„To jsem si všiml. Posledně mi pěkně rozryl trávník,“ namítá první. „Zase ta tvoje zahrada. To nechápu, mě to sekání trávy vůbec nebaví, a ty se v tom tak vyžíváš.“
I takhle tráví volno hokejoví bratři František a Tomáš Kaberleovi. Poprvé se sešli na vrcholné akci v reprezentačním mužstvu a bydlí spolu na pokoji.
„Jsem pořád šedivější, nevím čím to je. Po mistrovství asi budu úplně bílý,“ žertuje Tomáš.
„Já jsem flegmatický po mámě a brácha po tátovi trochu cholerik. Ať se nediví, že šediví,“ namítá s úsměvem František.
Takže po mistrovství pojedete na společnou dovolenou?
František: To určitě ne. Pojedu radši s rodinou.
Františku, máte půlroční dcerku, brácha nic. Netlačíte na něj, aby vás dohnal? Děti by si mohly hrát.
František: Je to moje první dítě. Sám jsem s tím čekal. Myslím, že má brácha ještě čas.
Tomáš: Doufám, že nemá poslední dítě. Třeba to stihnem u toho dalšího.
A má brácha pravdu, že jste na otcovství ještě mladý?
Tomáš: Starej nejsem ani já, ani manželka. My to ještě neplánujeme.
Má bratr vždycky pravdu?
Tomáš: To bych se s ním nehádal.
Kvůli čemu se škorpíte?
Tomáš: Většinou kvůli blbosti, chytáme se za slovo. Třeba jsme se hádali, kolik stanic to je tramvají do Prátru. A spoluhráči nás hecují.
Tomáši, bratr je starší a čtyřnásobný mistr světa. Má v hádkách navrch?
Tomáš: Ten argument s tituly moc nepoužívá. To většinou slyším při rodinným obědě od táty. Taky bych rád někdy něco vyhrál.
Váš otec má dva tituly mistra světa z roku 1976 a 1977. Zdědili jste po něm hokejový styl?
Tomáš: Měl přehled i nahrávku, my asi ještě o trochu víc rádi útočíme.
František: Já jsem mu podobný asi i postavou, brácha je udělanější.
Poprali jste se někdy?
Tomáš: Když jsme byli mladší.
František: Na dvorku při hokeji.
Prát se s bráchou, který je o pět let starší? Nebyla to hloupost?
František: On byl drzej, tak jsem mu vždycky jednu vrazil.
Tomáš: Já musel být rychlejší, dal jsem jenom jednu ránu. Tu první.
František: A já to pak zchytal od mámy. Protože jsem měl být rozumnější. Starší sourozenci to mají vždycky těžší. (smích)
Musel jste se s mladším bráchou učit?
František: S námi se učila máma. Teda já se nikdy moc neučil. Na dvojky trojky stačilo chodit do školy a trochu dávat pozor.
Kdo se učil líp?
Tomáš: Brácha, má školu dodělanou, já ne. Já se musel šprtat. Máma mě ráno v pět budila. Když jsem odjel do Toronta, už na školu nebyl čas.
Není vám to líto?
Tomáš: Je to škoda, byla to podnikatelská škola.
František: Tak si doděláš jako Jarda Jágr maturitu. (smích)
Tomáš: Asi ne. Není čas.
František: No spíš chuť.
Co vy jste vystudoval?
František: Hutní průmku.
A je vám k něčemu?
František: Mám maturitu. Dělal bych v Poldovce, ale nedělám, protože ji zrušili. (smích)
Kdo měl větší úspěch u holek?
František: Já mám za manželku svoji první holku, se kterou jsem chodil. V tom jsme spolu nesoupeřili. Je mezi námi čtyři roky rozdíl. A jeho holky jsem vlastně neviděl.
Kdybyste mohli, co byste si vzali jeden od druhého?
František: Jeho drzost na ledě.
Tomáš: Zkušenosti, přehled.
Hráli jste i proti sobě v NHL.
František: Přímo tělo na tělo se moc nedostaneme.
Tomáš: Nepovídej.
František: Trefil jsem bráchu v Atlantě, oba jsme byli u mantinelu, najel na mě hráč Toronta a já reflexivně zvedl hokejku, dal bráchovi do čumáku a ještě na něj spadnul.
Tomáš: To jsem pěkně nadával.
František: Řekl mi: Ty vole, co děláš? Přitom normálně mluví na ledě anglicky. Kluci se pak smáli.
Tomáš: Spoluhráči do toho vstoupí vždy před zápasem a ptají se: Kterej z vás bude dneska lepší? Dostáváme o soupeřích pokaždé informace, kdo co hraje. A pod bráchovým jménem je: My máme toho lepšího.
Jste spolu v jednom týmu. Co v jedné obranné dvojici?
František: Dobře, že spolu nehrajeme, nedělalo by to dobrotu. Oba rádi útočíme.
Nastoupili jste ve dvojici v jednom přípravném zápase a soupeř dal gól ve vlastním oslabení. Kdo za to mohl?
František: Domluvili jsme se, že oba. My se vážně moc nehádáme.
|
