Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O Jágrovi píší slavné New York Times. Došlo i na čakry a medicinbaly

Jaromír Jágr si trefou do prázdné brány proti Torontu připsal už 24. gól v sezoně. | foto: Thomas Gažda

8 2016
Hokejový kmet Jaromír Jágr je v Americe největším Čechem. Důkazem budiž čtvrteční reportáž v The New York Times, asi nejslavnějších zámořských novinách. Titulek článku se dá volně přeložit jako „Trvalá síla Jaromíra Jágra“. Reportér Ben Shpigel přináší čtenářům vskutku poutavý portrét legendárního hokejisty.

Mohlo by se zdát, že Jágr už dosáhl všeho. Portrét v uznávaných novinách je nicméně velkou poctou. Nezapomeňme, že hokej v USA zdaleka nepatří mezi nejoblíbenější sporty. Prim hraje americký fotbal, basketbal, baseball. Jágr navíc pochází z Evropy, víc se píše o domácích sportovcích.

Shpigelova reportáž je výbornou sondou do zákulisí a osvětluje svérázné tréninkové metody nezlomného hokejisty. Je doplněná postřehy Jágrových spoluhráčů, manažera, ale také samotného hráče.

„Buď připraven 24 hodin denně, 7 dní v týdnu“

Hlavní roli v článku má Tommy Powers, kondiční trenér floridských Panthers. Ten pobaveně líčí své první setkání s Jágrem, které přišlo krátce po jeho přestupu na Floridu.

„V podstatě ke mně přišel a řekl: Potřebuju tě 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Zvládneš to?“ Není divu, že byl kouč v šoku: „Nejprve jsem si říkal: No, nevím... chci taky mít čas žít!“

Jaromír Jágr z Floridy cosi pokřikuje na Sidneyho Crosbyho z Pittsburghu.
Jaromír Jágr z Floridy si po výhře nad Buffalem, k němuž přispěl dvěma góly a asistencí, vzájemně gratuluje s brankářem  Robertem Luongem.
S KULICHEM A PARUKOU. Jaromír Jágr dokazuje, že i na Floridě je občas potřeba teplá pokrývka hlavy. Kdyby pro štěstí nestačil kulich, má za sebou nachystanou i paruku.

Dále vypráví, že Jágrovy textovky a hovory přicházejí nečekaně. Hráč naslouchá svému tělu, podřizuje se jeho potřebám, zároveň se ale prý Powerse snaží o všem informovat.

Reportáž The New York Times ČTĚTE ZDE

Pokud si například Jágr usmyslí, že chce v sobotu v noci do haly (kde se bude mučit sprinty na ledě), Powers okamžitě zruší své plány. Popřípadě si přítelkyni nebo bratry na stadion přivede s sebou. Služba Jágrovi je prioritou.

„Je to šílenec. V dobrém slova smyslu“

Shpigel správně připomíná, že se Jágr za 25 let hraní vyhnul dlouhodobým zraněním, které by mu mohla zkrátit nebo ukončit kariéru. Jeho stavba těla mu umožňuje, aby byl produktivní za odlišných hokejových ér.

Jágr prý trénování miluje tak, že si hokejku a tréninkový míč bere do letadla, aby si je hned po přistání mohl vzít na hotel.

Radost Floridy v utkání proti Tampě, zády je Jaromír Jágr.

Taková oddanost a disciplína motivuje spoluhráče. Vidí, jak si pinká s medicinbalem, jak navléká těžkou vestu se závažím, jak dělá dřepy na jedné noze...

„Většina kluků si myslí, že mají dobrou fyzičku a trénují dost. Ale pak uvidí Jágra a dojde jim: Fíha, měl bych se zlepšit!“ říká manažer Floridy Dale Tallon pro The New York Times.

A zajímavá je i reakce Jágrových parťáků.

„Je to šílenec. Ale v tom dobrém slova smyslu,“ usmívá se Vincent Trocheck.

„Miluje hokej tak, jako jiní milují své děti,“ myslí si Jussi Jokinen.

„Dokonce i tehdy, až už u nás nebude hrát, bude na hráče stále působit. Budou si pamatovat, jak cvičil a co dělal proto, aby si prodloužil kariéru,“ věří Tallon.

Žít tady a teď

Svůj přístup pak vysvětluje sám Jágr: „Vždycky jsem chtěl, abych byl v lepší kondici než hráči, proti kterým jsem hrál. Věděl jsem, že až přijde třetí třetina, nikdo mi nebude stačit, protože jsem měl natrénováno,“ vzpomíná.

„Miluje hokej tak, jako jiní milují své děti“

Jak ale doznává, s věkem se musel přizpůsobit. „Musel jsem si uvědomit, v čem spočívá má síla, jak mě kouč může využít...“

Možná i proto s Powersem často mluví o tom, jak otevírat čakry. Energii prý čerpá nejen z jídla a spánku, ale také díky vnitřnímu pokoji.

Na závěr si pojďme přečíst, jak reportáž zakončil Ben Shpigel, který s Jágrem absolvoval celý den.

Takto popisuje večer v posilovně:

Jágr jezdil na rotopedu, hrál si s medicinbalem, zapřahoval Powerse. Přitom poslouchal Barkova, který jej ujišťoval, že pokud se příští sezonu vrátí a bude s ním hrát v lajně, dobude spoustu dalších rekordů. Když odcházel z arény, byla skoro jedna hodina v noci.

Je to zvláštní představa, ale všechno tohle jednou skončí. Čeká to každého. Možná mu v tu dobu bude 45 let, možná 55. Zatím však nepřemýšlí, co bude dělat pak. Když se ho ptám, co plánuje po konci kariéry, skočí mi do řeči a ušklíbne se:

„Tělo toho ví daleko víc, než si člověk myslí. Něco tě vždycky posune někam, kam patříš...někam, kde máš být.“

Autor:
Témata: Florida




Deník pracující matky
Deník pracující matky

Jaké to je, když jde žena do práce a otec zůstává doma.

Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze