S Kadaní to byla hodně vydřená výhra v poslední třetině...
Soupeř hraje o osmičku, tak přijel dost bránit a byl hodně nabuzený. Nebylo to jednoduché utkání, protože jsme navíc prohrávali, ale naštěstí to tam v poslední třetině napadalo a vyhráli jsme.
Hrál jste jubilejní zápas za Duklu. Vzpomenete si na váš první?
Úplně na první asi ne. Vím přesně sezonu, a že jsem přišel mezi vánočními svátky z Třebíče. První zápas jsem nesměl hrát, tak to bylo domluvené. Ten druhý jsem tady doma naskočil, ale už si nevzpomenu, proti komu to bylo.
A co první branka?
Tak to si bohužel taky nevzpomenu (smích).
Co vám za těch pět set utkání utkvělo nejvíce v paměti?
Určitě vítězná baráž, a když jsme postupovali do extraligy. To byla skvělá atmosféra. To se zapomenout nedá.
Jak se za těch deset let, kdy brázdíte jihlavský stadion, změnil váš herní projev?
Když je člověku pětadvacet, tak určitě nehraje tak jak v pětatřiceti. Teď je to víc o nahrávce, není to tak do těla. Od toho jsou na ledě mladší hráči. Jinak je herní projev podobný. Hraju centra, tak musím rozehrávat puk křídlům, u kterých potřebuju, aby byla rychlá. A to musím uznat, že za těch deset let jsem měl vedle sebe dobré hráče, a i proto jsem tu mohl odehrát pět set zápasů, dát nějaký branky a nahrávky.
A co soutěž? Hodně se změnila za tu dobu?
Určitě tím, že přibyly mančafty, tak šla kvalita trochu dolů, alemyslím, že svou kvalitu první liga pořád má.
V sobotu vás čeká derby s Třebíčí, odkud jste do Jihlavy přišel. Je to pro vás i po těch deseti letech nějak zvláštní zápas, nebo už je to jen jeden z dalších duelů?
Ne. Už je to normální zápas jako každý jiný. Samozřejmě je to derby a je to od diváků i od novinářů víc vyhecované. Takže to určitě náboj má, ale ne kvůli tomu, že jsem tam působil. Byl jsem v Třebíči sice dlouho, pět let, to je pravda, ale jsem Jihlavák a v Třebíči jsem byl jen na hostování.
