Pomalu se smráká, lidské hemžení okolo nejslavnější haly světa Madison Square Garden na Manhattanu trochu připomíná karneval. Celé houfy se oblékly do modré a bílé, do barev hokejového klubu New York Rangers. Slavný a bohatý tým budí v zámoří protichůdné emoce, fanoušci ho buď milují, nebo ukrutně nenávidí.
V aréně nad naleštěným ledem hřmí skladba Elevation od kapely U2. Schyluje se k zápasu a atmosféra je úžasná. Pořádně hlasitá. Na digitální kostce pod stropem běží SMS vzkazy od fanoušků. Jeden z nich zní: "Vezmeš si mě, Jaromíre? Tvoje Rachel."
Stařičký obrýlený pořadatel v elegantním obleku si toho všiml. Shovívavě se pousmál. Pak natáhl ruku a ukázal na druhou stranu stadionu.
"Vidíte tamhleten roh za mantinelem, těsně před reklamou na Budweiser?" ptal se. "Tam sedával Christopher Reeve. Ten, co hrál ve filmu Supermana a později po pádu z koně ochrnul. Pohyboval se jen na invalidním vozíku, předloni zemřel. Panečku, to byl fanoušek! Věčná škoda, že se nedožil dneška. Tyhle časy by se mu náramně líbily."
Reeve zemřel v říjnu 2004. Léta viděl Rangers často prohrávat. Fandit jim, to bylo skoro mučení. Až loni se "Supermanův" milovaný klub probudil do vítězné epochy.
Nepřišla sama od sebe. Nastartoval ji příchod muže s číslem 68 na dresu. Příchod Jaromíra Jágra.
"Přitom jeho nákup zpočátku vypadal jako další velká a drahá chyba klubu," vzpomíná uznávaný novinář Larry Brooks z listu New York Post.
Brooks je mediální kat několika generací Rangers. Drsný a přísný kritik. Nikoho nešetřil. Je to s podivem, ale čtyřiatřicetiletý Jágr je jeho sarkastických glos ušetřen. "Jaromír? To je hokejový král New Yorku," říká Brooks.
Zachmuřeného bručouna Brookse si Jágr podle všeho získal i svým humorem. Brooks před sezonou napsal, že Rangers čeká další ostudný rok. Že budou v NHL patřit k nejhorším týmům. Jágr si článek i s Brooksovou fotkou vystřihl z novin a nalepil si jej v kabině na zeď. Doteď tam visí. Klub mezitím slavně postoupil do vyřazovacích bojů o trofej zvanou Stanley Cup. Povedlo se mu to poprvé od roku 1997.
"Jó, s Jaromírem je legrace," říká Brooks.
Nejdřív jim Jágr přišel protivný
Je pondělí, devět hodin večer. Na Manhattan padla tma. Kolem Madison Square Garden se obtáčí dlouhá fronta. Co se děje? Co je k mání? Lístky na Madonnu?
|
Kde to má rád Jágr Madison Square Garden Nejslavnější hala světa. Domov hokejistů Rangers. Velká část fanoušků chodí na zápasy právě v Jágrových dresech. |
O půlnoci má u haly začít zapisování do pořadníku na vstupenky na play-off. Playoff, tenhle výraz je pro fanoušky klubu svátost. Označuje zápasy o Stanley Cup a ty na Manhattanu viděli naposledy před devíti lety. A pak až teď. Za Jágra.
Lidé se za plůtkem tísní už od poledne, dohromady kolem dvanácti hodin. Vleče se to. Je to rozličná společnost. Černoši v dlouhých hábitech, rozdovádění teenageři, ctihodný gentleman s hůlkou. Asi čtyřicetiletá paní v pestrém svetru, kterou byste hledali spíš za plotnou. I ona do šera skanduje: "Let's Go Rangers!"
Projíždějící auta pozdravně troubí na tuhle pouťovou atrakci. Lidé si krátí dlouhou chvíli kartami, hrají šachy. Veselí se. "Víte, jak dlouho jsme na tuhle chvíli čekali?" haleká tmavší chlapík. "Rangers už dlouho nebyli tak dobří."
Jeho kamarád se vyklání přes ochranný plůtek, i když ho ječící pořadatelka tahá za límec. "Vy jste z Česka? Tak tam všem vyřiďte, že je Jágr nejlepší!"
Zahřeje to. Jméno výtečného českého hokejisty funguje jako šém k rozpoutání konverzace. O čemkoliv.
O bývalém prezidentu Havlovi. "Toho si pamatujeme." O Praze. "Prý je nádherná." O olympiádě. "V Turíně jste hráli stejně hrozně jako náš tým. Fandili jsme vám."
O kurzu dolaru ke koruně. "Jak s tím vůbec můžete vyžít?" O tom, jak mají Češi skvělé hokejisty. "Abych se ti přiznal, nejdřív mně Jágr přišel pořádně protivný," přiznává se rozverně asi dvacetiletý mládenec. "Říkal jsem si: další přeplacená rádobyhvězda v našem týmu. Ale stejně jako spousta dalších lidí kolem mě jsem musel změnit názor. Teď? Miluju ho. Je to nejlepší hráč v NHL."
Má na sobě modrý dres s číslem 68, se jmenovkou Jágr na zádech. Jeho přítelkyni hřeje pod bundou pětadvacítka dalšího Čecha Petra Průchy. Hrdě obě trika ukazují.
Donutil: Naši kluci jsou skvělí
Jinoch klepající se zimou kvůli lístkům nebyl jediný, kdo Jágra zkraje jeho newyorského dobrodružství podceňoval. Vždyť se zdálo, že tenhle náladový hokejista má to nejlepší už za sebou.
Proto když Jágr v posledních měsících vylepšoval jeden klubový rekord za druhým, děkoval zpětně za důvěru majiteli klubu Jamesi L. Dolanovi.
"Hodně lidí mě odepsalo, ale on si mě stejně vybral. Byl to od něj velký risk," řekl Jágr vděčně.
Dolan je jedním z nejbohatších obyvatel New Yorku. Je to mediální magnát, patří mu kabelová televize, kromě Rangers má vliv i na chod basketbalového klubu New York Knicks. Přesto je to trochu tajemná postava, ani místní znalci poměrů o něm tolik nevědí.
S novináři mluví tak jednou do roka. Jen když sám chce.
Rangers jsou pro něj zvláštní byznys, díky různým vedlejším obchodním aktivitám mu vydělávají, i když se týmu na ledě vůbec nedaří. Jenže Jágr mu náhle kromě výdělku přináší i sportovní úspěch. Vylepšuje prestiž. Už teď je Dolanovi jasné, že s Jágrem to byl dobrý kšeft.
Jen se zeptejte v obchodě se suvenýry v Madison Square Garden, čí dresy se nejlépe prodávají. "To je přece jasná věc. Ty Jágrovy. On je fenomén," poučuje chlapík za pultem. "Od té doby, co přišel do New Yorku, se prodaly tisíce trik s jeho jménem." Před olympiádou si oficiální obchod nechal u firmy udělat dokonce čtyřicet dresů českého národního týmu. Pochopitelně s číslem 68 a jmenovkou JÁGR.
"Byly hned fuč. Stačilo něco přes týden a na skladě nám nezůstal ani jeden," vzpomíná prodavač.
Není teď proto až taková zvláštnost, když vidíte po 5. avenue vykračovat typického Američana, jenž má na sobě dres s českým státním znakem. Týmu se koneckonců někdy říká Czech Rangers. Při zápasech se na tribunách sem tam objeví povědomá vlajka s modrým klínem, visí i na stěně tréninkového centra v Tarrytownu za New Yorkem.
Mezi fanoušky by asi bylo hodně těch, kteří by našli Česko na mapě. Když pro nic jiného, tak pro dokolečka se opakující reklamu na stěně Madison Square Garden: kreslený útočník Straka na ní rukou ukazuje, kde leží Plzeň, jeho rodiště. Pod tím poskakuje nápis: "Město je známé rovněž svým vynikajícím pivem."
New York si oblíbil české hokejové umělce. A ta náklonnost je vzájemná.
"Miluju New York," říká Jágr. "Když nic nešidíte a týmu se daří, není lepší místo, kde hrát hokej."
Spolu s ním je v kabině šest Čechů, říká se jim "česká mafie".
"Mluví se tu normálně česky. Jsou to samé vtípky. Ani tomu nemusím rozumět a směju se s klukama," přiznává švédský brankář Lundqvist.
Stalo se až společenskou nutností, že když nějaký krajan přicestuje do New Yorku, sluší se zavítat večer do "Madisonky". Dělají to tak manažeři úspěšných společností, běžní turisté, ale třeba i umělci. Na Rangers se rád zajde podívat třeba herec Miroslav Donutil.
"Naši kluci jsou báječní," rozplýval se. Nemyslí si to sám. V obchodu s dresy je po Jágrovi největší zájem o Lundqvista, ale překvapivým číslem tři je Petr Průcha, český mladík, který do NHL přišel až v této sezoně.
I on patří do Jágrova příběhu.
Když přišel z Pardubic do obřího amerického města, neuměl moc anglicky. Byl z toho shonu kolem vyjukaný. Jágr si ho vzal na starost. Bydlí teď spolu ve velkém pětipokojovém apartmánu na 68. ulici, chodí večeřet vyhlášená žebírka do decentního podniku Houston's.
"To víte, že jsem hned klidnější. Jsem Jardovi za tu péči moc vděčná," říká Průchova maminka, která zůstala v Česku.
Tady bydlí Jágr
Západní Manhattan, 68. ulice. To je dobrá adresa.
Z jedné strany Broadway, z druhé Central Park. Všude kolem hodně stromů. A na New York až nezvykle klidno. Žádné drahé obchody, ale ani podivně zapáchající špinavá bistra. Uprostřed stojí synagoga, kolem které se trousí nažehlení Židé s dlouhými pejzy a s jarmulkami. Zrovna jim končí Pesach, svátek na památku vyvedení jejich předků z egyptského otroctví.
Na zápraží jednoho z domů je zvědavě pozoruje vrátný. Život tady odkapává pomalu, alespoň pro něj.
"Tohle je dobrá čtvrť, solidní," tvrdí. "Bydlí tady slavní lidé. Jak tak sedím, najednou vidím, že si to kolem ve sporťáku hasí herec Michael J. Fox. Prochází tu občas zpěvák Paul Simon. A kdysi jsem tu pozoroval i Johna Kennedyho mladšího, který už je po smrti."
Jágra si zatím nevšiml. Ale zná ho, na rozdíl od svého kolegy o sto metrů dál. Ten se zmateně ptá: "Jágr? To je ten vysokej černej baskeťák?" Není divu, že si tenhle mladý černoch Jágra nevybaví. Český hokejista se zase tolikrát po ulici nepromenáduje, nanejvýš když míří na šedesátou sedmou do kavárny Starbucks. Ať už míří za zábavou nebo za prací, většinou sedá do auta.
"Vyhovuje mi to tak. Bydlení jsem si vybral fakt dobře," pochvaluje si Jágr. "Je to blízko na dálnici směrem na Tarrytown, kde míváme tréninky. Nemusím se proto plahočit zácpami po městě. A když chci do centra, zabere mi to nanejvýš deset minut. Nedaleko je spousta skvělých restaurací."
Na 68. ulici nepanují žádné zvláštní sousedské vztahy. Klidně se může stát, že vedle v apartmánu bude bydlet Julia Robertsová, a Jágr si toho ani nevšimne.
"V těch vysokých barácích to funguje tak, že si někdo na tři měsíce pronajme apartment a pak zas pádí pryč," popisuje Jágr. "Ani ho třeba nezaregistruju. Mění se to ze dne na den."
Oba jsou s Průchou velcí spáči. Když mají od trenérů volno, klidně ho prolenoší. Anebo se zabaví počítačovou hrou, poslední módou v kabině Rangers je třeba elektronický poker.
Když se zasteskne po domově
Kousek od nich bydlí jejich spoluhráči Ručinský se Strakou a Sýkorou. Často spolu podnikají výlety do města. Kam? Třeba do české restaurace Koliba v Queensu, na konečné metra N. "Tam jdeme, když se nám zasteskne po domově," říká Martin Ručinský. Je to opravdu útulné místečko. Chodí sem hodně krajanů. Vedle je kostel, kde se slouží i mše v češtině, přestože kolem je to spíš řecká čtvrť. Hned proti vchodu v Kolibě visí československý hokejový dres, ještě s hranatým znakem socialistické republiky.
Hokejisté sem už pár let chodí na vychlazenou plzeň, guláš nebo třeba vepřovou. "Jednou se jich tu sešlo osmnáct. Nejen z Rangers, ale z celého okolí. Češi i Slováci. Přitom se nedomluvili, byla to náhoda," vzpomíná se smíchem šéfová podniku Jiřina Vobořilová. "Jarda Jágr tu je celkem častým hostem. Dorazí třeba na večeři, pochopitelně když není v New Yorku zrovna jeho maminka, která sama skvěle vaří."
O Kolibě vyšel těsně před letošní olympiádou článek v listu New York Times. Během turínských her sem pak proto chodili mladí Američané a před televizí fandili střídavě hokejistům USA a Česka. "I my z Koliby chodíme fandit klukům do Madison Square Garden. To je přece povinnost," dušuje se Vobořilová.
V kuchyni má od svých vzácných hostů památku, od slavných hokejistů si nechává podepsat vařečky. "Kuchař už se radoval, jakou to bude mít jednou cenu."
Sympatická dáma tady obsluhovala už tolik českých hráčů, že se neubrání nostalgii. "Připadá mi, že ještě před pár lety byla ta hokejová společnost o něco veselejší. Teď už jsou kluci starší, mají starosti a jsou dost zaneprázdnění."
On je Jágr z Česka?
Zaneprázdnění?
Jistě, víc než kdy předtím.
Rangers dnes večer vstupují do bojů o titul. Nakonec třeba nevyhrají Stanley Cup. Jenže nic už nemůže smazat dojem ze sezony, která starému a bohatému klubu vrátila čest. Z Rangers vyrostl tým, ze kterého soupeři musí mít obavy.
A fanoušci radost.
"Je to paráda. Město teď úplně žije hokejem," pochvaluje si nové poměry Martin Straka.
Úplně? Snad je to malinko nadnesené. Hokej nikdy v New Yorku nebude totéž co baseball. Snad má nárok na předehnání basketbalu.
Co tedy vlastně znamená být v New Yorku hokejovou celebritou? Trochu to naznačil rozhovor s výčepním v irské hospodě O'Reilly na 31. ulici. "Vy jste se přijeli podívat na hokej? No jo, já vím, jste zvědaví na Jágra, jako každý tady. Odkud že jste, z Česka? A copak hrají v Rangers nějací Češi?" Takový už je New York.
"Prostě příliš velký, než aby hokejovou hvězdu znali všichni," říká novinář Brooks. Při procházce po Central Parku můžete potkat Woodyho Allena, Roberta de Nira. To se pak i výjimečný hokejista snadno ztratí.
"V celé historii klubu je vlastně pouze jeden hráč, který pronikl do top showbyznysu. Byl to dlouholetý kapitán Messier," vypráví Brooks. "On byl hrdinou, pomohl týmu ke Stanley Cupu, k nejcennější trofeji. Pokud se tohle povede i Jágrovi, může se Messierovi přiblížit."
Zkrátka: zeptejte se na Jágra ve frontě před Madison Square Garden, uslyšíte: "To je ten český maestro."
Zkuste to samé v Bronxu. V Harlemu, v Čínské čtvrti. A budou na vás asi nechápavě koukat.
Přesně tohle však Jágrovi vyhovuje. "V newyorských novinách se o něm nepíše stylem: copak dělal včera v noci, s jakou dívkou teď asi chodí, které je jeho oblíbené kasino? Ne. Když vidíte článek o Jágrovi, je výhradně hokejový," říká Brooks.
Ačkoliv - jak se to vezme. Nedávno vyšel v listu NY Daily News sloupek od Sherry Rossové, která se přiznala, že poslední dva zápasy Rangers strávila sledováním Jágrova zadku. Nebylo to žádné lechtivé čtení, Rossovou prostě jen fascinovalo, jak Jágr touhle částí těla dovede odrážet dotírající protivníky.
Až se čtenáři divili: Bože, co chce Sherry sledovat příště?
|
Na Jágra chodí i Brandon z Beverly Hills New York (luk) - Jaromír Jágr se napřahuje, střílí. Gól! Sektor 38, tedy "oddělení celebrit", v hale Madison Square Garden šílí. Vedle sebe tady jako malé děti radostí poskakují Michael J. Fox, hvězda filmu Návrat do budoucnosti, oscarová herečka Susan Sarandonová nebo její manžel Tim Robbins. Fanoušci si už zvykli. Na Jágra se pravidelně chodí koukat celý zástup hvězd z nesportovního světa, občas někoho z nich ukáže záběr na kostce nad ledem. Za přítomnost na zápase si pak známá tvář pravidelně vyslouží potlesk. "Vím, že na nás hvězdy chodí. Ale není moc možností se spolu potkat. Máme nabitý program," vysvětluje Jaromír Jágr. "Navíc si v New Yorku pořád ještě připadám trochu nový, jsem tu teprve něco přes rok." Vlastně má jen jednu pořádnou šanci - to když se vypraví na zápas NBA, nejlepší basketbalové ligy světa. Pak se v hledišti může usadit mezi osobnosti jiných oborů. Takhle se potkal s věhlasným basketbalistou Magicem Johnsonem, který je symbolem boje proti AIDS. "Jakmile Magic Jardu uviděl, hrnul se za ním. Chtěl se s ním poznat," popisuje Petr Průcha. "Ten Magic je ale obrovský kus chlapa! Úplná hora. Jen jsem na něj zíral." V sektoru číslo 38 má své místo Heath Ledger, hrdina filmu Zkrocená hora. Jason Priestley ze seriálu Beverly Hills 90210. Nebo Liam Neeson ze snímku Schindlerův seznam. Slavné modelky Victoria Silvstedtová a blonďatá krasavice Jennifer Ohlssonová. Hokej zajímá i zlatou americkou krasobruslařku ze Salt Lake City Sarah Hughesovou, která při zápasech Rangers dřív přímo na ledě zpestřovala přestávky. Jeho žena Dana, herečka a zpěvačka, jej přežila jen o rok a půl. V pouhých čtyřiačtyřiceti tahle zapřisáhlá nekuřačka podlehla rakovině plic. Říkali jí světice. To proto, s jakou oddaností pomáhala manželovi v těžkých chvílích, s jakým zápalem se věnovala práci v charitativních organizacích. Ještě v lednu, dva měsíce před svým skonem, zpívala s parukou na hlavě plné Madison Square Garden při loučení s legendárním hokejistou Messierem. Fanoušci jí tenkrát dlouho tleskali vestoje. "Byl to jeden z nejdojemnějších momentů v historii Rangers," psaly tehdy webové stránky klubu. |
