"Jsem spokojený, i když bych mohl hrát trochu víc," vyprávěl šestadvacetiletý bek Los Angeles do telefonu včera ráno po zápase s Edmontonem. "Nestaví mě do oslabení, takže se na led dostanu tak na patnáct až dvacet minut." Jinak ovšem nežehrá. Klub po něm v draftu sáhl až letos, což znamenalo, že se hodí do koncepce. První tréninky v přípravném táboře protrpěl unavený po cestě přes půl planety.
Pak si zvykl. Kouč Andy Murray mu v pohovoru mezi čtyřma očima vysvětlil, že od něj nežádá nic nepřirozeného: "Nemusíš nikoho mlátit, soustřeď se na puk, jak jsi zvyklý." Brzy ho braly i hvězdy týmu. Střelec Robitaille jej vychvaloval před novináři: "Předtím jsem o něm v životě neslyšel. Všiml jsem si ho v kempu. Kdykoliv potřeboval, dostal puk z obranného pásma, povídám si: Jó, to je formát!"
Dostal prostor v přesilovkách, imponoval i trenéru Lenerovi z Floridy: "Má výjimečný cit pro hru!" Pro hokej v zámoří se školil už v létě v rozhovorech se sourozencem Tomášem. Pamatoval si, že na menším hřišti zbývá méně času. Že se před tvrdými nárazy musí mít na pozoru i po rozehrání kotouče. "Zapomenu a dostanu ránu," ví nyní.
Připomínky měl také kritický otec František, který je právě v Los Angeles na návštěvě. "Hlavně aby ho fyzicky nezlikvidovali, přece jen není taková hora," obával se.
Výsledek? "Nic mě tady nezaskočilo, všechno jsem čekal." S bratrem si telefonují skoro každý den a na dálku závodí v bodování. "To víte, že si to hlídáme," ujišťuje František. V současnosti panuje remíza 7:7. Jedenadvacetiletý Tomáš by vyhrál, poněvadž dal čtyři góly.
František žádný. "Párkrát jsem byl sám před brankou, ale nepadlo mi to tam. Už by to chtělo protrhnout!"
 Obránce Kaberle je radostně vítán na střídačce. |
