"Spal jsem dobře, ale před zápasem to nebylo úplně ono. Takové zápasy nejsou pro mě. Byl jsem nervózní, ale mám to za sebou, teď už to bude jenom lepší," řekl Hanzlík poté, co vyšel na rozhovory s novináři do útrob haly nezvykle z kabiny hostů.
Jak jste prožíval samotný zápas?
Spadlo to ze mě po prvním buly, ale nostalgie tam byla. Přece jen jsem tady od šestnácti let, Sparta mě naučila hrát hokej, ale teď jsem v Brně. Jsem rád, že mám zápas proti sparťanským fanouškům za sebou.
Zdá se, že na vás nezapomněli. Připravili transparent a hlasitě křičeli vaše jméno.
Potěšili mě. Jsem rád, co předvedli. Mám tam spoustu kamarádů, nerozešli jsme se ve zlém. Takový je prostě hokejový život.
Nemrzí vás, že se teď Spartě hodně daří a vy už u toho nejste?
Ne, momentálně ne. Spartu sleduju, fandím jí, chci, aby vyhrávala. Doufám, že si to v play-off rozdáme ve finále. To by bylo hezký. Ale já jsem v Brně spokojený, jsou tam super fanoušci, super atmosféra v kabině. Není tady žádná panika, jsme pátí, tabulku ani moc nesleduju.
Dá se vůbec v současné formě Sparta porazit?
Abych řekl pravdu, tak na ty zápasy moc nekoukám. Podívám se jenom na teletext, kdo dával góly. Nevím, jak to bylo v minulých zápasech, ale myslím, že teď Sparta k poražení byla.
Proč to nevyšlo?
Měli jsme ve druhé třetině dvě tři šance, ale po mojí chybě to bylo dva jedna a za stavu tři jedna už to takový mančaft jako Sparta nepustí.
Udělal to Petr Ton při tom druhém gólu šikovně, že vám sebral puk na modré čáře?
To nebyla šikovnost, jsem mu to nahrál, protože jsme kamarádi... Ne, mně přeskočil puk a Petr je v laufu, nejlepší střelec. Byla to moje chyba.
Vědel jste hned, že je zle?
Nevěděl jsem, že je za mnou on. Pak jsem se otočil a modlil se, aby to nebylo číslo 87... A koukal jsem na něj, ani jsem ho nestačil podrazit. Tam to bylo jasný, věděl jsem, že když napřahuje, tak to bude na devadesát procent gól. To se stane. Ale mrzí mě to, že se to stalo zrovna na Spartě. Nejdřív jsem dal tyčku, pak jim nahraju na gól.
Říkal jste, že máte ve Spartě hodně kamarádů. Psal jste si s někým před zápasem?
Moc to nemusím, nemám rád špičkování. Ale psal jsem si s Radkem Philippem, ale nebylo to moc o zápase, spíš o soukromí. Byl jsem v kontaktu i s masérem Josefem Tomou.
A zrovna obránce Philipp vás tam jednou dost tvrdě srazil. Věděl jste, že to byl on?
Otočil jsem se a myslel jsem, že je to někdo jiný. Ale mám tady několik dobrých kamarádů, i když na ledě jsme soupeři. Samozřejmě nebudu zákeřnej, z toho už jsem dávno vyrostl. Bohužel jsme tady prohráli, mrzí nás to.
Ale Spartu jste dokázali hodně potrápit, navíc v Brně jste ji porazili. Čím to, že Kometě to na Spartu tak jde?
Abych to řekl ze sparťanského pohledu, tak já jsem nerad jezdil do Brna. Všichni jsme to tak měli. Tam je to opravdu neoblíbený soupeř. Sem jsme teď přijeli s pokorou po dvou porážkách. Říká se, že dobrý tým třikrát za sebou nepohraje, takže jsme chtěli bojovat, hrát takovej trošku buzerantskej hokej. Chtěli jsme hrát na dva góly, ale bohužel nás trápí produktivita. Potřebovali bychom trochu štěstí, i když to slovo nemám rád. Ale k nám se to neodráží a musíme to zlomit nějakou dorážkou.
