I díky jeho výkonu hradecký Mountfield vstoupil do druhé poloviny základní části extraligové sezony tříbodovou výhrou 5:2.
„Od začátku to bylo celkem jasné. Sice jsme si pak dali jeden vlastní gól, trošku jsme polevili a druhá třetina nebyla úplně podle představ, ale výhra byla nakonec zasloužená,“ řekl zkušený hradecký útočník.
Z tribuny to vypadalo, že vám Vítkovice cestu za dalším vítězstvím tentokrát příliš nezkomplikovaly.
V tomto zápase byl určitě vidět rozdíl třeba oproti utkání s Libercem. Hned od začátku jsme vedli, sice jsme v prostřední části trochu polevili a udělali z toho menší drama, ale jinak to bylo utkání pod naší kontrolou.
Dali jste si dost kuriózní vlastní gól, když Jiří Šimánek při signalizované výhodě trefil přes celé kluziště prázdnou branku. Vám se něco podobného povedlo před dvěma lety v Třinci, asi tedy víte, jaký je to pocit?Je pravda, že jsem něco podobného zažil, ale tam to bylo trochu s tečí. Mám pocit, že se tenkrát také vyhrálo. Já jsem Šimimu říkal, že když dá ještě jeden gól, bude mít hattrick, protože předtím už jednu branku vstřelil. Ale jak říkám, vítězství trochu horší pocit z toho nešťastného vlastence určitě přebije.
Před několika dny jste oslavil čtyřicáté narozeniny, ale na vašich výkonech věk není vůbec znát. Proti Vítkovicím jste přispěl dvěma asistencemi a byl jste vyhlášen nejlepším hráčem utkání, zřejmě vám to pořád „šlape“.
Věk mi ani nepřipomínejte. Naštěstí mi pořád drží zdraví a spoluhráči jezdí za mě, já jim to občas dám, takže dobrý. Nejdůležitější je to zdraví a pohoda v týmu, protože chuť u mě stále je.
Pod trenérem Kýhosem jste v jeho prvních čtyřech utkáních získali deset bodů z možných dvanácti. Situace v týmu se tedy po odvolání trenéra Draisaitla už uklidnila?
Pochopitelně s výhrami roste sebevědomí hráčů a pohoda v kabině. A my jsme rádi, že jsme znovu začali sbírat body, a budeme se o to snažit dál.