"Odvetu jsme v Rize ve skvělé atmosféře před devíti tisíci diváky vyhráli 3:1,“ pokračoval pětadvacetiletý obránce.
Jak vůbec došlo k myšlence reprezentovat Německo?
Vzniklo to tak, že mi zavolal z národního týmu asistent trenéra Uwe Kruppa, jestli mám chuť reprezentovat Německo. Měl jsem po sezoně s Frankfurtem, řekl jsem: Proč ne, bude to cenná zkušenost.
Odkdy máte německé občanství?
Dostal jsem ho už před čtyřmi roky, hrál jsem ještě ve Zlíně. Otec ho má taky, v Německu hrával.
Konzultoval jste s vaším otcem, bývalým generálním manažerem Litvínova, možnost hrát za Německo? Nebyl překvapený?
Ani jsem mu to neříkal. Myslel jsem, že jen absolvuju přípravný kemp, pak se sbalím a odjedu. Ale zatím jsou se mnou spokojení.
Jaký je váš další program?
Teď jsem v Německu na soustředění v Kasselu. Čekají nás dva domácí zápasy s Dánskem.
Proběhlo po zápasech v Lotyšsku zúžení kádru?
Ano, odešli tři hráči, přišlo pět nových. První zeštíhlení mužstva jsem přežil. Teď je nás devět beků.
Čeká Německo na posily z NHL podobně jako český národní tým?
V takové míře určitě ne. Ale v Německu se hraje ještě finále.
Jaká je německá liga?
Už není tak tvrdá jako dřív. Když se zpřísnila pravidla, rváčů ubylo. A fanoušci jsou jiní než u nás, každý má šálu a klidně čtyři dresy.
Zpět k reprezentaci. Jakou máte šanci hrát na mistrovství světa?
Fakt nevím, uvidíme. Bylo by to pěkné, ale jaké mám šance, to si netroufám odhadovat.
Umíte německou hymnu?
Trošku, ale před zápasem ji nezpívám (smích).
Umíte si představit, že nastupujete na mistrovstvím světa proti České republice?
To by bylo hrozně zvláštní. Když jsme měli s německým národním týmem první sraz ve Füssenu, říkal jsem si, tady to nějak znám, tady už jsem někdy byl. A pak jsem si vzpomněl, že jsem tady hrál na turnaji s českým výběrem do dvaceti let.
S jakými pocity oblékáte německý dres? Máte k němu stejný vztah jako k dresu se lvíčkem na prsou?
Je to pro mě zvláštní pocit, má to neobvyklý nádech. Jsou to nepopsatelné dojmy, kdo to zažil, ten ví, o čem mluvím. Na jednu stranu jsem hrdý na to, že jsem Čech, na druhou chci, aby vyhrávalo moje mužstvo. A to je teď Německo.
Co na to říkají kamarádi?
Vzali to pozitivně, smáli se mi. Negativní reakce jsem neslyšel.
V minulosti hrála spousta českých hokejistů za Německo, Kanadu...
Přesně tak, nebudu první ani poslední. Třeba Martin Reichel, se kterým hraju ve Frankfurtu. Ale řekl, že už za Německo hrát nechce.
Bavíte se spolu o Litvínovu, kde je hrajícím sportovním manažerem Martinův bratr Robert Reichel?
Probíráme to furt. Divíme se, jak je možné, že Litvínov nepostoupil do play-off. Jednu chvíli byli první, pak skončí dvanáctí.
Srovnávali vás v Litvínově s tátou?
Když má váš otec funkci na stadionu, není to pro syna jednoduché. V Litvínově byla velká konkurence, když přišla možnost jít do Zlína, využil jsem ji. A slavili jsme titul.
