Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Krejčík zná Růžičku odmalička. Když zařve, už mě to nerozhodí, tvrdí

Český obránce Jakub Krejčík brání Viktora Tichonova (vpravo). Ve střehu je brankář Jakub Kovář. | foto: AP

10 2015
Jako malý kluk to měl ze Strašnic na Slavii co by kamenem... sedl do tramvaje číslo 7 a dojel pár stanic. A teď to má jen o malinko dál do O2 areny, kde se bude v květnu konat hokejové mistrovství světa. „Abych se tam dostal, čeká mě ale dlouhá cesta,“ říká obránce Jakub Krejčík, který v reprezentačním kempu bojuje o konečnou nominaci.

„Zahrát si doma by bylo samozřejmě super, ale to je ještě daleko. Budu se snažit udělat maximum,“ prohlásil slávistický odchovanec, který zná kouče národního týmu Vladimíra Růžičku už od dětství.

Výhodu má Krejčík i v tom, že v NHL letos není k dispozici mnoho zdravých českých obránců, kteří by se nedostali do play-off. „Je pravda, že beků z NHL moc nepřijede, takže je víc šancí pro kluky z Evropy. Tím líp pro mě, samozřejmě,“ dodal zadák švédského Örebrö, který už má ve sbírce bronz z MS 2012.

Vzpomenete si, jak jste prožíval dosud poslední šampionát v Praze 2004?
Byl jsem se podívat přímo v hale. Tuším, že to bylo proti Lotyšům. To bylo něco velkého. Jakmile se hraje doma, je to nejvíc, co si člověk může přát. Bylo by super, kdybych si v Praze zahrál.

Tehdy vám bylo třináct let. V tom věku se u hráčů obvykle začíná lámat, zda se budou věnovat hokeji naplno, nebo ho budou mít jen jako koníček. Nakoplo vás to tehdy k nynější kariéře?
Řekl bych, že jo. Ale bylo tam víc věcí. Mohli jste to vidět každý rok někde jinde. Když člověk sleduje mistrovství světa v mládežnickém věku, tak ho to nabudí. Řekne si: Jé, taky bych si tam rád zahrál. Určitě mi to dodalo impuls do práce.

Co jste jako první zaregistroval v reprezentaci? Vídeň 1996, nebo Nagano 1998?
Co mám v paměti, tak Nagano. Jako každý mladý kluk, to bylo nejvíc. Už jen vidět tu radost. Kéž bych zažil něco podobného. Neříkám hned vyhrát zlatou olympijskou medaili, ale vůbec nastoupit za nároďák do velkých zápasů.

Co byl pro vás v mládí větší sen: zahrát si na olympiádě, nebo v NHL?
Jako malej jsem určitě nemyslel, jestli někdy budu hrát olympiádu nebo mistrovství světa. Spíš jsem si přál, abych hrál hokej, abych se tím živil. To byla priorita, aby mi to šlo. Myslet na olympiádu je fajn. Řeknete si: Jo, to by bylo hezký. Ale hlavní je, aby člověk makal a snažil se prosadit v klubu.

V kolika letech se ve Slavii poprvé setkal s trenérem Vladimírem Růžičkou?
Potkával jsem ho na zimáku často, protože on tam býval furt. V dorostu nebo juniorech nás i trénoval.

Jaký byl váš první dojem?
Měl neskutečný respekt. Tréninky byly ostré, nedovolil jsem si nic vypustit. Když mluvil, poslouchal jsem jak zařezanej. Každý k němu vzhlížel jako k modle.

Nezůstalo to ve vás ještě teď? Nestojíte v pozoru i na tréninku reprezentace?
To ne. Vím, co od něj čekat. Když zařve, tak mě to nerozhodí. Žádný takový reflex tam není.

Je pro vás výhoda, že vás zná?
Nemyslím. Rozhodně se nedá čekat, že bych měl nějakou protekci. Snad je výhoda v tom, že jak on zná mě, tak já znám jeho.

Máte za sebou první rok ve Švédsku. Co vám to dalo?
Hraje se tam hodně defenzivně, myslím, že jsem tam zlepšil obrannou činnost. Tak to snad zúročím i na reprezentaci.

Örebrö nepatří k typickým švédským klubům. Jste tam spokojený?
Je to nový tým, před dvěma lety postoupili, takže se to tam tak nějak pořád buduje. Ale klub je kvalitní, jsem tam spokojený a mám ještě na rok smlouvu. Město je to dobré, můžu říct jen pozitiva.

Autor:




Play-off

Semifinále CAN - CZE
1.zápas Kanada Česko 2:0
Semifinále USA - RUS
1.zápas USA Rusko 0:4
zobrazit kompletní rozpis

Video

Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz

mobilní verze