Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Oslavenec Suchý: Kouření mi nevadí, pivo mi chutná, nemocný asi nebudu

Bývalý hokejista Jan Suchý má ve VIP zóně brodské Kotliny pověšený na zdi reprezentační dres s číslem 17. Tohle je prý speciální koutek pro legendu. | foto: Jaroslav Šnajdr, MAFRA

10 2014
Měl za úkol nedat soupeři šanci ke vstřelení gólu, což na ledě pokaždé plnil s maximální obětavostí. I za cenu toho, že se občas vracel domů bez zubu, nebo naopak se šrámem v obličeji navíc. „Hlavně manželka mi před každým zápasem říkala: Prosím tě, dej pozor, ať tě zase nevezou do nemocnice,“ přiznává legendární hokejový obránce Jan Suchý, který právě v pátek slaví 70. narozeniny.

„No, občas se to nepovedlo,“ směje se dlouholetý hráč Dukly Jihlava a reprezentace.

Chystáte velkou oslavu?
Kdepak. Ono taky není co slavit. Jo, takhle kdyby mi bylo dvacet, to bych se do toho obul jinak. Samozřejmě nachystám nějakou oslavu v Kotlině s kolegy a doma se pak rodina sejde na oběd.

Jen na oběd?
Jasně, že se taky opijeme, na což čekají hlavně mladí. 

Sedmdesátka je pěkné číslo, cítíte se na takový věk?
Jak se to vezme. Ale ne, na sedmdesát se necítím. Kouření mi nevadí, pivo mi chutná, takže nemocný asi nebudu.

Když už jste zmínil kouření, vy jste s ním začal extrémně brzy. Je to tak?
No jo, bylo mi třináct. V partě tehdy byli kluci o dva roky starší a zkoušeli to, tak jsem do toho šel taky. A vydržel jsem až do teď.

Pro profesionálního sportovce to není zrovna dobrá vizitka. Potíže s dechem jste nikdy neměl?
Ne, nikdy. Ale to neznamená, že to tak bude napořád. Není to moje záliba, je to zvyk. 

Prý jste dokonce kouřil i mezi jednotlivými třetinami...
To není pravda. Ano, takové zvěsti se o mně povídaly, ale jednak bych si to nikdy nedovolil a za druhé by mě okamžitě vyhodili. Kouřil jsem vždycky až po zápase.

Říkáte, že kouření není vaše záliba, co tedy je? Například váš vrstevník Jiří Holík prý chodí na procházky se psem...
Já vím, on je velký pejskař. My holt měli vždy jiné záliby. On chodí se psem a já na pivo.

A taky stříhá trávník na golfovém hřišti. Co vy a sport?
Už žádný neprovozuju. Jediný můj sportovní výkon je občasná partička žolíků.

Pojďme zavzpomínat na vaše začátky. Ještě si dokážete vybavit dobu, kdy jste vzal hokejku do ruky poprvé?
To už je všechno dávno prošlé. Ale je fakt, že jsme tady v Brodě byli taková výborná parta - já, Jirka Holík, Jarda Holík, Jirka Klos a další. A všichni jsme byli šikovní, protože jsme nebyli líní. V pět ráno jsme vstali, šli odhrabat sníh z ledu a pak až do čtvrt na osm bruslili.

To víte, dnes je jiná doba...
Přesně tak. Dneska, když je veřejné bruslení, tak nevidíte na zimáku jediného kluka hokejistu. Možná si myslí, že jim stačí tréninky, ale jestli chtějí něčeho dosáhnout, tak tomu musí dát víc. Jenže ve skutečnosti tomu tak není.

Jak se vám vůbec líbí dnešní český hokej?
Někdy je to hrozná holomajzna, když se na něj dívám v televizi. A za to dávám vinu lidem, kteří ho vedou. Vždyť to vidíte, jednou se všechno dělá podle Kanady, pak je to zase Švédsko. Ale co česká chytrost, hravost, ta se z našeho hokeje úplně vytratila. Obránce místo toho, aby se snažil rozehrát, tak plácne do puku a pošle ho po mantinelu.

Je vidět, že se ještě pořád dokážete u hokeje rozzlobit...
Někdy strašně. Když koukám tady v Brodě, co dokážou udělat obránci za chyby, to by snad neudělali ani kluci ve druhé lize. Člověk se je pořád snaží omlouvat, že jsou ještě mladí, ale ani v devatenácti letech ho nemůže hráč obejít jeden na jednoho.

Ono celkově se vám teď asi nekouká na tabulku první ligy moc dobře, nemám pravdu?
Souhlasím. Je to sice nehezké slovo, ale pravdivé - je to bída. Jenže zatím na jiný než poslední flek nemáme. Každopádně pořád doufám, že se to nakonec zlepší, že se kluci sehrají a nedopadne to zase až tak špatně.

Na zimním stadionu v Kotlině jste každý den?
Jasně. Tak, jak kdysi Holíci chodili na zimák do VIP v Jihlavě, tak já chodím sem do Brodu. Dám si kafe, pokecám s lidmi z klubu, probereme mezinárodní situaci, hokej a v poledne odcházím. To víte, být doma se ženskou, to taky pořád nejde. Stačí půl dne.

Prakticky celá vaše kariéra je spojená s Duklou, ale v Jihlavě jste nezůstal. Proč?
Vždy jsem věděl, že se jednou vrátím do Havlíčkova Brodu, jinou alternativu jsem neměl. Pořád mě to sem táhlo. Málo platné, já jsem opravdu Broďák.

Jan Suchý

Narodil se 10. 10. 1944 v Havlíčkově Brodě.

Kariéru spojil s Duklou Jihlava, získal s ní sedm titulů mistra republiky.

Jediný obránce, který vyhrál kanadské bodování ligy.

Dvojnásobný vítěz ankety Zlatá hokejka.

Od roku 2009 je členem Síně slávy IIHF.

Tak pojďme na vaši kariéru v Jihlavě aspoň zavzpomínat. Byl jste problémový voják?
No párkrát jsem v base skončil, to je pravda. Jednou jsme třeba jeli s Jirkou Holíkem stopem domů a zastavila nám volha. Prý, kam jedete, vojáčci? A my že do Brodu. Tak řekli, ať si sedneme, a pak se najednou auto otočilo a vezlo nás zpátky do Jihlavy do kasáren. My si totiž stopli tehdejšího generála Veselého.

Za kolik „vostrých“ jste to tehdy dostali?
Seděli jsme jen do večera, než šel trenér Pitner do Grandu na pivo a zastavil se, aby nás pustil. V poledne nám řekl: Když jste se pitomci nechali chytit, tak si tady seďte až do večera.

Jako hokejisti jste tehdy holt byli víc vidět...
No tak zpočátku ani ne, ale později už ano. Takže, když jsme šli třeba na pivo, tak už jsme to měli s hospodským domluvené, že pokud přijde nějaký lampasák, tak nás musí upozornit a schovat. V Pasáži jsme si vždycky zalezli do skladu, a až byl čistý vzduch, tak jsme si šli zase sednout zpátky ke stolu.

Jste sice Broďák, jak sám říkáte, ale Jihlavu určitě také dál sledujete. Letos ohlásila útok na baráž o extraligu. Myslíte, že se jí to povede?
Tohle od jejího vedení slýchám už několik let, takže to neberu moc vážně. Dneska totiž rozhodují peníze a Dukla patří městu. A copak by ji Jihlava mohla zafinancovat třeba 80 miliony na sezonu? To by je tam lidi asi rychle rozehnali. Takže, dokud nebudou mít velkého sponzora, aby sehnali hráče, tak budou hrát pořád jen tuhle soutěž.

Když se ještě vrátíme k vaší kariéře, nemrzí vás někdy, že jste si nemohl zahrát slavnou NHL?
To víte, že mrzí. Rád bych si vyzkoušel hru v Kanadě, v Americe. Jestli jsem byl opravdu tak dobrý, jak se tehdy o mně psalo. Ale já mohl jít ven. Na turnaj do Německa za mnou přijeli z Detroitu i s letenkou. Jenže já už měl tehdy dvě děti a bez rodiny bych nikam nešel. Pak mě pustili ven legálně, ovšem to jsem musel mít medaili z mistrovství světa a splnit ještě další kritéria. Jako spousta dalších. A stejně nás pak ještě okradli.

Okradli?
No jasně. Vzali nám 30 procent z platu a já se pak na důchodovém dozvěděl, že během těch čtyř a půl let, co jsem byl venku, za mě neplatili sociální a zdravotní pojištění. Tak nevím, asi si to mezi sebou rozebrali tehdejší pohlaváři Adamec s Vackem.

Dnes byste si jako jeden z nejlepších hokejistů přišel na slušné peníze a důchod byste možná ani nemusel řešit...
To je pravda, pokud jsou kluci kvalitní, tak se zajistí na celý život. Já tehdy dostal za titul s Duklou pět tisíc korun. Je pravda, že to byly jiné platy, ale stejně. Zajistit na stáří se z toho nedalo.

Jeden čas se hovořilo, že by úspěšní exreprezentanti a olympionici měli pobírat nějakou rentu...
To ano, ale když pak přišlo na věc, tak ten návrh neodsouhlasili. Pak jsem jen v televizi poslouchal nějakého pana Bendu, kterého vůbec neznám, že by to mohl chtít každý. Jenže třeba zpěvák nebo herec může svoji profesi dělat až do šedesáti, hokejista ne.

Co byste si přál jako dárek k sedmdesátým narozeninám?
Já nejsem náročný, takže hlavně zdraví pro celou rodinu a budu spokojený. A co se hokeje týká, tak aby se Brod v klidu zachránil. Já věřím, že se po tom bídném začátku zvedneme a poslední určitě neskončíme.



Témata: Jihlava, Vysočina, Zuby




Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze