A pak, během pár dní, přejde úplně jinam, kde nikoho nezná, kde neví, jakou mají hráči kondici, neví, jaké jsou v týmu povahy a nátury. Najednou, z ničeho nic, přemýšlí místo "Já, Pardubák" jako "Já, Znojemák".
Je to vážně poněkud zvláštní, nepřijde vám?
A k tomu všemu ještě znojemský prezident vysvětlí v tisku, že angažoval Chalupu, protože byl volný a z Jihlavy, kde bydlí, to má do Znojma blízko. Když to trochu přeženu, pak ve Znojmě vybírali trenéra nikoliv podle toho, co umí a jaké měl úspěchy, ale podle počtu kilometrů, které ho dělily od Znojma.
To už mi přijde divné, vám ne?
V české extralize to není nic neobvyklého. Rekordmanem je zřejmě Marek Sýkora, který v listopadu 1996 zažil bleskovou výměnu, během níž přešel ze slávistické střídačky na plzeňskou během několika hodin. Ráno se probudil ještě jako kouč Slavie, ale večer už usínal jako šéf plzeňského týmu. Ale Sýkora je z Plzně, takže většinu hokejistů znal a nešel úplně do neznáma.
Zajisté chápu, že trenéři se musejí nějak živit. Chápu, že kluby je obvykle vyhazují zbrkle a předčasně. Ale přesto přese všechno by mělo platit, že správný trenér přijme angažmá jenom od nové sezony. Pokud to opravdu myslí vážně.
Možná, že kdyby se takhle chovali všichni trenéři, vyplatilo by se jim to. Protože pokud by někde vyhodili kouče už v listopadu, mohli by si být jisti, že nového seženou až v létě. A příště už by si to rozmysleli.
