Dobrou náladu měl 27letý obránce především proto, že po vítězství 3:0 si hokejová Olomouc senzačně pět kol před koncem extraligy zajistila minimálně předkolo play-off. Ale pátí kohouti míří výš -přímo do čtvrtfinále.
„Před sezonou by nás to ani nenapadlo, ale teď si za tím jdeme,“ velí před úterním zápasem v Karlových Varech (18.00).
Už teď ale můžete sezonu hodnotit jako úspěšnou, že?
Je hezké, že už nám play-off neunikne. Po pauze jsme potřebovali naplno bodovat, takže jsme do Pardubic jeli s tím, že týmy, které na nás doléhají, tady uspěly. Chtěli jsme tedy také. Povedlo se nám to i bez gólu vzadu. Před sezonou jsme takhle vysoko nemířili, ale teď si jdeme za tím, abychom udrželi šestku a dostali se přímo do čtvrtfinále.
K tomu jste výjimečně přispěl naposledy brankou.
Ani jsem to nečekal. Vymýšlel jsem, že zase budu hned nahrávat, ale nějak se otevřel prostor, tak jsem zkusil vystřelit. Trenéři nás nabádají, ať to zkoušíme ze všeho, jelikož branky padají leckdy všelijaké, což bylo vidět už u prvního gólu. Můj gól byl taky šťastný. Moc s góly nevypomáhám, ale občas to spadne. Jiní kluci z obrany jich mají více. Zaplať pánbůh, že se o ně podělíme. Věděli jsme, že Pardubice očekávaly, že budou na trochu lepším umístění, než jsou teď. Zápas se jim mohl povést, čímž by se odrazily. Naštěstí se povedl lépe nám.
Zejména proto, že jste v první třetině ze tří střel dvakrát udeřili. Tomu se říká produktivita.
Super! To je muselo srazit. Třikrát vystřelit na bránu a dát z toho dva góly, to srazí každý tým. Jak se říká: Není ranky, není branky. Dařilo se nám Pardubice eliminovat v přesilovkách. Měly šance, ale většinou to pak ztroskotalo na naší obraně nebo Braňovi Konrádovi. Pardubice měly zpočátku optický tlak, ale ubránily jsme to a Braňo zase zachytal. Mohlo to být opačně. Pak už jsme si řekli, že umíme daleko více střílet, takže jsme na tom od druhé třetiny zapracovali a potom si naší důslednou hrou dokráčeli k vítězství.
Kdy jste věřil, že už se zlomené Pardubice nevzchopí?
Nedá se věřit. Hokej je tak rychlý, že pokud by se Pardubicím podařilo dát při power-play gól, mohlo to skončit třeba ještě jinak. To už se nám tady stalo, když už jsme si mysleli, že vyhrajeme, odrazil se puk od brusle a nakonec jsme ještě prohráli. Nejen z toho jsme poučení, že musíme makat až do konce. Že už je to hotové, jsme si řekli až po třetím gólu do prázdné brány. Pak už byl obrat nereálný.
Znovu jste ubránili i oslabení. Čím to, že v nich tak vynikáte?
Hrajeme oslabení často. Nebojíme se, že nás puk trefí, a když to proletí, je tam ještě gólman. Nejhorší je, že oslabení mužstvo rozhází. Jsou tam stabilní dvojice, které na ně chodí. Pak se někteří kluci kvůli tomu nedostanou do tempa. Když je vyloučený obránce, tak to bere ještě více sil.
Právě v maximální obětavosti je olomoucké kouzlo?
V Olomouci to bylo vždycky tak, že tým nebyl poskládaný na extra hvězdách, pokud z nás ještě nevyrostou... Jsme tady dlouho pohromadě a bojujeme. Snažíme se dostávat co nejméně gólů, padat do střel a jít si za tím tvrdou dřinou. Chybí nám zatím hráč, který by dával hattricky, čímž bychom vyhrávali třeba se šesti góly. Vyhráváme jen se dvěma třema. Naše kouzlo je v tom, že držíme spolu a makáme jeden za druhého.
