů." V tu chvíli už všichni poznali hlas Ivana Hlinky, který hovořil odněkud z pilotní kabiny. "Prosím všechny, kdo mají nějaký časopis, ať ho přinesou panu Gutovi, on už nemá co číst. Konec hlášení."
A za chvíli, když už se blížilo přistání, se ozval Hlinkův hlas znovu: "Dobrý den, tady major Kšanda. Letová hladina pořád deset tisíc metrů, ale za chvíli bude nula metrů. Prosím hokejisty, aby všechny věci, co v Rusku nakradli, schovali do kapes!" Letadlem burácel smích.
Masér Bílek mezitím chodil s trofejí po letadle a všem ji představoval jako "Oskárka". "Je fakt, že Kanada má dobré hokejisty, ale vždycky je nechá doma a my vyhrajeme," vtipkoval.
Do toho znovu vstoupil falešný kapitán letadla Hlinka: "Mám ještě jednu prosbu k hráčům. Prosím vás, nedělejte další starosti panu Gutovi, on už má doma tolik medailí, že se mu nevejdou do garáže! Takže ty zlaté má v obýváku a stříbrné háže do popelnice."
Včera ráno odjeli všichni autobusem na letiště Pulkovo v Petrohradu, kde trofej vystavili v odletové hale. Tehdy sloužila jen jako dekorace pro fotbalovou exhibici brankáře Dušana Salfického, který šaškárnami bavil celý tým i náhodné pasažéry.
Národní tým s sebou vezl ještě jednu velikou věc, obraz, který dostal za poslední gól na šampionátu Robert Reichel. Cennou věc přelepenou papírem dostali do opatrování kustodi.
Trofej i obraz potom zamířily na palubu leteckého speciálu, který zlatý tým odvezl za
fanoušky do Prahy. O zábavu během tříhodinového letu se starali dva muži, kteří tak trochu patří k týmu, i když ne úplně. Trenér Ivan Hlinka a masér Petr Bílek.
Všechno začalo nenápadně. V reproduktorech se ozval hlas kapitána letadla: "Dobrý den, dámy a pánové, vítám vás na palubě. Právě letíme v letové hladině deset tisíc metrů." V tu chvíli už všichni poznali hlas Ivana Hlinky, který hovořil odněkud z pilotní kabiny. "Prosím všechny, kdo mají nějaký časopis, ať ho přinesou panu Gutovi, on už nemá co číst. Konec hlášení."
A za chvíli, když už se blížilo přistání, se ozval Hlinkův hlas znovu: "Dobrý den, tady major Kšanda. Letová hladina pořád deset tisíc metrů, ale za chvíli bude nula metrů. Prosím hokejisty, aby všechny věci, co v Rusku nakradli, schovali do kapes!" Letadlem burácel smích.
Masér Bílek mezitím chodil s trofejí po letadle a všem ji představoval jako "Oskárka". "Je fakt, že Kanada má dobré hokejisty, ale vždycky je nechá doma a my vyhrajeme," vtipkoval.
Do toho znovu vstoupil falešný kapitán letadla Hlinka: "Mám ještě jednu prosbu k hráčům. Prosím vás, nedělejte další starosti panu Gutovi, on už má doma tolik medailí, že se mu nevejdou do garáže! Takže ty zlaté má v obýváku a stříbrné háže do popelnice."
