Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Další tisíce pro nemocné. Voráčkovo hokejové vzkříšení trvá

Jakub Voráček se připravuje před buly. | foto: Thomas Gažda

19 2016
Před dvěma měsíci mdlý, potupně přeřazený do třetí formace Philadelphie a kolem něj i jeho formy spousta otázek. Však i teď sám přizná: „Už jsem si pomalu přestával věřit.“ Jakub Voráček byl jen stínem hokejisty, který ještě na jaře bojoval v NHL o Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče ligy.

„Nemusíme si mazat med kolem huby, protože prvních 16 zápasů bylo z mé strany absolutně tragických. Ale už se mi to stalo několikrát předtím, že jsem starty neměl dobré,“ napsal Voráček ve svém pondělním sloupku v deníku Sport. „Ale posledních 25 zápasů už je to dobré, pravidelně boduju a myslím si, že je na mé hře vidět, že jsem zpátky tam, kde jsem vždycky býval.“

Ač ta slova logicky poslal do Česka ještě před nedělním zápasem v Detroitu, v „Hockeytownu“ přidal další důkaz svého vzkříšení.

Nejdřív se protáhl téměř přes celé hřiště a zadovkou naservíroval puk parťákovi Girouxovi, pak v nájezdech ošálil přesnou střelou krajana Mrázka. Philadelphia vyhrála 2:1 a Voráčkovo jméno svítí u obou branek.

Do jeho nadace tak míří další dva tisíce dolarů, které jdou na pomoc lidem s roztroušenou sklerózou. Za každý bod v NHL totiž Voráček slíbil zaplatit tisícovku dolarů, a tak od něj na nadačním kontě leží 31 tisíc (775 tisíc korun).

Fotogalerie

Rázem se zapomíná na bídné období z října a půlky listopadu, kdy si útočník v 16 zápasech připsal jen pět bodů. Kouč Flyers Hakstol ho v touze po procitnutí poslal až do třetí lajny. Odtrhl od věrného druha Girouxe, naopak po jeho bok postavil muže, jimž obvykle náleží jiné úkoly než rozhodovat zápasy.

„Potupený“ Voráček však veřejně neremcal, skousl i menší příděl minut a skutečně se začal probouzet. Záhy ho trenér vrátil do první formace, leč už ne na pravou stranu, ale na tu levou.

Když to Voráček z jeho úst slyšel, v duchu si myslel své, k nadšení bylo daleko. Teď ale 26letý hráč ví: „Byla to změna k lepšímu, naštěstí mi to docela lepí. I pro moje sebevědomí je to dobrá věc, že si dokážu po letech zvyknout na jiné místo.“

Kouč ho chválí: „Jake zatnul zuby a šel do toho naplno. Mám pocit, že by mohl hrát dobře na jakémkoli místě.“

Gólman Michal Neuvirth přidává, že je Voráček „teď nejlepším hráčem Philadelphie“. Za posledních 27 duelů nastřádal 26 bodů, v Detroitu se i s prodloužením jeho pobyt na ledě vyšplhal na 22 minut a 43 vteřin. Po zápase zase jeho tváři dominoval široký úsměv.

„Je to pro nás cenná výhra a důkaz, že za poslední dva měsíce se naše hra zvedla,“ řekl Voráček. Mnohé je však přece jen na levé straně jiné. Navyknout si musel „Voras“ u mantinelu na odlišné otáčení do hry, jiný je i pohyb nohou.

A ty stejně jako by po těch letech byly naučené pádit k pravému mantinelu. U první přihrávky v Detroitu si útočník přejel z levé strany k té pravé, až komentátor křičel: „Napravo je prostě doma.“

Zprava si najížděl i na rozhodující nájezd. Něco se jen tak rychle přeučit nedá...

Autor:


Témata: Jakub Voráček

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze