Hlavní kouč na střídačce bez ustání kroutil hlavou, marně zkoušel probudit osazenstvo pod sebou říznými výkřiky, jimiž je proslulý. "Proti Slovákům jsme byli kromě pěti minut jasně lepší," pravil útočník Jiří Hudler. Jenže stačilo včera podlehnout Bělorusku a Česko by po dvou titulech hrálo jenom o záchranu. Děsivá představa."Hlavně trpělivost," slýchali mladí hokejisté od všech lidí, co se pohybovali kolem nich. "Přinejhorším prohrajeme." Odbornou pomoc léčitele sportovních duší nikdo nežádal.
"Psycholog má cenu na dlouhodobější práci, ale brát ho sem teď na pohovory? To by tedy nepomohlo," míní Pavel Hynek.Hudler označil za nejlepší psychology maséry. Ti u hokejových mužstev obvykle plní roli komiků, schopných kdykoliv zlehčit vážnou situaci. A co zodpovědnost? A pískání tisíců diváků? "S tlakem se musíme vyrovnat," tvrdil Hynek. "Jsme rádi, že lidi chodí. Před rokem v Rusku to byla hrůza. Bylo tam kolem dvou tisíc diváků."
Denní program reprezentace se neměnil, večerka v deset, budíček, snídaně, rozbruslení. Tradiční rutina. Nikdo nechtěl stupňovat stres. Jen nad složením útočných formací se Holík s Hynkem pořád dohadovali. "Plekancovi to s Hemským nejde, tak je rozhodíme," rozhodli se večer.
A ráno oznámili novinu v šatně. Vedle Hemského nasadili drobného Hudlera a právě tahle dvojice už ve 38. vteřině důležitého střetnutí s Běloruskem zařídila vedení. Hudler zašermoval pěstí ve vzduchu, střelecká bída byla prolomena. Změna zabrala. "Nejsme tak slabí, abychom pořád prohrávali,“ poznamenal pak Jaroslav Holík.
