Hokej v subtropech? Šílenství! Jenže ledová hra se v kraji vysokých teplot zabydlela. Byť po svém.
Po Fort Lauderdale, městu přezdívaném Benátky Ameriky, jezdí autobusy s emblémem domácího klubu Florida Panthers. Výsledkům týmu z předměstí Sunrise je v místních novinách věnován slušný prostor. A zdejší obyvatelé si už na hokej docela zvykli.
"Každým dalším rokem se to lepší," říká floridský útočník Radek Dvořák. Pořád se vám to spojení zdá nepatřičné? Tak to berte jinak: co může být lákavější, než jít na hokej přímo z pláže? "Moře je od naší arény asi čtyřicet minut. Jasně, lidi si sem od vody klidně můžou odskočit," připouští další forvard Rostislav Olesz.
Mnohem blíž než oceán jsou k moderní aréně dva mally, velká obchodní střediska. Hala je postavena mezi nimi, jinak široko daleko nic není. Dobrá rada: po zápase byste měli mít zajištěný odvoz zpátky do města. Spoléhat na veřejnou dopravu se nevyplácí.
Stejně tak se nevyplácí ani předpokládat, že když se obyvatel Floridy označuje za fanouška Panthers, tak si s ním nutně popovídáte o hokeji. "Na NHL chodím často," prozrazuje třeba afroamerický taxikář. "Ale ze hry mě vlastně zajímají jen bitky. Chlape, to mi řekni: Jak oni při rvaní udrží rovnováhu na tom kluzkém ledě?" Na to je těžké odpovědět.
Stejně jako je obtížné stejnému člověku dokázat, že brankář Vokoun opravdu není z Jugoslávie.
Ne že by se klub Florida Panthers nesnažil o osvětu. Při zápase se na kostce nad ledem objeví záběr faulovaného českého útočníka Dvořáka.
Obraz se zastaví a naskočí titulek: "Víte, co to bylo za přestupek? A – hákování, B – držení, C – hrubost." Postupně mizí obě nesprávné možnosti. Jako ve škole. Někteří návštěvníci se takhle skutečně učí předmětu zvanému hokej. Jiní nad takovou zbytečnou "prvoukou" pohrdavě odfrkávají.
"Je to ale matoucí. Kolikrát se zdá, že je tady hokejové prostředí. Ale může to být tím, že se sem spousta lidí přistěhovala z měst, jako je Detroit nebo Chicago, kde má hokej kořeny," tvrdí gólman Tomáš Vokoun.
Atmosféru v aréně burcují svůdné roztleskávačky, tribunami vibruje zvuk zvonců. Jeden z příznivců drží kurážný transparent: "Tady jsme doma my. Cítíte to?"
Ale popravdě – hrůza z toho moc nejde. Obecenstvo je většinou tišší, stadion nebývá příliš zaplněný. Třeba na derby s Tampou přišlo minulý týden něco přes 12 tisíc diváků.
"Bohužel máme velikou halu, takže je to hned poznat," míní Vokoun. "V Nashvillu na nás taky nechodilo moc lidí. Ale tím, že byl zimák menší, se to ztratilo. Atmosféra tam byla daleko lepší."
Při pátečním zápase proti Detroitu tak největší ohlas vyvolal rozdováděný fanoušek v kovbojském klobouku, který do rytmu technošlágru tancoval, jako by při rodeu seděl na nezkrotném koni.
Že už to není hokej, ale spíš kabaret? No a co. Komu se to nelíbí, může příště o něco déle zůstat na pláži.
