„Před rokem jsme dostali výprask 0:6, takže letos jsme na tom s prohrou 1:2 mnohem líp,“ usmíval se dvaatřicetiletý útočník Dukly Richard Diviš.
Takže se dá říct, že to byl dobrý zápas na úvod?
Myslím, že jako všude jinde. Když si projedete ohlasy z ostatních utkání, všichni mluví o tom, jak je to teď v tom horku těžké. Navíc se pořád pereme s tréninkovým zatížením. Podle mě to byl takový typický srpnový hokej.
Už jste se zase těšil na zápasové tempo?
Všichni jsme se těšili. Utkání, která jsme odehráli na konci minulé sezony, člověka strašně moc motivují do další práce.
V posledních sezonách jste pendloval právě mezi Olomoucí a Jihlavou, tudíž jste v podstatě úterní zápas odehrál v prostředí, které důvěrně znáte...
Jasně, mám tam hodně známých. Vlastně jsem pořád kmenovým hráčem Olomouce, takže ten zápas byl tak trochu proti svým.
Celkově máte letos v přípravě naplánováno znovu jen nějakých šest zápasů. Není to málo?
Trenéři tenhle model zvolili i loni a fungoval. Taky jsme hodně trénovali, pracovali na věcech, které nám příliš nejdou, a těch zápasů bylo stejně.
A sezona pak dopadla skvěle. Věříte, že se vám podaří dát dohromady zase i stejně super partu?
Jasně, že se to podaří. V Dukle je výborné hokejové prostředí. Za poslední roky se tady udály samé pozitivní věci. Zlepšuje se zázemí, vedení se nám snaží vyjít ve všem vstříc. Tréninkovými pomůckami počínaje až po možnost jít si na led zatrénovat navíc. To všechno pomáhá, abychom se dali dohromady.
Nemůže tuhle idylu trochu nabourat zúžení kádru, ke kterému určitě také dojde?
Každý srpen k nějaké takové přeháňce dojde, ale povedlo se nám to ustát předloni i loni, tak nevím, proč by to nemohlo jít i letos.
Už jste vzal Jihlavu za svou? Jste tady doma?
S přítelkyní bydlíme v Praze, takže doma jsem tam. Ale většinu času trávím v Jihlavě. I když od září mi přibude víc dojíždění, protože se v Praze chystám na vysokou školu.
S jakým zaměřením?
Tělesná výchova a sport. Magisterské studium, navazující. Loni jsem dokončil bakaláře v Olomouci, jenže tam nemají zaměření na lední hokej. Proto musím dostudovat v Praze.
Učení vás baví?
Ano, vždycky mě bavilo. Už taky s přihlédnutím k tomu, že první liga, kterou jsem v posledních letech hlavně hrál, není ekonomicky moc výhodná. Je to spíš takový koníček, i když ve velkých uvozovkách. Každopádně nějaké ty myšlenky na budoucnost už se mě vzhledem k mému věku začínají týkat.
A jsou tedy výhradně zase spojeny s hokejem?
V první řadě bych chtěl jednou pracovat tam, kde budu mít možnost se realizovat. Baví mě být v kolektivu, protože jsem v něm celý život. Proto chci u hokeje zůstat. Ale v jaké roli, to zatím řešit nebudu. Teď mám před sebou jinou velkou výzvu.
Jakou?
Dostali jsme se s Duklou o stupeň výš, takže se chci udržet v kádru a udělat v extralize nějaký pěkný výsledek. To je teď u mě na prvním místě. A myslím, že takhle to mají i ostatní kluci v týmu.
