Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jednou chci hrát hokej v Řecku

Nikolas Papadopulos - Obtránce Nikolas Papadopulos hraje přebor za Choceň a bude reprezentovat Řecko. | foto: MF DNES

14 2008
Choceň - Hrát krajskou ligu, oblékat reprezentační dres a zahrát si světový šampionát? Nesmysl? Ale ne. Takový hokejista skutečně existuje. Nikolas Papadopulos. Dvacetiletý bek hraje nejvyšší krajskou soutěž za Choceň. A před sebou má událost, na niž řecký hokej toužebně čekal dlouhých devět let.

Reprezentační výběr se vrací do mistrovství světa. O víkendu ho čeká kvalifikace o postup do třetí divize. A na led v bosenském Sarajevu vyjede v řeckém dresu i Papadopulos.

"Všichni věříme, že se nám povede úspěšný výsledek a že neuděláme ostudu," říká odchovanec Pardubic, kde hrával až do dorostu.

Nikolasi, jak se vůbec z pardubického hokejisty stane řecký reprezentant?
To už je hodně dlouho, nějakých sedm let zpátky. Můj otec, který je Řek, se zná s trenérem reprezentace. Slovo dalo slovo. Měl jsem přijet na soustředění týmu a zatrénovat si. A od té doby jsem nikdy nechyběl.

Když vás řecký tým oslovil, co jste vůbec věděl o tamním hokeji?
Upřímně? (úsměv)

Jak jinak.
Do té doby nic. Bylo mi jen třináct. Hokej pro mě existoval hlavně v Česku. Řecký hokej pro mě byl exotikou. Bral jsem to jako zpestření sezony. Ale je tady skvělá parta, kluci mě i jako malého okamžitě přijali, jsem tady moc spokojen.

V Řecku už několik let není ani jeden zimní stadion. Jak moc se vás to dotýká, když žijete a hrajete v Česku?
Hodně, protože jsem Řek. Je to pro mě srdeční záležitost. S týmem jsem odmala. Dobře vím, kolik práce museli všichni udělat, abychom se vrátili do mistrovství světa. Vím, kolik času tím strávili. Řecké úřady hokej příliš nepodporují, mnohem větší podporu mají bobisté. Kluci pro to udělali maximum, dokázali sehnat sponzory, klobouk dolů před nimi. Jako jediný stát, který nemá zimní stadion, jsme dostali výjimku a můžeme hrát mistrovství světa. Proto teď chceme uspět v Sarajevu.

Nadcházející turnaj je tedy i bojem o budoucnost řeckého hokeje.
Výsledek na mistrovství světa může mít velký vliv na to, zda se hokej v Řecku uchytí. Pokud se kvalifikujeme a pak předvedeme nějaký slušný výsledek ve třetí divizi, může to pomoci vzniku zimního stadionu a přilákat další generace. V týmu je pět nebo šest hráčů, kteří říkají, že budou hrát maximálně už jen dva roky. Pokud odejdou a nepřijdou jiní, bude to složité. Musíme teď pro řecký hokej něco udělat.

Chtěl byste si jednou zahrát hokej v Řecku?
Určitě. Co nejdříve, kdyby to šlo. I kdyby to nemělo být už nikdy v Česku, tak bych rád jezdil za klukama do Řecka. Cítím se doma tam i tady. Byl bych radši, kdyby byl v Řecku zimní stadion, kde by mohli kluci trénovat a růst. A já bych se tam připravoval s nimi.

Když bude jednou postaven zimní stadion a začne se hrát řecká liga, odešel byste tam?
Tady mám sice zázemí, ale nyní ukončím školu. Pak bych chtěl jít do Řecka a najít si tam práci. Pokud by tam vznikla liga, neváhal bych. Šel bych ji hrát.

Zatím ale hrajete za Choceň a na rozdíl od většiny týmu máte možnost být na ledě, kdy chcete. Nezávidí vám spoluhráči?
Závist je v tomto případě silné slovo. Samozřejmě říkají, že se se mnou nemohou rovnat. Když stojí na ledě dvacet dní v roce, jsou někde jinde. Právě proto chci co nejvíce zamakat a co nejvíce týmu pomoci, když mám takovou výhodu.

Takové tréninkové a herní možnosti, jako máte vy, mnoho vašich spoluhráčů nemá, že?
Ještě Igor Apostolidis, který hraje v Rakousku. A Tanasis Kesidis žije v Brně, kde má možnost být na ledě. Jinak to jsou jen náhodné příležitosti jednou za čas. Někteří kluci mají možnost se sklouznout jednou za měsíc.

Takže při zápasech trávíte hodně času na ledě právě vy?
Dá se říct, že hodně času. Chodím na přesilovky i oslabení. Pak si najednou uvědomím, že hraju půlku zápasu. Ale musím to vydržet, když můžu být na ledě mnohem víc než ostatní kluci.

I když jste v řecké reprezentaci skoro nejmladší, cítíte, že právě na vás tým hodně spoléhá?
No... (přemýšlí) Asi jo. Může to znít samolibě, ale je to tak. Na druhou stranu se mi hraje lépe, když je na mě vyvíjen větší tlak. Ale nejsem sám. Je tady ještě Igor Apostolidis nebo třeba Janis Koufis z Chicaga, což je také výborný hráč. A jsou tady i další. Vždyť řada starších borců zažila někdejší starty v mistrovství světa, mají zkušenosti.

Řecký tým jezdí už řadu let na soustředění do Česka. Během necelého roku trénujete podruhé v Pardubicích, mezitím jste byli ve Zlíně a v Šumperku. To bylo asi nejplodnější přípravné období za poslední sezony, že?
Rozhodně. Kluci tady byli mnohem častěji, domluvilo se co nejvíce zápasů, aby nabrali zkušenosti. Vše směřuje ke kvalifikaci.

Jde tým díky tomu výkonnostně nahoru?
Je to hodně znát, kluci se zlepšují. Bohužel vždy přijedou jen na deset dnů. První dva dny mohou umřít, nemohou ani sebrat nohy z ledu. Ale na konci to vypadá úplně jinak. Jenže pak odjedou, vrátí se za čtyři měsíce. To je k ničemu. Teď by to však mohlo být lepší, když jsme měli čtyři soustředění během necelého roku.

Vy za sebou máte roky v pardubických mládežnických týmech, na ledě jste neustále. S Řeckem hrajete přípravné zápasy proti mužstvu, které často nepůsobí ani v krajské přeboru. To pro vás skoro může být jako „sranda“.
Sranda to může být při hře jeden na jednoho. Občas jsou soupeři pomalejší. Když naberu rychlost, tak jim ujedu. Jenže hraje se tým proti týmu. Proti vámstojí pět hráčů. Můžete být sebelepší, ale když se na vás tři pověsí, nic s tím neuděláte.
Tahat něco sám opravdu není sranda. A bolí to.

Tušíte, jaká hokejová úroveň na vás nyní čeká v Sarajevu?
To vážně netuším. Ale předpokládám, že to nebude nic extrémně kvalitního. Soupeři budou zhruba na naší úrovni.

Ojediné postupové místo budete bojovat proti Bosně a Arménii. Měli jste možnost si hru soupeřů prohlédnout?
Kluci se koukali na nějaký zápas, který Arméni hráli zhruba před rokem. Já se na ně ale podívám až v Sarajevu. Není možné se koukat na to, co bylo před rokem. Nemůžeme tušit, s čím soupeři přijedou. Arméni si kdysi vzali do týmu Kanaďany a dva Rusy. Když se to zjistilo, dostali od mezinárodní hokejové federace dvouletý distanc. Opravdu až na místě uvidíme, v jakém složení budou hrát.

Turnaj zahájí páteční zápas Bosny proti Arménii. Oba týmy uvidíte, než proti nim budete hrát. Je to výhoda?
Určitě je to plus.

Věříte si před odjezdem do Sarajeva?
Nepředpokládáme, že prohrajeme. Sebevědomí nám nechybí (úsměv).

Takže si jedete pro postup do třetí divize, která se bude hrát v Lucembursku?
A tam chceme také vyhrát.

Řecký tým se vrátí na světový led. A sní o výhře

P a r d u b i c e (dk) - Na vytoužený zimní stadion doma čekají stále marně. Ale mistrovství světa si zahrají. Poprvé od roku 1999. "A věřím, že nezklameme," řekl trenér Panagiotis Efkarpidis. Řecká hokejová reprezentace se na soustředění v Pardubicích chystá na návrat do světových soutěží. Zúčastní se kvalifikace o postup do třetí divize mistrovství světa, která se koná od zítřka v Sarajevu.

"Věříme v postup," prohlásil Efkarpidis.

Formu se svým týmem ladí na českém ledě. Jak jinak...

Doma řečtí hokejisté nemají kde trénovat. Před olympiádou v Aténách zanikl poslední zimní stadion, neexistuje ani ligová soutěž.
"Do konce roku by snad mohla být otevřena dvě malá kluziště v Aténách," prozradil Efkarpidis.

"Na bruslení to bude stačit. Může na ně přijít mládež, což je moc důležité. Bez dětí není budoucnost." Hřiště s regulérními parametry však je zatím hudbou budoucnosti. "U nás jsou problémy s pozemky, jsou velmi drahé," podotkl Efkarpidis.

"Ale věřím, že jednou se postaví v každém větším městě. Je to pro nás hnací motor. Pak by se klidně mohla hrát liga třeba s deseti týmy.

A když bude existovat pravidelná soutěž, bude o hokej mezi lidmi větší zájem." Zatím si však řečtí hokejisté musejí na domácí trénink počkat. Za přípravou jsou nadále nuceni jezdit do Česka. Momentálně končí jejich soustředění v Pardubicích, kam se vrátili po necelém roce.

"V poslední době jsme trénovali víc, ale pořád je to málo," povzdechl si Efkarpidis, jehož tým v generálce na sarajevský turnaj prohrál 5:10 v Chocni. "Přesto cítíme pokrok.

Hráči se sehrávají. Věříme, že to bude v Sarajevu pěkné." Mezi dvěma pardubickými přípravnými kempy měli Řekové soustředění i ve Zlíně a v Šumperku, kde uspořádali mezinárodní turnaj.

Pomohl jim k návratu do mistrovství světa. "Vypracovali jsme o něm bulletin. Zaslali jsme ho poté na mezinárodní federaci, abychom dali vědět, že řecký hokej existuje," řekl kouč. A odezva byla velice příjemná. Vyústila ve start v kvalifikaci o třetí divizi.

Devět let byla tato možnost pro řecké hokejisty zapovězena, protože jim chybí zimní stadion. Vloni však federace IIHF ustoupila a dala jim výjimku pro účast.

"Chceme se teď ze Sarajeva vrátit s úspěchem, abychom mohli říct podívejte, co jsme dokázali bez stadionu. Postavte nám, ať můžeme trénovat jako ostatní. A uvidíte, co ještě můžeme dokázat," řekl Efkarpidis.

Tým, v němž je devět pamětníků startu ve skupině D v jihoafrickém Johannesburgu v roce 1999 a také dvacetiletý choceňský obránce Nikolas Papadopulos, bude o jediné postupové místo bojovat proti Bosně a Arménii. Pokud uspěje, zahraje si v březnu třetí divizi v Lucembursku. "Věřím, že se tam probojujeme," pronesl kouč.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze