Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


K finále nám chybělo málo. Vteřiny

22 2004
Je jasné, co si vybavím při vzpomínání na šampionát ve dvaadevadesátém. Naši smolnou porážku v semifinále s Finy. Ještě 124 vteřin před koncem jsme vedli o gól. Finové byli u nás v pásmu a Róbert Švehla nešťastně vyhodil puk do hlediště. Jen o pár centimetrů. Následné buly Robert Reichel prohrál a Finové takovou podivnou ranou ze strany prostřelili Petra Břízu.

V prodloužení gól nepadl, až po nájezdech jsme odešli poraženi. Všichni jsme z toho byli otrávení.

Každý se totiž viděl ve finále. Naštěstí na nás zapracoval trenérský psycholog Hlinka, který nás ještě motivoval do zápasu o třetí místo. I třetí příčka je úspěch, přesvědčoval. A poručil nám zapomenout.

My jsme měli zkušené hráče, ale Hlinkovo nabuzování pomohlo. Po zápase se Švýcarskem jsme si na krk pověsili bronzové medaile. Zpětně se myšlenek na prohrané semifinále těžko zbavíte. Vzpomínám si, že Sportovní halou tenkrát překvapivě znělo hlavně povzbuzování finských fanoušků.

Měli jsme před utkáním nějaké náznaky, ale stejně jsme potom z hlasitého „Suomi“ byli trochu vyvalení. Nájezd proti finskému brankáři Kettererovi jsem nedal ani já. Petr Bříza o mně přitom tenkrát řekl, že proměním devět z deseti nájezdů. Tak tohle byl asi ten desátý...

Vždycky jsem to střílel nad lapačku. To býval vesměs spolehlivě gól. Měl jsem to dobře nacvičené. Po každém tréninku, když už byli ostatní z ledu, jsem si ještě třicetkrát vystřelil na bránu, získal jsem dobrý cvik.

Jenže když jsem tentokrát najížděl na Ketterera, všiml jsem si, že tam nemá moc místa. Uzrával ve mně ten nápad, čím jsem byl k němu blíž. Udělám něco jiného! Udělal jsem a nevyšlo to. Škoda. Pamatuju si dobře to zklamání.

A jestli na nás byl tehdy tlak? Byl. Ale ne takový, jako je na kluky dnes. Předtím jsme přece jen byli mistry světa naposledy v roce 1985. Teď je těsně po „zlatých letech“.

Když se bavím se známými, tak kluky už nyní vidí jako mistry světa. Současné české mužstvo je podle mě ještě silnější, má více hvězd, než mělo kdysi v Naganu. Ale tlak na něj bude strašně velký.

Hokejové mistrovství světa 1992
Kde se hrálo:
Praha, Bratislava
Na co se chodilo do kina: Obecná škola (režie Jan Svěrák), Mlčení jehňátek (režie Jonathan Demme), Bugsy (režie Barry Levinson), JFK (režie Oliver Stone)
Co se hrálo za muziku: Pavol Habera, Team, Žentour, R.E.M., Sting, Metallica
Na co se chodilo do divadla: muzikál Bídníci (Divadlo na Vinohradech), Don Juan a Faust (Divadlo v Dlouhé)
Tehdejší literatura: Michal Viewegh (Báječná léta pod psa), Zeno Dostál (Blíženci), Michael Ondaatje (Anglický pacient) 
Automobily té doby: Škoda Forman, Škoda Pick-up
Jaká byla móda: Ženy nosily leginy. Oblékala se delší trička a svetry, v módě byly sportovní šusťákové soupravy křiklavých barev, ženy měly na hlavě melírované účesy, muži delší, „fotbalistické“ vlasy
Stát: ČSFR, prezident Václav Havel Historická souvislost: Po červnových volbách začalo být jasné, že československá federace nemůže dál fungovat. Od příštího roku vedle sebe existují dva samostatné státy Česko a Slovensko. Bill Clinton zvolen prezidentem USA.

Autor:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze