Novinku v přípravě na novou sezonu si nemůže kouč brankářů Petr Jaroš (na snímku) vynachválit. "Já jsem s bílými puky trénoval už v Americe, ale tady je dlouho nešlo vůbec sehnat. Nakonec se mi to naštěstí podařilo přes Honzu Zachrlu. (bývalý jednatel Dukly - pozn. red.) Myslím, že tahle pomůcka českým brankářům chybí," tvrdí trenér.
Skutečně. Stačilo, aby jeho svěřenci 45 minut chytali pouze bílé puky, a jejich procento úspěšnosti zásahů vůči střelbě černými pak výrazně vzrostlo.
"Jasně jsme viděli, že to je pro ně potom mnohem jednodušší. Ze sady nějakých padesáti střel pustil třeba Milan jen jednu, maximálně dvě," hlásí Jaroš.
A aby se účinnost neobvyklé přípravy ještě zvýšila, má pro gólmany nachystanou také síťku v potřebné barvě. "Kluci mají díky tomu zhoršené vidění, takže musejí být o to víc soustředěni. Je to něco podobného, jako když jim v zápase protihráč zakrývá výhled," vysvětluje kouč jihlavských brankářů.
Řehoř žádá, aby mu puky potírali hermelínem
Jedna rána za druhou míří na jihlavského gólmana Milana Řehoře. Třiadvacetiletý brankář hokejové Dukly čelí v těchto dnech v kompletní výstroji spršce střel svých nalehko oblečených spoluhráčů. O suché přípravě se v jeho podání rozhodně mluvit nedá.
"Já se vždycky strašně potím. I při zápasech na sebe pořád leju vodu, protože nesnáším, když mi pot stéká do očí," přiznává jednička prvoligového jihlavského týmu.
Kolik při utkání obvykle ztratíte ze své váhy?
V tomhle jsem měl vždycky velké výkyvy. Ale pokud se hraje v létě nebo je zápas hodně náročný jako třeba letos v play-off s Vrchlabím, tak něco mezi pěti až sedmi kily.
To není zrovna málo, jak to pak doháníte?
Dáte si velkou večeři? (směje se) Ne, spíš to znovu doplním tekutinami. Jsem hodně zavodněnej, pro mě nějakých pět kilo opravdu nehraje skoro žádnou roli.
Váš trenér Petr Jaroš říká, že dokonce vyléváte pot i z bruslí...
Jo, čvachtám celkem dost. (směje se) Jak už jsem řekl, pokud je nějaký extrémní zápas, vyleju pak v kabině z bot třeba i dva panáky potu.
Vraťme se ale k současné "suché" přípravě, letos v ní chybí dělo na střílení puků. Postrádáte ho hodně?
Určitě to byla dobrá věc hlavně na postřeh, protože se na něm dala nastavit rychlost i 170 km v hodině. Letos ale střelbu obstarávají kluci, což je pro mě daleko lepší.
V jakém směru?
Učím se tu střelu číst, pálí na mě z různých úhlů. A taky je u toho i větší legrace.
Kdo vám dělá největší problémy?
Rozhodně nejtvrdší střelu má jeden takovej blázen, jmenuje se Petr Štrach. (usmívá se) I když pro brankáře je daleko horší přesně umístěná střela, a to je zase velká přednost Ládi Rytnauera.
Dělo letos není, ovšem jednu specialitu si na vás kouč přeci jen vymyslel. Jaké to je, chytat s bílou síťkou přes helmu bílé puky?
Náramný, skoro nic nevidíte, ale očekává se, že všechno chytíte.
A podle čeho na ně tedy reagujete?
Zkouším trenéra přemluvit, aby je pomazal hermelínem, abych je alespoň cítil. (směje se)
Jakou máte úspěšnost zásahů?
Různě se sázíme o to, kdo bude lepší, a musím přiznat, že v tomhle případě vyhrávají kluci. Pokud ale střílejí černýma, tak vítězím já.
Což je pro Duklu pozitivní, protože se zatím zápasy pořád ještě hrají s černými puky. Jste připraven znovu zastávat post jedničky?
Vím, že musím odvádět to, co se ode mě čeká. Ale třeba loni touhle dobou to taky vypadalo, že bude jednička a nakonec jsem nějakou dobu dělal dvojku. Jednou je prostě člověk dole a jindy zase nahoře. Každopádně se na novou sezonu těším, vyřkly se určité cíle, navíc je tady skvělá parta. I proto jsem tady prodloužil smlouvu.
