Na mistrovství světa se protlačí pár šťastlivců, drtivou většinu nahradí posily z NHL.
Co sportovce k takovému údělu přivedlo? Jakou mají motivaci?
"Zlepšit se. A oni se zlepšují," vykládá trenér Tom Renney. "Dostat se přes nás do NHL. Mít zaměstnání. Získat místo v některém evropském klubu. Užívat si pocty reprezentovat svou vlast."
Mužstvo má základnu v Calgary na západě Kanady. Pravidelně v září se sejde asi čtyřicet mužů v přípravném kempu, kde se rodí budoucí sestava. Přicházejí ze středních škol, juniorských, případně jiných nižších soutěží. Žádný ze současné soupisky není ženatý, bydlí pospolu v pronajatých apartmánech a domcích.
"Obránce Gerald Diduck má manželku, ale ten je s námi jen krátce," vysvětluje Renney. "Až se vrátíme z turnaje, pravděpodobně půjde zpátky do NHL."
Čtyřiatřicetiletý Diduck v mladém kolektivu svítí jako jediná známější postava. Ostatním imponuje čtrnáctiletou kariérou v NHL, zkušenostmi i uměním. Vždyť včera, ač z místa beka, dal českému týmu jediné dva góly.
"Je to taková naše kotva," vystihl kouč Renney, který má nyní v rukou asi nejslabší výběr za poslední léta. "Pár dalších kluků má na NHL, jenže, bohužel, skutečně jen pár."
"Team Canada" se ztrácí v konkurenci osmnácti zámořských profesionálních lig. Schází mu peníze. Hráči si ročně vydělají málo přes deset tisíc dolarů hrubého, tedy přibližně 350 tisíc korun. V NHL berou i ti nejchudší třicetkrát tolik.
"Potřebujeme platit víc. Těžko teď hokejistu přesvědčíme, že my jsme pro něj ta nejlepší alternativa," povídá Renney, elegán, který nedávno trénoval Vancouver Canucks v NHL.
Třebaže kanadští kočovníci znamenají mezi hokejovými hvězdami své země třetí nebo čtvrtou třídu, na turnajích v Evropě je vítají. Rádi se na ně podívají diváci. Konfrontace s jejich stylem prospívá mladým Evropanům.
- úterý 21. prosince 1999
