„Pro Litvínov to znamená strašně moc. Nikdy v životě jsme to nevyhráli. Musím říct, že když chodím po Praze, tak mě kolikrát lidé zastaví a říkají, jak jsou rádi, že jsme to dokázali. Zrovna dnes se mi to stalo čtyřikrát,“ upozornil Šlégr. „Byl to náramný příběh, pro Litvínov je to taková konečná třešinka na dortu.“
Nebylo to trochu jako Nagano i v tom, že vám kromě fanoušků Třince přáli stejně jako tehdy národnímu týmu snad všichni hokejoví fandové v republice?
Ono si to o to asi říkalo. Na jedné straně klub s neomezenými finančními možnostmi jako Třinec proti klubu, který horko těžko dává dohromady stadion. Je trochu přirozené a v našem národě zakořeněné, že fandíme rádi tomu relativně slabšímu.
Když se ráno probudíte, je ve vás pořád ještě ten krásný pocit jako po zisku titulu?
Žena mi dala obrazy se mnou a s Růčou (útočníkem Martinem Ručinským) do ložnice. Takže si na to vzpomenu každé ráno, když se vzbudím. Znamená to pro mě strašně moc. Před týdnem, nebo dvěma, jsem byl na gymnáziu v Litvínově. Pouštěli tam tři klipy a já jsem dvakrát brečel. Pro celý klub i město je to velká odměna.
V Litvínově jste zažil také autogramiádu hokejistů, která trvala osm a půl hodiny. Neříkali jste si, že vám upadne ruka?
Na začátku autogramiády, když to trvalo asi dvě hodiny a viděl jsem, jak kluci otáčí očima, jak tam asi ještě budeme dlouho, jsem je uklidňoval tím, že ve Vancouveru jsem jednou byl na autogramiádě devět hodin. Říkali, že si to nedokážou vůbec představit. Tak teď už vědí, jak to vypadá. Je to každopádně fantastické, je to důkaz, že lidé v Litvínově hokej milují. A stát ve frontě šest, sedm, osm hodin, to není normální.
Jako šéf klubu řešíte i stav Zimního stadionu Ivana Hlinky. Po finále jste říkal, že by kvůli Lize mistrů potřeboval úpravy. Jak to vypadá teď?
Zatím tam byla komise z Ligy mistrů a řekla nám, jaké máme udělat změny. Začínáme na tom pracovat. Ale nemyslím, že to budou nějak dramatické změny, my jsme na tom začali pracovat už před dvěma lety, kdy jsme vyměnili sedačky. Pořád máme před sebou velký kus práce, ale v tak malém městě jako Litvínov je to samozřejmě složitější, protože rozpočet města není tak nabitý.
Jak se po odchodu trenéra Miloše Hořavy do Švédska chystáte na větší roli na střídačce?
Ještě bych to úplně neuzavíral, i když Miloš teď odešel. Věřím, že to je jen na nějakou dočasnou dobu. A já bych byl rád, kdyby si to ‚Hořák‘ před sezonou také ještě rozmyslel. Měl klíčovou roli mezi trenéry a co dokázal s beky udělat za práci, to se jen tak nevidí. Pro mě osobně stát po jeho boku, mít možnost přihlížet a snažit se mu pomáhat, byla obrovská zkušenost, za kterou mu strašně děkuju. Budu věřit, že i on přijde v srpnu s tím, že si to rozmyslel a že do toho jde znova.
Vy jste do play-off jako hráč nezasáhl, vaše zlatá generace skončila téměř celá. Dál hrají jen Jaromír Jágr a možná Martin Ručinský, který se ještě nerozhodl...
Zrovna oni dva jsou na tom pořád výborně. Byl bych samozřejmě hrozně rád, kdyby si to ‚Růča‘ ještě rozmyslel a šel hrát, protože byl pro nás obrovským přínosem. Měl velkou roli v mužstvu a já pořád věřím že v srpnu přijde a řekne nám, že to ještě ten rok zkusí. Jako to je každý rok (s úsměvem).
Teď vám k tomu nic neřekl?
Je to každý rok stejné, v tomto období roku mi odpovídá pořád stejně jako vždycky. Takže já jen věřím, že mi stejně jako vždycky odpoví i v tom srpnu. Ale nelze vyhodnotit, co z toho vzejde.
Přemlouváte ho?
Je to spíš takové pošťuchování. Zrovna jsme spolu byli na obědě, takže jsme se o tom znovu bavili, ale teprve uvidíme. Já budu rád, když se rozhodne pokračovat.
Ručinský měl ke konci play-off zdravotní problémy, které ho připravily o start na mistrovství světa. Jak to vypadá teď?
Má s tou rukou pořád dost velké trápení. Je to problém krční páteře, podobný princip jako mám já na spodních bedrech. On to má na krku a vynechává mu kvůli tomu ruka. To je otázka času, kdy se mu to zacelí a spraví. Snaží se vyhnout operaci, chodí za (fyzioterapeutem) Pavlem Kolářem, zkouší různá cvičení a kapačky, tak uvidíme, jak to bude.
