V Jersey jste byl spokojen, že?
I když jsme neudělali play-off, tak jsme na to měli tým. Pokud se tam udělá jedna dvě změny, play-off můžeme hrát. Máme perfektního trenéra, který je sice tvrdý, ale rozumí hokeji, což je důležité.
Teď byste asi raději hrál o Stanley Cup. Měl jste chuť jet na MS?
Když hrajete o play-off, je tam napětí a stres, pak to najednou skončí a dáte si týden volno, je v mých letech těžké se znovu rozjet. Vím, že to bude trápení, možná to tak bude i na mistrovství, ale nezbývá mi než si tím projít. Dneska jsem se na tréninku cítil hrozně, ale vydal jsem se na tu cestu a musím si to protrpět.
Proto chcete hrát na turnaji ve Švédsku?
Ano. Budu se tam trápit, ale je to jediná šance, jak se do toho dostat. Chtěl bych odehrát všechny tři zápasy, tedy pokud neumřu hned po tom prvním. Nebude to žádná hitparáda.
Co říkáte na tým, který jste tu našel? Nepodobá se to roku 2010?
V tom roce jsem aspoň pár kluků znal, dneska je jich víc než polovina, které jsem nikdy neviděl hrát hokej a o jejich jménech neslyšel. Sledoval jsem však výsledky a musím říct, že jsou to všechno výborní hráči a že se o budoucnost českého hokeje nemusíme bát. Talent tady pořád je, i když mladí nemají jména jako hráči z NHL.
V roce 2010 jste měl proslov, který tým hodně nabudil. Může se to opakovat?
Abych ujasnil tu situaci: tehdy jsme prohráli zápas s Norskem, který jsme měli pod kontrolou. A na hráče, kteří udělali maximum, se snesla kritika. Ta kritika podle mě nebyla spravedlivá, proto jsem se jich zastal a řekl jsem, že hráči, kteří nejeli, by se měli probudit a jít příkladem ostatním. Nakonec se podařilo udělat zlato. Ale i kdybychom ho nepřivezli, tak to mužstvo tam nechalo, co mohlo.
Znovu se omlouvá řada hráčů. Vy však ne. Proč?
Jsem tvrdá palice a rozhoduji se podle čistého svědomí a podle srdce. Pak jsou tam hráči, kterým radí agenti, co mají dělat. Na druhou stranu je spousta kluků, kteří mají děti. V tom mám výhodu, že jsem sám a svobodný. Stejně bych nic nedělal, takže když je možnost reprezentovat, bylo by chyba to odříct. Hráče s rodinou chápu, sezona je dlouhá, cestování je náročné, takže nikomu nic nevyčítám. Je to rozhodnutí každého z nich.
Je to tedy pro vás určitá výzva?
Hlavně se musím dostat do herní pohody. Kdybych se měl rozhodovat podle toho, jak se cítím po tréninku, tak se seberu a už mě tu nikdo neuvidí. Ale mám na to deset dní. Jedinou cestou, jak se cítit dobře, je tvrdá práce. Každé střídání musím jít naplno a doufat, že se druhý den budu cítit lépe.
Už jste s trenérem mluvil o své roli v týmu?
Nejlepší role by byla, kdybych skoro vůbec nehrál a chodil jenom na přesilovky před branku. To bych vůbec nemusel trénovat a ani bych se nehnul. To by bylo dobrý. Ale takhle se bohužel hokej už nehraje.
