Bude na to syn mít? Aby v sedmnácti hrál extraligu?
Nějaký talent v něm je. Ale musí ještě moc pracovat, záleží také na trenérech. Šance tady je.
Pověděl jste mu o svém snu?
Jasně. Moc se na to těší.
Už si troufne vám radit?
Na to je ještě moc mladý a málo toho dokázal. Je to ještě dítě, jeho čas teprve přijde.
A nebýt jeho? Pokračoval byste?
Mám stále chuť hrát. Na ledě není vidět, že bych tak zaostával, abych musel skončit. Fyzicky jsem v pohodě, technicky snad někdy také (smích).
Čekal jste po návratu z Finska, že se budete držet tak fit?
Finská liga je jedna z nejrychlejších v Evropě. A tak jsem si říkal, že když se po deseti letech vrátím, ještě pár let to u nás půjde. Tím nechci extraligu shodit, že je horší. To vůbec ne. Je naopak o moc techničtější a chytřejší. Asi vůbec nejchytřejší v Evropě.
Na ledě moc kecáme
Proč mají v poslední době Pardubice pověst zlého mužstva?
Náš tým byl vždy brán jako jeden z nejtechničtějších u nás. A to stále platí. A že se teď mluví jinak? Možná pokračuje dohrávka toho, co se mezi Pardubicemi a rozhodčími stalo na konci minulé sezony. (Píša čárového sudího uhodil, Janecký jim hrubě nadával - pozn. autora)
Ale Stanislav Procházka zákeřně fauloval. To nemá s rozhodčími nic společného. Ano, faul to byl. Ale vůbec se třeba nehledělo na to, že Mrázek měl před tím tři otřesy mozku. A kdyby Standa trefil někoho jiného, vůbec by to nemělo takový důsledek.
Trest byl tedy nepřiměřený?
Nechci to nadále rozebírat. My jsme hráči a máme hrát. Ne se bavit o tomhle.
Ale na ledě se někdy s rozhodčími hádáte až moc...
Příliš kecáme. Takže je jejich právo, aby nám dali osobní trest. Jsme nedisciplinovaní.
I vy se dokážete někdy pořádně rozpálit.
Ale ne. Jsem klidný. Jenže někdy mě nějaká věc rozčílí a stane se, že něco řeknu. Mám výhodu, že mám kapitánské céčko, takže mluvit můžu.
Nezasedli si na vás rozhodčí poté, co jste je na konci minulé sezony urazil?
Jestli mi to chtějí natřít, je to jejich problém. Já se starám o svůj tým.
Pískají opravdu špatně?
Mají to těžké, hokej je stále rychlejší. Ale někdy si to dělají sami obtížnější. Musíme se od toho oprostit a prostě hrát.
Hokejem se bavíte. Také když se s rozhodčím hádáte, tak vypadá, že pořád usmíváte...
Někdy se nad těmi výroky musím prostě smát.
Dokáží vám to hodně znechutit?
Někdy. Ale znovu říkám, mají to těžké a my jim to také neulehčujeme.
Adam na sobě nedává nic znát
V lednu se vrátil ze zámoří gólman Dušan Salfický. Dosavadní jednička Adam Svoboda je tak trochu odstrčený. Jak to vnímá?
Je to věc gólmanů. My jsme hráči a vůbec bychom se neměli starat o to, kdo chytá. Musíme makat naplno, ať je v brance kdokoli.
Není z toho Adam smutný?
Nedává nic najevo. Já ani jednoho z nich nestuduji. Jsem útočník, neznám, kdo z brankářů má jak lehat, padat. Je to věc mezi nimi a trenérem.
