Na jedné straně kluziště českobudějovický obránce Pavel Pýcha zkouší v nájezdech překonat brankáře Davida Gábu. V opačném rohu po fyzicky náročném cvičení odpočívá Jiří Novotný, mistr světa z roku 2010.
Na trénincích hokejistů Motoru České Budějovice to bude podobně vypadat až do vánočních svátků. „Vyfoťte mě pořádně v dresu Motoru, ať reprezentuju,“ prohodil Jiří Novotný, když přicházel na rozhovor. Bývalý hráč ruské Jaroslavle maká společně s prvoligovými hokejisty.
Ještě před vypuknutím dalšího ročníku ruské kontinentální ligy prodělal mononukleózu. Start sezony vynechal, a tak jeho nový zaměstnavatel Čeljabinsk s ním rozvázal smlouvu. Nyní je bez angažmá.
„Byla to strašně dlouhá pauza, ale čekal jsem to horší. Nyní mám za sebou týden tréninku a věřím, že každým dalším půjde moje výkonnost vzhůru,“ říká 33letý Novotný, který v nejprestižnější evropské soutěži nastoupil už ke 329 zápasům a toto číslo hodlá dál navyšovat.
V čem byly ty tři měsíce bez hokeje pro vás nejhorší?
Nemohl jsem vůbec nic dělat. Fyzická aktivita je vyloučena. Naopak když jste zraněný, můžete alespoň chodit do posilovny nebo jezdit na kole. To nyní opravdu nešlo.
Říkáte, že jste očekával těžší návrat. Stále tedy těžíte z náročné letní přípravy?
Nebyl jsem na mistrovství světa a přes léto jsem se mohl dobře připravit s kondičním trenérem. Mám za sebou tři měsíce intenzivního tréninku.
Jiří NovotnýRodák z Pelhřimova (33 let) s hokejem začínal v Jindřichově Hradci. Prošel mládežnickými kategoriemi Motoru České Budějovice. V roce 2001 byl v prvním kole draftován týmem Buffala jako 22. hráč. V NHL nastoupil do 189 zápasů, v nichž posbíral celkem 51 kanadských bodů. Významnou část kariéry strávil v ruské KHL v dresech Atlantu Mytišči, Barysu Astana, pražského Lva a Jaroslavle. S národním týmem Česka získal zlatou medaili na MS v Německu 2010 a dva bronzy v roce 2011 a 2012. |
Takže po prodělané mononukleóze je snazší naskočit zpět do hokeje než po jiném zranění?
Otřes mozku vám rovněž zabrání dělat třeba jen kondici. Když jste zraněný, můžete jezdit na kole nebo posilovat horní polovinu těla. Udržujete se. Nyní jsem se dva měsíce jenom válel na gauči, ztratil svalovou hmotu, ale fyzička vydržela z léta. Je to hodně individuální.
Nyní v ostrých trénincích pokračujete v Českých Budějovicích. Kdy plánujete start v soutěžním zápase?
Doufám, že mezi vánočními svátky to stihnu. Zatím jsem absolvoval týden tréninku. Martin Štrba, asistent trenéra Stavjani, se mi věnuje individuálně, když kluci už zmizí v kabině. Děláme kondiční cvičení a střelbu. Postupem času se chci zapojit i do herních situací, protože pouze střelba mě na zápas nepřipraví.
Letos během své sedmé sezony v ruské KHL jste nastoupil pouze k polovině zápasů základní části. Potkávala vás zranění, nyní mononukleóza. Jak s tím bojuje psychika?
V minulosti, a musím to zaklepat, se mi zdravotní komplikace vyhýbaly. Nyní se to sešlo, ale jsem odpočinutý, těším se, až se opět vrátím do zápasů.
A bude to v dresu Českých Budějovic? Před rokem jste do médií sdělil, že v Česku chcete hrát především v Motoru...
Zatím netuším, jak se celá situace vyvine. Ještě bych chtěl hrát v zahraničí, nejlépe v Rusku. V Budějovicích mám rodinu, dům a kamarády, takže by bylo logické z ciziny zamířit právě sem.
Ani nenaznačíte, v kolika letech to bude?
Hokej chci samozřejmě hrát co nejdéle. Ale nedá se to vůbec porovnat s dobou před pěti nebo šesti lety. Ve 37, nedej bože ve 35 letech, jste pro tým starý hráč. Fanouškům nechci slibovat, kdy nebo v kolika letech se vrátím do Budějovic.
Objevily se spekulace o zájmu dvojnásobného mistra Kontinentální hokejové ligy z Kazaně. Jste s klubem v kontaktu?
Nějaké nabídky byly z Ruska i z české extraligy. Stále chodím na testy kvůli játrům. Dokud nebudu úplně připravený, nemá cenu bavit se o spekulacích, kde bych mohl hrát. Začínám teprve trénovat a až s postupem času budu otevřený jednáním o případném angažmá.
Vedení českobudějovického Motoru opět vyhlásilo ambice na postup do extraligy. Lákalo by vás zahrát si nejvyšší soutěž právě doma v Budějovicích?
Rozhodně. Letos mají kluci vynikající trenéry a věřím, že to urvat konečně mohou. Ale bude to obrovská štreka. Chtěl bych si jednou tady tu extraligu zahrát.
A poté se přesunout do vedení jihočeského klubu?
O tom zatím vůbec nepřemýšlím. Syn hraje právě v Motoru a jejich trenér mě požádal, zda bych s nimi občas nezašel na trénink. Takže už v klubu trochu funguji. (usmívá se)
Jak vás začínající hokejisté vnímají?
Spíš jsem pro ně strejda, taťka jednoho ze spoluhráčů než hokejista. Musím, ale říct, že strašně obdivuji mládežnické trenéry, protože děti vyžadují mnoho práce a není to žádná sranda.
Od světového šampionátu v Německu, kde jste se podílel na zisku zlaté medaile, jste nechyběl v žádné nominaci na mistrovství světa. Až letos vás trenér Vůjtek vynechal. Nemrzí vás to?
Tehdy jsem o tom vůbec neuvažoval. Ani bych týmu svými výkony nepomohl.
Ale s reprezentací jste se ještě oficiálně nerozloučil, že?
Nikdy jsem tuto kapitolu neuzavřel. Nyní však mám úplně jiné myšlenky. Chci se dostat zpět na úroveň, abych byl schopen hrát dobrý hokej. Nyní jsem se dva měsíce jenom válel na gauči, ztratil svalovou hmotu, ale fyzička vydržela z léta.
