„Manželka mi říkala, abych skončil. A otec chtěl, abych mu začal trochu pomáhat s tím, co tady za skoro dvacet let vybudoval. Že už není nejmladší,“ zmiňuje hokejový bek velkou rodinnou firmu. „Já jsem si ale vydupal, že budu pokračovat.“
To však ještě netušil, co ho v následujícím ročníku čeká...
V posledním přípravném zápase, týden před startem WSM Ligy, ho v Třebíči zasáhl puk do ruky tak nešťastně, že mu zlomil prst. „Smolné zranění, kvůli kterému jsem přišel o celou první čtvrtinu soutěže,“ vzpomíná Dobrovolný, který se na led vrátil až v polovině října.
Stop mu vystavil bijec Gratton
Následně za Duklu odehrál 32 duelů, aniž by si připsal jediný bodík. „To už jsem ale zažil,“ připomíná. „Když se podíváte na moje statistiky, za Jihlavu jsem v extralize neměl ani gól, ani nahrávku. To byly dvě sezony. A když jsem potom byl první sezonu v Plzni, taky jsem vyšel naprázdno. Tohle je tedy už moje čtvrtá sezona bez bodu.“
Nutno přiznat, že body a přihrávky nejsou pro hodnocení obránce to nejdůležitější. „Záleží na tom, kolik máte času na ledě, jestli hrajete přesilovky. Bez nich se body těžko sbírají,“ uvědomuje si Dobrovolný. „Já jsem si proto letos přál, abych byl v plusu. Což se mi podařilo,“ zmiňuje statistiku +/- bodů, ve které u jeho jména svítí údaj +5.
Do konce základní části druhé nejvyšší soutěže sice zbývají ještě dvě kola – dnešní a pondělní – u Dobrovolného je ovšem jistota, že už se jeho statistiky nezmění. Sedmatřicetiletý bek je totiž znovu na marodce. O předčasný konec tohoto ročníku se Dobrovolnému 23. ledna postaral kanadský bijec ve službách Kladna, Josh Gratton. Po jeho nešetrném zákroku musel jihlavský kapitán na operaci.
„Neměl jsem ani puk, ale viděl jsem, jak na mě jede. Zapřel jsem se o mantinel a bohužel, rameno náraz nevydrželo,“ popisuje Dobrovolný. „Měl jsem to asi vyřešit jinak. On, jak byl rozjetý a asi ještě trošku flustrovaný po parádním bodyčeku, kterým ho chvíli předtím sestřelil Jirka Říha, si to na mě vylil. Vyhodil mi pažní kost z pouzdra kloubu a zároveň urval všechny vazy.“
Na marodce se věnuje dětem
Chirurgický zákrok byl nevyhnutelný. „Teď už kroutím třetí týden léčby,“ hlásí Dobrovolný, který se z role hokejisty přesunul do role otce na plný úvazek. „Mám doma tři děti, z toho dvě malá dvojčata, kterým se věnuji. Ruku už můžu používat – i když ji zatím nesmím zvedat v rameni – takže je přebalím, nakrmím, obleču...,“ líčí.
S dětmi tráví prakticky celý den, kromě dopoledne, kdy ho střídá babička. Tak, aby jihlavský obránce mohl zajít za svými spoluhráči na trénink. „Když odvedu starší dceru do školky, podívám se za klukama na zimák. Zkouknout trénink,“ usmívá se. „A odpoledne se všemi dětmi jdu ven. Kolem půl šesté přijdu domů, zdrchaný jako pes,“ líčí. „Nejvíc si odpočinu, když kluci hrají doma. To se jdu podívat na zápas.“
Přestože čtvrtfinále play-off, kam si Dukla už s předstihem zajistila postup, začne až 26. února, už nyní je jasné, že Dobrovolný u toho nebude. „Za čtyři neděle mám jít na další operaci,“ vysvětluje.
Zákrok ho čeká 13. března.
Tedy v době, kdy se rozjede semifinále vyřazovací části. „Budu ležet na sále a kluci budou, doufám, doma začínat druhé kolo play-off,“ sleduje Dobrovolný termíny vyřazovací části. „První zápas nestihnu, ale hned jak mě pustí ze špitálu, na druhý se určitě půjdu podívat,“ plánuje.
„Uvažoval jsem, že bych na semifinále vyjel i ven. Vychází to na pátek a sobotu (termín 17. a 18. března), tak třeba se alespoň na ten čtvrtý zápas pojedu podívat. Záleží kam,“ tvrdí.
Loučit by se chtěl na ledě
Že by play-off stihl na ledě, to považuje za nereálné. „Kdyby se to klukům podařilo dotáhnout až do baráže, myslím, že na jejím konci bych už mohl nastoupit,“ přeje si. „Samozřejmě rozhodne to, jak se budu cítit po operaci a jak rychle půjde rehabilitace,“ uvědomuje si.
„Rameno není sranda, já nehýbu ani lopatkou, takže všechny svaly budou ztuhlé,“ popisuje. „Nedokážu si představit, kolik času bude potřeba. Může to být týden, dva, ale také měsíc. Samozřejmě, pokud šance bude, nejsem povaha, abych to hodil někam do hnoje. Budu šlapat a snažit se dělat co nejvíc,“ slibuje. Na druhou stranu dobře ví, že ani on nedokáže zastavit čas. „Začínat stále od začátku, navíc v mém věku, není moc příjemné,“ říká otevřeně. „Nemá cenu to nějak uspěchávat, jít do zápasu nedoléčený, aby se nestalo něco horšího. Myslím, že tým je dost silný. Na nějakém Dobrovolném by to určitě nestálo.“
Navíc si uvědomuje, že mu opakovanými zraněními může tělo něco naznačovat. „Věk nezastavíte. Možná to byl zdvižený prst, že už by toho mohlo být dost,“ naznačuje možnost konce kariéry. „Nejhorší to bylo za začátku, když mi docházelo, že se už na led třeba nikdy nedostanu. To můžu říct, že jsem měl i slzy v očích,“ prozrazuje. „Když nemůžete dělat něco, co milujete, co máte ze všeho nejraději a čemu obětujete podstatnou část svého života, je to asi to nejhorší, co se vám může v životě stát,“ přemýšlí.
Kariéru by však rozhodně nechtěl končit na marodce. „Někdo končí tak, že dá vítězný gól a vyhraje Stanley Cup nebo jiný titul. Já jsem udělal jedno špatné rozhodnutí na ledě a dostal jsem takový trest. Možná velký, možná ne. Každopádně to už neovlivním,“ tvrdí.
„Teď je mou prioritou se uzdravit, dát ruku do pořádku, aby fungovala tak, jak má,“ plánuje. „Chci dokončit tuto sezonu. Nebudu vyhlašovat, jestli budu nebo nebudu hrát dál. To se uvidí.“
S vážným zraněním má své zkušenosti. „V roce 2008 jsem měl zranění ještě horší. Zlomili mi ruku, nefungovaly mi v ní nervy. To bylo taky docela na hlavu,“ vzpomíná. „Když zdravý člověk najednou nemůže ohýbat ruku, nemá absolutně cit, je to síla. Ale dostal jsem se z toho a nakonec jsem si ještě rok zahrál v extralize,“ vzpomíná.
