Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zpověď top brankáře NHL: děsí mě Crosbyho bekhend a Dacjukovy šachy

Brankář Los Angeles Jonathan Quick vytahuje zázračný zákrok v utkání proti Calgary. | foto: AP

13 2015
Chytat v NHL není žádná idylka. Zelené dolary i červené koberce jsou nasáklé drtivým tlakem, nervozitou, někdy i strachem. Stačí jedna podceněná střela, jeden hloupý kiks, a jste v bryndě. Zatímco váš náhradník tiše slaví, osudnou chybu pitvá tisíce chytráků od Las Vegas po Vladivostok. Špičkový gólman Jonathan Quick o tom ví své.

Zažil už fanfáry, ale i pády. Možná i proto na konci července sepsal pro web The Players Tribune unikátní esej, ve které přiblížil, jaké to je čelit nejlepším útočníkům světa.

Quick v dvoudílném článku, který nazval „Elite Snipers“ (Elitní střelci), poutavě líčí přednosti několika útočných es včetně Sidneyho Crosbyho či Rusů Pavla Dacjuka a Alexe Ovečkina. Zárověň čtenářům popisuje, proč je tak těžké tyhle borce zastavit.

Podle Quicka je totiž hra v NHL je plná složitostí, které se nedají pochopit z obrazovky či hlediště. A už vůbec ne u Playstationu. Musíte si je prožít na ledě.

Fotogalerie

Amerického brankáře především mrzí, když diváci brankářům ubírají. Když vše přičítají štěstí a neumí docenit dobrý zákrok.

„Vždycky mě štve, když někdo zlehčuje pěkný zákrok lapačkou. Znamená to totiž, že vůbec nechápe krásu mé pozice. V NHL 90% zákroku proběhne, ještě než hráč vystřelí. Pokud se jako brankář spoléháte jen na postřeh, velmi rychle vás někdo ztrapní.“

A Quick pokračuje: „Chytání je hlavně o intuici a geometrii. Sledujete hráče s pukem, jeho nohy, ruce, náklon těla, a snažíte se odhadnout, co udělá. Vystřelí? Nahoru či dolů? Komu by mohl přihrát? Jak se ta akce vyvine?“ 

Jakmile mozek vyhodnotí všechny možnosti, zadá příkaz: vyjeď si a vykryj úhel. Nebo: riskni to, přenes váhu a kryj si přihrávku. Musíte se soustředit a doufat, že se rozhodnete správně,“ vysvětluje dvojnásobný vítěz Stanley Cupu.

Tak tedy předvídat, riskovat, doufat. To nezní moc povzbudivě. Proti skvělým útočníkům v NHL gólmanům ale skutečně asi nic jiného nezbývá. Proti hráčům jako Crosby jste vždy v nevýhodě.

Crosby? Rovná čepel a nejlepší bekhend v lize

Nejlepší hráč světa a vzor pro statisíce mladých hokejistů. Anebo snad raději „Cindy“, křehký simulant a věčný ufňukánek? Kapitán Pittsburghu rozděluje hokejovou veřejnost. Někteří ho vzývají, jiní nemohou vystát. Jedno je ale jisté: brankáři z něj mají respekt.

Crosby je stálá hrozba, což potvrzuje i Jonathan Quick. „Má nejlepší bekhend v lize. V mojí první nebo druhé sezóně v NHL mi dal gól skoro až od mantinelu. Ne forhendem. Bekhendem…do vzdálenější „šibenice“. Připadalo mi to neuvěřitelné. Že je puk v bráně, jsem si všiml, až když Crosby zvedal ruce nad hlavu. Tak rychle vypálil,“ popisuje Quick. 

Na Crosbyho parádu v souboji s New Jersey se můžete podívat zde:

Crosby těží ze své zručnosti. Má v rukávu hafo fint, kliček, fíglů, a proto je kumšt ho zastavit. Zvlášť při samostatných únicích. „Když jede sám na brankáře, není to fér. Má skoro úplně rovnou čepel, což mu v kombinaci s jeho šílenou silou zápěstí dává hodně možností. V mžiku si může dát puk na forhend a vystřelit mezi betony, nebo si to hodit na bekhend a zavěsit pod víko.“

Crosby ale není jediný snajpr s neobvyklým tvarem čepele. Zdá se, že mít originální „hardware“ se vyplácí.

Šarlatán Dacjuk ošálí na počkání

O tom, že Pavel Dacjuk je lišák, se ví už léta. Málokdo ale dokáže popsat, čím přesně se liší od tolika jiných šikulů v NHL.

To Quick má jasno: „Je to kouzelník, protože dokáže puk na hokejce výborně skrýt. Z části je to jeho výzbrojí. Používá čepel, která je o hodně vyšší než bývá zvykem. A když k tomu připočtete jeho bleskovou střelu zápěstím a to, že se často při střele ani nedívá na branku, je nesmírně těžké sledovat puk letící z jeho čepele.“

POJĎ SEM. Hráči Detroitu blahopřejí Pavlu Datsyukovi (vlevo) ke gólu.

POJĎ SEM. Hráči Detroitu blahopřejí Pavlu Datsyukovi (vlevo) ke gólu.

St. Louis - Detroit: Datsyuk a Čajánek - Útočník St. Louis Petr Čajánek (vpravo) atakuje detroitského hráče Pavla Datsyuka.

St. Louis - Detroit: Datsyuk a Čajánek - Útočník St. Louis Petr Čajánek (vpravo) atakuje detroitského hráče Pavla Datsyuka.

Dacjuk je na ledě děsivě nečitelný. Brankář mnohdy ani nepozná, že bude pálit. „Většina hráčů se prozradí. Vidíte, jak daleko od nohou mají puk, nebo že trochu pokrčí kolena, když se chystají ke střele. Díky tomu přesně víte, co se stane. S Dacjukem je to ale jiné, umí brankáře oklamat. Někdy je to 50 na 50, jestli vystřelí nebo přihraje.“

„Přirovnal bych ho k šachovému velmistrovi,“ pokračuje Quick. „Má ohromný přehled a každou situaci dovede vyřešit několika různými způsoby. Dá se říct, že si vás roztáhne a pak nachytá v momentě, kdy se rozhodujete, jestli si budete krýt střelu či přihrávku,“ líčí brankář Los Angeles.

Zatímco Dacjuk vyznává spíše sólový projev, jiní obávaní dravci NHL raději loví v páru.

Sebejisté duo: hračička Kane, jasnovidec Toews

Až se za padesát let budou točit dokumentární filmy o „Chicagské hokejové dynastii“, hlavními hrdiny budou Patrick Kane a Jonathan Toews. Především díky této dvojce se hokej ve „větrném městě“, jak se Chicagu přezdívá, opět stal populární.

„Není náhoda, že tihle kluci jsou snad každý rok ve finále konference nebo Stanley Cupu. Jsou dost odlišní, ale navzájem se výborně doplňují. Nevím, jestli jsem někdy viděl sebevědomější hráče. Oba mají neochvějnou víru v to, že se jim podaří vyhrát,“ píše Quick.

Zvláště na Kaneovi je sebedůvěra vidět. V civilu se možná nechová jako Mirek Dušín (o jeho nedávném skandálu čtěte zde), na ledě je ale výjimečný. „Přestože je spíše menšího vzrůstu, má pořádnou ránu a také je velmi chytrý. Skoro každý zápas ztrapňuje obránce tak, že přejede modrou čáru, naznačí nahození a pak si najednou stáhne puk doprava mezi hokejkou a nohou beka,“ popisuje brankář.

Kaneův talent je znásoben přítomností Toewse. To potvrzuje i Quick. „Když je na ledě hráč jako Kane, jste okamžitě ve střehu. Pořád ho máte na radaru. Ale když se k němu přidá ještě Toews, je to úplně jiný „level“. Toews je neustále v pohybu a má ďábelskou schopnost číst hru a přesně odhadnout, kam puk půjde. Je to jasnovidec. Je těžké vysvětlit, jak je možné, že se vždy objeví na správném místě, zvláště v klíčových momentech zápasu.“

Jonathan Toews (vlevo) a Patrick Kane z Chicaga slaví zisk Stanley Cupu 2015.

Jonathan Toews (vlevo) a Patrick Kane z Chicaga slaví zisk Stanley Cupu 2015.

Jonathan Toews (vpravo) a Patrick Kane slaví gól Chicaga

Jonathan Toews (vpravo) a Patrick Kane slaví gól Chicaga

Americký brankář na příkladu Blackhawks ukazuje, o co v hokeji jde především. „Hodně lidí si myslí, že hokej je brutální sport (a pokud schytáte golfák od Shey Webera, pak si to asi budete myslet taky), ale všechno je hlavně o psychice. Chicago vyhrálo tři Stanley Cupy za posledních šest let. Kane a Toews nejsou nejmohutnější hráči na světě, ale jsou ohromně chytří, psychicky odolní, a mají skvělou chemii.“

Borci z Chicaga mají tři Stanley Cupy, Jonathan Quick má dva. Brankáři tedy pořád ještě útočníkům stačí. Pokud analyzují soupeře stejně pečlivě jako gólman Kings, není se ani čemu divit.

Na konci prvního dílu své eseje však Quick ukázal, že je velmi soutěživý typ a básnění o soupeřích má své meze. A zároveň naznačil, že léto (nucený hokejový půst) je pro něj prostě utrpení a nic na tom nezmění ani jeho milá manželka Jaclyn.

„Uff, tak moc je chci porazit. Už aby ta sezóna začala. Promiň, zlato!“

Autor:


Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze