Tahle sezona pro vás není úplně šťastná, klub vás dal dokonce k dispozici ostatním týmům. Jak to přijímáte?
To je součást života hráče v NHL. Takové věci se dějou. Musím být pozitivní a čekat na svou šanci.
Nechtěl byste odejít do jiného týmu?
To je těžké. Já jsem v Montrealu spokojený, akorát bohužel nehraju. Myslím, že máme výborný mančaft, tak doufám, že tu šanci ještě dostanu před koncem základní části a že naskočím do play-off. Bohužel ale nedokážu dopředu nic předvídat, tak uvidíme.
Play-off už má Montreal zajištěné, myslíte, že právě v něm byste mohl týmu pomoct svými zkušenostmi?
Já doufám, že jo. Nějaký zápas jsem v play-off už odehrál. S Bostonem to bylo výborné, dokázali jsme vyhrát Stanley Cup a prožít, jaké to je porazit čtyři mančafty. Třikrát to bylo v sedmi zápasech, takže to nebylo jednoduché. Spousta hráčů u nás tímhle ještě neprošla, přesto věřím, že to můžeme dokázat.
Cítíte, že můžete něco zlepšit, abyste mohl hrát?
Snažím se na sobě pracovat každý den, každý trénink bruslím navíc. Myslím, že jsem v těch deseti zápasech, ve kterých jsem nastoupil, nepředvedl špatný výkon. Trenér zatím dává přednost jiným hráčům, já to beru. Musím to respektovat.
Snažíte se týmu pomáhat jinak? Například morálně?
Určitě. Jako veterán se snažím pomáhat hlavně mladým, kteří jsou tady první sezonu. Když jsem přicházel do NHL, tak jsem byl v té samé situaci. O patnáct let později je to obráceně. Bohužel teď zažívám tu horší stránku, ale tak to někdy bývá.
Je vám 35 let, ještě máte na rok smlouvu. Přemýšlíte o budoucnosti?
Tak o tom přemýšlí asi každý, ale jako hráč musím jít zápas od zápasu. A doufám, že když to příští rok nebude tady v Montrealu, tak někde jinde v NHL.
