Když před třemi lety pozorovali ty výrostky na prvních soustředěních v Třemošné či Kravařích, Lála a Reichel jen valili oči. „Bylo to hejno kluků, ani nebudu zmiňovat jakých,“ říká manažer Lála.
„Doma nebo v klubech jim trpěli pozdní příchody, porušování večerky, pořád pípající telefony, čepice naražené u jídla. Chování jsme museli upravit,“ tvrdí kouč Reichel.
Teď jsou dobří kumpáni s touhle partou, o něco starší a o dost vycepovanější, v Grand Forks v USA, kde ve čtvrtek startuje mistrovství světa „osmnáctek“.
Robert Reichel
Ty dva pojí vzpomínky na báječné působení ve Frankfurtu v 90. letech. A taky přátelství, jež spoutalo i jejich rodiny. Kdykoliv se navštíví, oprašují legrační příhodu „Jak jsme smažili bramboráky“.
Oba mistři světa patří mezi deset nejlepších kanonýrů v českých dějinách. Společně se snaží znovu vyzvednout zanedbané mládežnické týmy na nejvyšší úroveň. „Přibližujeme se, ale čeká nás ještě strašná spousta práce,“ praví Reichel.
Reichel - Lála - Reichel - gól
Dělí je 12 let. Když mladík Reichel při půlroční výluce v NHL na podzim 1994 mířil z Calgary do Frankfurtu, znal Lálu jen zběžně z československé ligy. Bál se, že ten veterán z jihu Čech bude jaksi frajírek. Ale Lála mu hned pomáhal. Dokonale si sedli. V soukromí i na ledě.
V dresech Lions utvořili skoro nepolapitelný pár. Bek Drahomír Kadlec, tehdy z Kaufbeurenu, líčil pernou šichtu při bránění krajanů: „Přijdu na oslabení, rozhodčí hodí buly. Reichel ji vyhraje na Lálu, ten vrátí puk Reichlovi. Gól. A já zas mažu střídat.“
Němečtí novináři je pasovali na Torfabrik - Továrnu na góly. Označili je za bratry. Vážně se podobali postavami, krátkým sestřihem. Nosili stejnou výstroj od Louisvillu a přilby CCM s plexisklem. Měli totožné hokejky i velikost bruslí.
„Na zimák jsme jezdili tři hodiny před zápasem, dali si kafe, připravili si hole,“ stojí v Reichlově knize Kapitán zlaté generace. „Pořád jsme do sebe rýpali. Třeba kvůli věku. Dělal ze mě dítě, já z něj dědka. Nikdy jsme si nelezli na nervy.“
„Všichni chceme vrátit našemu hokeji, co nám dal.“ Robert Reichel, trenér týmu do 18 let |
Stali se frankfurtskými celebritami, zvali je na filmové premiéry i dobročinné akce.
Ruský kouč Pjotr Vorobjov jim poskytl takřka bezmeznou svobodu, jejich vytížení stoupalo k 35 minutám za mač. Diváci je milovali. Sami si navrhovali a na tabuli kreslili přesilovkové manévry. Hbitě bruslili a kombinovali téměř poslepu.
„Vystačili jsme si sami. Většinou k nám dali nějakého Kanaďana a ten hlavně bránil,“ říká Reichel, který se do moderního města nad Mohanem vrátil ještě jednou, v létě 1995, neb mu Flames v NHL nenabídli důstojnou smlouvu.
Za sezonu a půl v DEL nastřádal v 70 utkáních 147 bodů (67+81). Lála v těch dvou ročnících posbíral v 99 zápasech 159 bodů (58+101).
Hokejový mistr světa z roku 1985 Jiří Lála ve studiu iDNES.cz
Mrzelo je snad pouze to, že se na jaře 1996 nesešli v reprezentaci na mistrovství světa ve Vídni. Německý občan Lála požádal o český pas. Jenže obdržel ho pozdě a nestihl se včas zařadit do přípravy.
Jejich přátelství, které se rozšířilo na celé rodiny, to nikterak neovlivnilo. Trávili spolu Štědrý večer, ještě stále se potkávají a navštěvují.
„Dáme si vínko, něco ugrilujeme, popovídáme si,“ líčí Lála.
Jeden společný příběh z frankfurtské éry už se stal legendou, věčným hitem, šlágrem.
Gastronomická galashow
Po jednom utkání bohatýři Jiří s Robertem něco upili a dostali hlad. Napadlo je, že si domů objednají nějakou laskominu. Tu myšlenku vzápětí Lála zavrhl: „Obsloužíme se sami! Uděláme bramboráky.“
V zacházení s holí mezi mantinely byli ti dva skuteční machři. V ovládaní vařečky okolo plotny ovšem elitní úrovně nedosahovali.
Jen si zkuste představit tu grotesku s pozoruhodným obsazením!
„V mírně podroušeném stavu jsme loupali brambory, strouhali. Motali jsme se po kuchyni,“ popisuje Reichel v autobiografii. „Patlali jsme těsto, Jirka volal mámě do Čech, co do něj všechno patří. Solili jsme, pepřili, nasypali tam celou skleničku majoránky.“
Partnerky Sylvie a Karin propadaly střídavě úžasu a záchvatům smíchu při sledování té gastronomické galashow. „Vyrobili jsme totální humus: připálený, černý, tvrdý jako šutr. Nedalo se to jíst. Před manželkami jsme se ale nemohli shodit, tak jsme to do sebe soukali a předstírali, jak to šmakuje,“ líčil Reichel.
„Většinu jsme ráno vyhodili,“ přiznává Lála a ani po 20 letech se nemůže ubránit smíchu.
Výchova chlapců v Čechách
Po ukončení kariéry se Lála usadil v Regensburgu a podnikal. Stále ho živí firma, jež ve spolupráci s obchodními řetězci nabízí reklamní prostory na nákupních vozících a na rozdělovačích zboží u kas.
Pak ho osud znovu výrazněji spojil s Reichlem, který mu po telefonu sděloval, že po čase znovu přebírá reprezentační šestnáctku.
„Hele a nepotřebuješ manažera? Taky bych do toho šel,“ řekl Lála. „Vidíš, to mě nenapadlo. To by bylo super, zkusíme to!“ odvětil Reichel a přednesl svůj návrh na svazu šéftrenérovi Slavomíru Lenerovi.
Na MS osmnáctek se v jednom týmu sejde Kristian Reichel (vlevo) a jeho otec a zároveň kouč Robert.
Klaplo to a frankfurtští braši se zase ocitli na jedné lodi, společně s dalšími bývalými útočníky - asistentem Patrikem Augustou a kustodem Lubošem Robem. „Všichni chceme vrátit našemu hokeji, co nám dal,“ tvrdí Reichel. A záhy se svými pobočníky odstartoval drezúru poněkud zvlčilých teenagerů.
Lála vypráví, jak a s jakými zlozvyky bojovali: „Kluci, uděláme pro vás cokoliv, ale musíte respektovat pravidla. Když se řekne v deset na pokojích, tak tam v deset budete. Žádné videohry.“
„Oběd je v půl, dorazíte v půl. Nemůžete se courat. U stolu žádné mobily a žádné kšiltovky na hlavě.“
Mistrovství světa hráčů do 18 letŠampionát se hraje od čtvrtka do 24. dubna v americkém Grand Forks. Češi v základní skupině B postupně narazí na Finsko, Kanadu, Dánsko a Slovensko. Čtyři nejlepší týmy postoupí do čtvrtfinále. Druhou skupinu tvoří Švýcarsko, USA, Rusko, Švédsko a Lotyšsko. |
„Noste týmové oblečení od svazu. Nároďák musí nějak vypadat.“
„Bez disciplíny nikam nedojdete. Nejdřív je tvrdá práce, pak můžete vidět baráky, auta, dovolené. K tomu se musíte proboxovat.“
„Reprezentace si važte. Měli byste se na ni třást, ne na ni jezdit z povinnosti. Chce to hrdost!“
Reichla a spol. blaží, že se hoši změnili. Sami si hlídají pořádek a umravňují nevycválané bažanty. Lála dokonce slyšel chválu od hotelového personálu: „Vy ale máte slušně vychované kluky, pane!“
Chlapci samozřejmě nepodstupují jen výchovný dril. V porovnání s minulostí jsou častěji zváni na soustředění, kde se piluje taktika, kondice i individuální dovednosti. Byť na šampionátu nepatří mezi favority, se špičkovými soky hrají víc vyrovnaných partií.
Někdejší kapacity se jim snaží být co nejlepšími vzory. Reichel s nimi vyráží na výběhy. Lála zase, pokud mu to dovolí organizační povinnosti, názorně ukazuje, že stále spolehlivě dovede trefit „šibenici“.
Brankář Josef Kořenář třeba vyzvídá: „Pane Lála, půjdete s námi na led?“ A potom poslouchá hecování: „Tak něco chytej, člověče. Pořád to lovíš někde za sebou.“
I tak probíhá hokejová výchova chlapců v Čechách.
