Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vy ale máte slušné kluky! Jak Lála s Reichlem cepují hokejovou mládež

Robert Reichel (vlevo) a Jiří Lála sledují vystoupení reprezentační osmnáctky. | foto: Archiv Roberta Reichla

14 2016
Kdysi jim v Německu říkali jim Bráchové. A taky Torfabrik, Továrna na góly. Teď jsou Robert Reichel a Jiří Lála zase spolu, u reprezentační osmnáctky.

Když před třemi lety pozorovali ty výrostky na prvních soustředěních v Třemošné či Kravařích, Lála a Reichel jen valili oči. „Bylo to hejno kluků, ani nebudu zmiňovat jakých,“ říká manažer Lála.

„Doma nebo v klubech jim trpěli pozdní příchody, porušování večerky, pořád pípající telefony, čepice naražené u jídla. Chování jsme museli upravit,“ tvrdí kouč Reichel.

Teď jsou dobří kumpáni s touhle partou, o něco starší a o dost vycepovanější, v Grand Forks v USA, kde ve čtvrtek startuje mistrovství světa „osmnáctek“.

Robert Reichel

Robert Reichel

Ty dva pojí vzpomínky na báječné působení ve Frankfurtu v 90. letech. A taky přátelství, jež spoutalo i jejich rodiny. Kdykoliv se navštíví, oprašují legrační příhodu „Jak jsme smažili bramboráky“.

Oba mistři světa patří mezi deset nejlepších kanonýrů v českých dějinách. Společně se snaží znovu vyzvednout zanedbané mládežnické týmy na nejvyšší úroveň. „Přibližujeme se, ale čeká nás ještě strašná spousta práce,“ praví Reichel.

Reichel - Lála - Reichel - gól

Dělí je 12 let. Když mladík Reichel při půlroční výluce v NHL na podzim 1994 mířil z Calgary do Frankfurtu, znal Lálu jen zběžně z československé ligy. Bál se, že ten veterán z jihu Čech bude jaksi frajírek. Ale Lála mu hned pomáhal. Dokonale si sedli. V soukromí i na ledě.

V dresech Lions utvořili skoro nepolapitelný pár. Bek Drahomír Kadlec, tehdy z Kaufbeurenu, líčil pernou šichtu při bránění krajanů: „Přijdu na oslabení, rozhodčí hodí buly. Reichel ji vyhraje na Lálu, ten vrátí puk Reichlovi. Gól. A já zas mažu střídat.“

Němečtí novináři je pasovali na Torfabrik - Továrnu na góly. Označili je za bratry. Vážně se podobali postavami, krátkým sestřihem. Nosili stejnou výstroj od Louisvillu a přilby CCM s plexisklem. Měli totožné hokejky i velikost bruslí.

„Na zimák jsme jezdili tři hodiny před zápasem, dali si kafe, připravili si hole,“ stojí v Reichlově knize Kapitán zlaté generace. „Pořád jsme do sebe rýpali. Třeba kvůli věku. Dělal ze mě dítě, já z něj dědka. Nikdy jsme si nelezli na nervy.“

„Všichni chceme vrátit našemu hokeji, co nám dal.“

Robert Reichel, trenér týmu do 18 let

Stali se frankfurtskými celebritami, zvali je na filmové premiéry i dobročinné akce.

Ruský kouč Pjotr Vorobjov jim poskytl takřka bezmeznou svobodu, jejich vytížení stoupalo k 35 minutám za mač. Diváci je milovali. Sami si navrhovali a na tabuli kreslili přesilovkové manévry. Hbitě bruslili a kombinovali téměř poslepu.

„Vystačili jsme si sami. Většinou k nám dali nějakého Kanaďana a ten hlavně bránil,“ říká Reichel, který se do moderního města nad Mohanem vrátil ještě jednou, v létě 1995, neb mu Flames v NHL nenabídli důstojnou smlouvu.

Za sezonu a půl v DEL nastřádal v 70 utkáních 147 bodů (67+81). Lála v těch dvou ročnících posbíral v 99 zápasech 159 bodů (58+101).

Hokejový mistr světa z roku 1985 Jiří Lála ve studiu iDNES.cz

Hokejový mistr světa z roku 1985 Jiří Lála ve studiu iDNES.cz

Mrzelo je snad pouze to, že se na jaře 1996 nesešli v reprezentaci na mistrovství světa ve Vídni. Německý občan Lála požádal o český pas. Jenže obdržel ho pozdě a nestihl se včas zařadit do přípravy.

Jejich přátelství, které se rozšířilo na celé rodiny, to nikterak neovlivnilo. Trávili spolu Štědrý večer, ještě stále se potkávají a navštěvují.

„Dáme si vínko, něco ugrilujeme, popovídáme si,“ líčí Lála.

Jeden společný příběh z frankfurtské éry už se stal legendou, věčným hitem, šlágrem.

Gastronomická galashow

Po jednom utkání bohatýři Jiří s Robertem něco upili a dostali hlad. Napadlo je, že si domů objednají nějakou laskominu. Tu myšlenku vzápětí Lála zavrhl: „Obsloužíme se sami! Uděláme bramboráky.“

V zacházení s holí mezi mantinely byli ti dva skuteční machři. V ovládaní vařečky okolo plotny ovšem elitní úrovně nedosahovali.

Jen si zkuste představit tu grotesku s pozoruhodným obsazením!

„V mírně podroušeném stavu jsme loupali brambory, strouhali. Motali jsme se po kuchyni,“ popisuje Reichel v autobiografii. „Patlali jsme těsto, Jirka volal mámě do Čech, co do něj všechno patří. Solili jsme, pepřili, nasypali tam celou skleničku majoránky.“

Partnerky Sylvie a Karin propadaly střídavě úžasu a záchvatům smíchu při sledování té gastronomické galashow. „Vyrobili jsme totální humus: připálený, černý, tvrdý jako šutr. Nedalo se to jíst. Před manželkami jsme se ale nemohli shodit, tak jsme to do sebe soukali a předstírali, jak to šmakuje,“ líčil Reichel.

„Většinu jsme ráno vyhodili,“ přiznává Lála a ani po 20 letech se nemůže ubránit smíchu.

Výchova chlapců v Čechách

Po ukončení kariéry se Lála usadil v Regensburgu a podnikal. Stále ho živí firma, jež ve spolupráci s obchodními řetězci nabízí reklamní prostory na nákupních vozících a na rozdělovačích zboží u kas.

Pak ho osud znovu výrazněji spojil s Reichlem, který mu po telefonu sděloval, že po čase znovu přebírá reprezentační šestnáctku.

„Hele a nepotřebuješ manažera? Taky bych do toho šel,“ řekl Lála. „Vidíš, to mě nenapadlo. To by bylo super, zkusíme to!“ odvětil Reichel a přednesl svůj návrh na svazu šéftrenérovi Slavomíru Lenerovi.

Na MS osmnáctek se v jednom týmu sejde Kristian Reichel (vlevo) a jeho otec a zároveň kouč Robert.

Na MS osmnáctek se v jednom týmu sejde Kristian Reichel (vlevo) a jeho otec a zároveň kouč Robert.

Klaplo to a frankfurtští braši se zase ocitli na jedné lodi, společně s dalšími bývalými útočníky - asistentem Patrikem Augustou a kustodem Lubošem Robem. „Všichni chceme vrátit našemu hokeji, co nám dal,“ tvrdí Reichel. A záhy se svými pobočníky odstartoval drezúru poněkud zvlčilých teenagerů.

Lála vypráví, jak a s jakými zlozvyky bojovali: „Kluci, uděláme pro vás cokoliv, ale musíte respektovat pravidla. Když se řekne v deset na pokojích, tak tam v deset budete. Žádné videohry.“

„Oběd je v půl, dorazíte v půl. Nemůžete se courat. U stolu žádné mobily a žádné kšiltovky na hlavě.“

Mistrovství světa hráčů do 18 let

Šampionát se hraje od čtvrtka do 24. dubna v americkém Grand Forks. Češi v základní skupině B postupně narazí na Finsko, Kanadu, Dánsko a Slovensko. Čtyři nejlepší týmy postoupí do čtvrtfinále. Druhou skupinu tvoří Švýcarsko, USA, Rusko, Švédsko a Lotyšsko.

„Noste týmové oblečení od svazu. Nároďák musí nějak vypadat.“

„Bez disciplíny nikam nedojdete. Nejdřív je tvrdá práce, pak můžete vidět baráky, auta, dovolené. K tomu se musíte proboxovat.“

„Reprezentace si važte. Měli byste se na ni třást, ne na ni jezdit z povinnosti. Chce to hrdost!“

Reichla a spol. blaží, že se hoši změnili. Sami si hlídají pořádek a umravňují nevycválané bažanty. Lála dokonce slyšel chválu od hotelového personálu: „Vy ale máte slušně vychované kluky, pane!“

Chlapci samozřejmě nepodstupují jen výchovný dril. V porovnání s minulostí jsou častěji zváni na soustředění, kde se piluje taktika, kondice i individuální dovednosti. Byť na šampionátu nepatří mezi favority, se špičkovými soky hrají víc vyrovnaných partií.

Někdejší kapacity se jim snaží být co nejlepšími vzory. Reichel s nimi vyráží na výběhy. Lála zase, pokud mu to dovolí organizační povinnosti, názorně ukazuje, že stále spolehlivě dovede trefit „šibenici“.

Brankář Josef Kořenář třeba vyzvídá: „Pane Lála, půjdete s námi na led?“ A potom poslouchá hecování: „Tak něco chytej, člověče. Pořád to lovíš někde za sebou.“

I tak probíhá hokejová výchova chlapců v Čechách.

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze