Kvůli nepříjemnému zranění přišel o hokejové duely pod širým nebem za Lužánkami. Vykloubené rameno ho v lednu ušetřilo od potupy 3:9 na Spartě. V brněnské sestavě klíčový obránce Jan Hanzlík nebyl, ani když se s Kometou loučil kouč Alois Hadamczik.
33letý bek, který se před pár dny vrátil do extraligy po osmitýdenní pauze, chyběl modrobílé družině i v neděli. Místo utkání v pražské O2 areně dostal volno.
„Celkem jsem to uvítal. Zápasy jdou rychle za sebou a rameno ještě není úplně stoprocentní,“ sděluje Hanzlík. „Po poradě s trenéry jsme se domluvili, ale v podstatě to bylo na nich.“
Stalo se vám někdy v kariéře, že jste mohl hrát, ale místo toho jste zůstal doma?
Abych řekl pravdu, nezažil jsem to. Na druhou stranu to bylo docela vážné zranění a my potřebujeme udělat cokoliv, abychom se do desítky dostali. Když to pomůže, bude to jen dobře.
Sledoval jste utkání, které Kometa prohrála 1:5, aspoň na dálku?
Odpoledne jsem na to nemyslel, ale člověk má zažité, že v neděli v pět hodin myšlenky směřují na zápas. Koukal jsem na internetu a zároveň jsem po očku sledoval Boleslav, která hrála důležitý zápas s Vítkovicemi. Přiznám se, že není moc příjemné, když nehrajete a přitom hrát můžete a vidíte, že kluci prohrávají.
Mrzela „taktická absence“ víc, že jste přišel o duel se Spartou, kde jste dlouhé roky působil?
V Brně jsem tři roky a už to vyprchalo. Sparta hrála dobře a my jsme tam jeli překvapit, kluci neodehráli špatný zápas. Teď už ale dál ustupovat nejde. Už teď hrajeme play-off.
Čeká vás klíčový duel s Třincem. Soupeř je devátý, vy hned za ním. A na vás se tlačí jedenácté Vítkovice, ztrácejí jen tři body...
Když vyhrajeme, uděláme krok blíž k postupu. Navíc Třinec hraje u nás (duel začíná v úterý v 17.20, vysílá ČT sport), tlak sice bude větší, ale lidi nás poženou. Musíme bodovat, nic jiného nás nezajímá.
Asi jste nikdy nezažil, že váš tým bojuje do posledních kol aspoň o předkolo play-off, že?
Předkolo jsem nikdy v životě nehrál, v play-out jsem odehrál asi jen tři zápasy, potom jsem šel na operaci. Takže tohle je pro mě novinka.
Je velký rozdíl mezi závěrem sezony, v němž si budujete pozici pro play-off, a duely o samotnou účast ve vyřazovacích bojích?
Nejlepší by bylo, kdybychom byli třeba pátí a už se mohli chystat na play-off. Tohle jsem v Brně zažil poslední dva roky. Nebylo to tak, že jsme vypouštěli zápasy, ale zkoušeli jsme na play-off různé signály a připravovali jsme se. Teď musíme každý zápas hrát na sto procent a síly nám můžou chybět. Anebo nemusí, můžeme být rozjetí, Brno už takhle dokázalo vyřadit Spartu. Jsme v situaci, kdy hrajeme o deváté desáté místo, výš už být nemůžeme.
Připomínal už v kabině někdo jarní tažení play-off z roku 2012?
Něco zaznělo, ale už se to připomínalo dřív. Může se stát cokoli a je dobře, že někteří kluci to zažili. Sice to je těžší, ale o to hezčí cesta.
Mimochodem, nebojíte se po návratu třeba padat do střel?
Rameno drží, zaplať pánbůh, je to stále lepší a lepší. Spíš než při blokování střel na něj myslím u mantinelů, když dojíždím puk. Podvědomí tam je, čekal jsem to ale horší. Musím říct, že jsem to už dvakrát zažil. Bál jsem se, že psychika po dvou měsících, kdy mi nikdo do ramene nebouchl, bude horší. Střel se nebojím. Je to o tom, že to zblokujete a jen to trochu štípne.
