Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Pro Evropany je v NHL hlavní nevzdat se, vysvětluje Fischer

Jiří Fischer na světovém šampionátu v Paříži. | foto: Profimedia.cz

18 2017
Pro hokejovou reprezentaci „špehuje“ zápasy soupeřů, a tak jeho poznatky o Rusech mohou být ve čtvrtfinále světového šampionátu klíčovými. Zároveň je Jiří Fischer zástupcem klubu z NHL (Detroit). A tak může popsat, jestli současný zájem ze zámoří o beky Jeřábka (Montreal), Šimka (zřejmě Rangers) či Ruttu (zatím bez konkrétního klubu) je jen shodou okolností.

Nebo nadějí, že český obránce už není ohrožený druh. „Situace se určitě zlepšila,“ říká Jiří Fischer.

Čím to?
Kluby NHL podepisují řadu hráčů, kteří se dostávají do středního hokejového věku, což je 22 až 27 let. Když v NHL někdo něco udělá a vyjde mu to, zkusí to ostatní. Příkladem je útočník Panarin, kterého Chicago podepsalo ve 24 letech. Celosvětově je velká hokejová vyrovnanost. A tím, jak se hraje hodně na puku, je vše o rychlosti, tak je možnost, že se do toho zámořského systému mohou evropští hráči někdy lépe zakomponovat.

Což je případ zmíněných Čechů?
Ano. Ti kluci hráli ve svých klubech prvního beka. Ať to byl Rutta v Chomutově, Šimek v Liberci i Jeřábek v KHL. Jsou zvyklí, že hodně hrají na puku, vedou přesilovku, tvoří hru. Tady na mistrovství je pak ohromné množství severoamerických skautů, spousta generálních manažerů z NHL. A vzhledem k tomu, že je turnaj špičkově obsazen, je tu i porovnání. Když ti naši kluci obstojí, otevírá to cestu. Jenže to je teprve první věc.

Co následuje?
Psychicky vydržet. Říkám, že není tak těžké se do NHL dostat, ale udržet se tam dlouhodobě. Až po pěti sezonách si můžete říct: Hrál jsem NHL. A dobře. Ten boj totiž nepřestává. Pořád je tlak zespodu, mladí kluci chtějí do NHL, další čekají v Evropě. Pro Evropany ve středním věku je nejdůležitější nevzdávat se. Když v polovině sezony, kterou stráví na farmě, volá agent a nabízí: Mám pro tebe kontrakt z KHL, který má o dvě nuly víc. Pět procent z hráčova platu jde agentovi, a on je rozdíl, když na farmě bere 70 tisíc dolarů, nebo miliony v KHL. Pro kluky je pak hrozně důležité, aby měli agenta, který je podpoří, ať jdou za svým snem.

Zdá se, že Češi teď za tím snem jdou. Kempný mohl brát v této sezoně v Omsku miliony a šel do nejistoty v Chicagu.
To se mi líbí. Každý hráč má určité výkonnostní okno, kdy se dostává do své nejvyšší úrovně. Právě na začátku toho intervalu musí odejít. Nějaká nejistota tam je, ale celý hokej je nejistota. Zranění, život mimo led... Jsem zastáncem tlačení na pilu, když to jde. Když je šance, tak jít. Ne, farma není jednoduchá, spousta Evropanů má možnost odejít za velké peníze do KHL a musí psychicky hodně bojovat, aby v AHL odehráli celou sezonu. Zvlášť když je klub nevolá nahoru. To se stává denně. Vojta Mozík dostal v první sezoně od New Jersey čuchnout v pár zápasech. Letos nezavolali ani jednou, tak odchází do KHL. Ale pořád je šance se do NHL vrátit. Ukázal to Hudler nebo Sobotka.

Co útočník Kovář? Naznačil, že se o NHL za rok možná pokusí.
Bude záležet na jeho příští sezoně, nabídky většinou chodí podle momentální formy, zvlášť když je hráči přes 25 let. Zároveň týmy z NHL hledají hráče, který je dokáže někam posunout. Takže výkonnost je nejdůležitější, věk až druhořadý. Když zopakuje sezonu, jakou měl, tak proč ne. Navíc příští rok je olympijský, bude hodně na očích. NHL bych mu přál.

Asi záleží také, na jaký plat hráč přistoupí, že? To je výhoda Kempného v Chicagu, které bojuje s platovým stropem.
Určitě. Budování týmu je jiné než před 15 lety. Detroit tehdy dal dohromady co nejvíc nejlepších hráčů, kteří byli na trhu. Dnes se musí hodně spekulovat ohledně budoucnosti. Je spousta kluků, kteří uzavírají dlouhodobé smlouvy, já říkám manželství. Tím, jak se Chicagu dařilo, tak Toews a Kane dostali takové smlouvy, že zabírají 21 milionů ze 70 milionů platového stropu. To je velký kus koláče, do kterého se musí vejít. Kempný sem naštěstí přišel psychicky i výkonnostně připraven, naučil se severoamerický hokej. Zvykl si na jinou kulturu. A já věřím, že se mu bude dařit i dál.

Pojďme k šampionátu. Sledujte zápasy soupeřů, tak co jste zjistil o čtvrtfinálovém soupeři?
Od mužstev, které nepostupovaly ze skupiny, nedostali Rusové tři zápasy gól, to ukazuje na velkou týmovost. Naopak nasypali spoustu branek. Když jsem se koukal na první zápas se Švédy, tak se snažili jejich obránci hrát velice jednoduše, co nejrychleji dostávat puky ze třetiny na útočníky. Mají čtyři vyrovnané lajny, poslední dva zápasy nezměnili sestavu. To, že jim odjel zraněný kapitán Mozjakin, je zásah, ale zase se připojil Kuzněcov a Orlov z Washingtonu. Tým je celkově mladší, rychlejší, mrštnější než v minulosti býval. A makají.

Nedorazil hvězdný Ovečkin. Mohou být i proto týmovější?
Možná tak mají čtyři ukočírovatelnější a vyrovnanější lajny. Zase je to hráč na nejvyšší úrovni, střelu má jako nikdo jiný ve světovém hokeji. Ale možná je to pro trenéra snazší, že ukočíruje hráče, když nemá v týmu tak velké ego.

Straší jejich síla v přesilovkách. Zatím využili každou druhou.
Udrží se na kotouči, nepanikaří a širší kluziště jim ohromně vyhovuje. Hrají klasicky - dva beci vzadu, jeden útočník mezi kruhy, dva až za brankovou čarou. Umí to sehrát, zapojit beky, kteří skórují. Na videu je vše vidět, takže se připravíme.

Jak zní hlavní recept na ně?
Švédové na ně výborně hráli ve středním pásmu. Reagovali na jejich dlouhé nahrávky, protože ruští beci to jinak střílí až na útočnou modrou. Tam pak útočníci soupeře zatlačí. Ale proti Švédsku jejich centři neměli od beků podporu. To je cesta. Snaží se i u branky rozhýbat nahrávkami obranu a brankáře, vždy si jeden hráč sjíždí. To když se nám podaří vychytat, mohou z toho být rychlé protiútoky.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze