Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hokejová chůva hvězd. Hrdina pomáhal zelenáčům Jágrovi i Reichlovi

Jiří Hrdina otcovsky radil Robertu Reichelovi v Calgary se vším možným, mimo jiné i s tím, jak si uvázat kravatu. | foto: Repro: Kapitán zlaté generace

11 2015
Cítil se v Americe beznadějně ztracený. Stýskalo se mu. V 16 zápasech hokejové NHL za sebou nedal bažant Jaromír Jágr gól. Rozbrečel se v kabině. Chtěl utéct domů. A pak se stal zázrak. 13. prosince 1990 do Pittsburghu přišel Jiří Hrdina, zkušený útočník z Calgary. Stal se jeho patronem, tlumočníkem, učitelem. Přezdívali mu Chůva.

„Ale mně to vůbec nevadilo, rád jsem to všechno pro Jardu udělal,“ říká v rozhovoru o tom, jak to v zámoří vypadalo před čtvrtstoletím.

V čem se NHL nejvíc lišila od současné galashow?
Kluby a soutěž samotná fungují podobně. Ale hra se zrychlila, všechno se vylepšilo. Třeba cestování je pohodlnější. Mančafty mají svá letadla. My cestovali normální linkou.

Na palubě s běžnými pasažéry?
Ano! Když někdo usnul, vznikaly vtipné příhody, lidi se bavili. I já se jednou probral s pěnou na holení na hlavě a ustřiženou kravatou.

Podobné žerty se v lize vyskytují dál, ale je teď profesionálnější?
Určitě. Hráči si na léto najímají kondiční trenéry. To já se připravoval se Spartou jako všechny roky předtím. Život v NHL byl vůbec volnější.

Centr Robert Lang říkává, že dřív byla v týmech větší legrace, víc se chodilo na pivo. Teď je vše svázanější. Souhlasíte?
Společná zábava už se určitě tolik nepěstuje. My chodili na společné večeře, odkud po chvíli odešlo vedení a trenéři, a my zůstali. Nebo vyrazilo 10 až 12 lidí někam ven.

Po přestupu z Calgary do Pittsburghu jste do barů bral i 18letého Jágra. Pamatujete?
Jasně. Z Calgary mě přivedli i kvůli němu. Jarda byl v psychické krizi. Herně na NHL měl, ale trápil se v cizím prostředí. Byl hodně dole.

Dokonce tvrdil, že chce domů.
Hned za mnou přišli Paul Coffey a Mario Lemieux a povídali, že Džegr vypadá špatně. Seděl v šatně nebo ve sprše a měl na krajíčku. Ani po třech měsících toho anglicky moc nenamluvil. Když měl vedle sebe Čecha, byla to pro něj vzpruha.

V čem všem jste mu pomáhal?
Na společných akcích se víc zapojoval. Vysvětlil jsem mu pár věcí.

Jak jste ho vlastně protahoval do oblíbeného podniku Sports Garden, když ještě do barů nesměl?
U ochranky jsme se zaručili, že nebude pít alkohol. To u něj nebyl problém. Dodneška nepije. Postupně se dostal do pohody, což se ukázalo na ledě. Nálada v týmu se zlepšila i proto, že se po operaci vrátil Mario a my začali vyhrávat.

V Pittsburghu vám říkali Jaromírova chůva. Vadilo vám to?
Vůbec ne. Mně po příchodu do Calgary pomohl Švéd Hakan Loob, jediný Evropan v mančaftu. Člověka hodili do vody a on musel začít plavat. Díky Hakanovi jsem se rozkoukal rychleji. Já pak rád udělal něco podobného pro Jardu.

Jste o 14 let starší. Už jste měl rodinu. Jak hodně jste se sblížili?
Občas jsem Jardu vzal k nám. Někdy jsme jeli k manželům Němcovým, u kterých bydlel. Když dorazili jeho rodiče, vyzvedli jsme je na letišti. Hráli jsme tenis, bydleli spolu na hotelovém pokoji na cestách. Užili jsme si hodně legrace.

Kápli jste si do noty?
Určitě. Ani jeden z nás nezkazí žádnou srandičku, takže jsme se často řehtali. Seděli jsme vedle sebe v šatně a trošku se bavili česky. To se ostatním někdy nelíbilo. Byli trošku nervní. Nevěděli, o čem je řeč. Ale aspoň poznali, jak se Džegr cítil, když oni se bavili o něm.

Porozuměli jste si i na ledě, že?
Jo, jo. S Trottierem nebo s Troyem Loneym nalevo. Jarda napravo, já v centru. Dávali jsme dost gólů. Džegr měl už v osmnácti strašlivou sílu. Nešlo ho zastavit. Udělal si prostor, objel dva tři hráče. Fanoušci si ho zamilovali, i když potřeboval poradit, jak s nimi vycházet.

Proč?
Než jsem přišel, seděl doma a nikam se necpal. Když pak nabral sebevědomí, chodil víc na autogramiády, zúčastnil se třeba reklamní akce v obchoďáku. Tam by ho dřív nikdo nedostal. Zvykal si i na tyhle věci. I proto se okolo Vánoc rozjel a pak v play-off rozhodoval zápasy.

Jednu vaši rošťárnu musel strpět i Stanley Cup, který jste společně získali dvakrát za sebou, že?
Je to tak. Utopili jsme ho po party u Maria v bazénu, takže ho bodyguardi museli rozebrat a vyleštit na následující focení. Odmontovali podstavec, my jsme si mísu na chvíli půjčili a na její dno se podepsali hřebíkem.

Musel Jaromír strpět posměšky kvůli svým dlouhým vlasům?
Nad čelem měl čupřinu a vzadu ty ještěrky. Pár kluků z týmu mu to dávalo sežrat. Když ho chtěli vytočit nebo postrašit, řekli mu, že se těší, až ho ostříhají dohola. Pořád se mě ptal, jestli to myslí vážně. Že kdyžtak nechá hokeje.

Zůstali jste v kontaktu?
Párkrát se v létě vidíme. On je takový noční pták, přes den ho těžko potkáte. Občas pokecáme, ale nenavštěvujeme se pravidelně.

Roli patrona jste zvládl i v Calgary, kde jste se ujal Roberta Reichla. Liboval si, že díky vám věděl, kam zajet k holiči, co si počít v bance, jak si zavázat kravatu.
Těžko hrabu v paměti, co bylo před 25 lety. Ale snažil jsem se to klukům ulehčit. Prožívali kulturní šok. Bylo po revoluci, žili jsme tu v totálních temnotách, zatímco v Americe všechno fungovalo. Platilo se kreditkou. Mohl jste si vybrat auto, jaké jste chtěl...

Jiří Hrdina

Jiří Hrdina

Klíčová byla řeč. Reichel si vybavil trapas, když v restauraci spletl výslovnost a míst o coke (coca-coly) si objednal cock (penis).
Ano! Ice cold cock. Barman na něj koukal, když chtěl ledovýho ptáka. Málem jsme pukli smíchy. Ale ani moje angličtina nejdřív za moc nestála. Kluci mě například nechali objednat večeři pro celý stůl z jídelního lístku, ve kterém jsem ničemu nerozuměl. Pěkně jsem to domotal. Ale viděli, že si ze sebe umím udělat srandu, a vzali mě do party. I když jsem byl Evropan.

Dával vám to někdo najevo?
Ti, kterým jsem bral místo, se mnou nekámošili. Třeba Brett Hull byl v Calgary na hraně NHL a farmy. Když jsem přišel já, vypadl ze sestavy úplně a v létě ho vyměnili do St. Louis, kde se z něj stala superstar.

V sezoně 90/91 nasázel 86 gólů. V NHL se hrálo útočněji...
To jo, ale taky nebyly platové stropy. Bohaté týmy skoupily nejlepší hráče a držely se na špičce. Chudší mančafty bojovaly, technické týmy jako Pittsburgh to proti nim měly těžké. Nic se nepískalo. Když si pustím záznam ze zápasů play-off na přelomu 80. a 90. let, byla to jatka. Dneska by spousta hráčů nedohrála zápas. To se nedá srovnat. Proto teď můžou hrát NHL i menší hráči.

A těch bitek, co bývalo!
Při prvním zápasu proti Philadelphii jsem zíral jako blázen. Každou chvíli se přerušovalo, protože se řezalo šest chlapů. Díky změně pravidel a tréninkovým metodám se zámořský hokej úžasně posunul. Kanaďani na mistrovství v Praze byli fantastičtí. Co umějí s pukem! Nepotřebovali rváče, každého přehráli.

Poučili se od Evropanů?
No jasně. Svého času bylo v NHL přes 70 Čechů. Byli jsme velmoc, na což můžeme zapomenout. Ale mám fajn pocit, že jsme mínění o Evropanech v Americe pomohli změnit.

Autor:


Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze