Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak vyléčit tým, uvažovali trenéři

29 2001
Pardubice - Hokejoví junioři vůbec nevypadali jako obhájci zlatých medailí. Na šampionátu v domácím prostředí byli po dvou porážkách nejistí a zranitelní. Cítili se trochu nesví před plnou halou, rozptylovala je přítomnost desítek reportérů, vypadali skleslí z haldy zahozených příležitostí. V civilním životě by to byl docela obtížný případ pro zkušeného psychologa. "Hlavně proti Americe to byla z naší strany vyloženě křeč," řekl Pavel Hynek, asistent trenéra Jaroslava Holíka.

Hlavní kouč na střídačce bez ustání kroutil hlavou, marně zkoušel probudit osazenstvo pod sebou říznými výkřiky, jimiž je proslulý. "Proti Slovákům jsme byli kromě pěti minut jasně lepší," pravil útočník Jiří Hudler. Jenže stačilo včera podlehnout Bělorusku a Česko by po dvou titulech hrálo jenom o záchranu. Děsivá představa."Hlavně trpělivost," slýchali mladí hokejisté od všech lidí, co se pohybovali kolem nich. "Přinejhorším prohrajeme." Odbornou pomoc léčitele sportovních duší nikdo nežádal.

"Psycholog má cenu na dlouhodobější práci, ale brát ho sem teď na pohovory? To by tedy nepomohlo," míní Pavel Hynek.Hudler označil za nejlepší psychology maséry. Ti u hokejových mužstev obvykle plní roli komiků, schopných kdykoliv zlehčit vážnou situaci. A co zodpovědnost? A pískání tisíců diváků? "S tlakem se musíme vyrovnat," tvrdil Hynek. "Jsme rádi, že lidi chodí. Před rokem v Rusku to byla hrůza. Bylo tam kolem dvou tisíc diváků."

Denní program reprezentace se neměnil, večerka v deset, budíček, snídaně, rozbruslení. Tradiční rutina. Nikdo nechtěl stupňovat stres. Jen nad složením útočných formací se Holík s Hynkem pořád dohadovali. "Plekancovi to s Hemským nejde, tak je rozhodíme," rozhodli se večer.

A ráno oznámili novinu v šatně. Vedle Hemského nasadili drobného Hudlera a právě tahle dvojice už ve 38. vteřině důležitého  střetnutí s Běloruskem zařídila vedení. Hudler zašermoval pěstí ve vzduchu, střelecká bída  byla prolomena. Změna zabrala. "Nejsme tak slabí, abychom pořád prohrávali,“ poznamenal pak Jaroslav Holík.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze