"Byl jsem překvapený, vůbec jsem něco takového nečekal. Na pár akcích předtím jsem plnil roli asistenta. Ale že budu kapitánem? To mě fakt hodně překvapilo," líčí Jakub Jeřábek.
S jedním gólem a sedmi asistencemi byl nakonec i nejproduktivnějším hráčem českého výběru na turnaji. Jinak nepříliš povedeném, Češi se museli zachraňovat a skončili nakonec sedmí.
Jak jste rozhodnutí kouče Přerosta přijal?
Zavolal si nás a rozdělil posty. Pak se zeptal, jestli s tím souhlasíme. Já se koukal trošku udiveně (úsměv). Ale byla to pro mě veliká čest, to je jasné.
Co všechno role reprezentačního kapitána obnášela?
Já to bral jako velkou zodpovědnost. Šampionát dvacítek, to je velmi sledovaná akce po celém světě. Snažil jsem se povzbuzovat ostatní kluky, nic nevzdávat na ledě ani na střídačce. Prostě jít spoluhráčům příkladem.
Nicméně na velký úspěch český tým nedosáhl. S jakými pocity jste se vracel z Ameriky?
Byly hodně smíšené. Jako tým jsme nedopadli nic moc... Ale osobně doufám, že jsem tam pro tým udělal maximum. A že víc se dělat nedalo.
Byl jste zklamaný z konečné sedmé příčky?
Nejel jsem tam rozhodně s tím, že budeme dostávat takové rány. I když člověk tušil, že některé duely prohrajeme, přál jsem si je dohrát se ctí. To se nám nepovedlo. Takové dardy, co jsme dostávali, to je... prostě to bylo špatný.
Kapitán české dvacítky Jakub Jeřábek v souboji s Kanaďanem Leblancem.
Je tedy opravdu takový propastný rozdíl mezi současným českým mládežnickým hokejem a světovou špičkou, jak se píše?
Já bych ani neřekl, že třeba v bruslení nebo dalších základních věcech je to propastné. Ale v detailech ano. Individuální činnosti, týmová spolupráce, v tom jsou někde úplně jinde.
Možná jste se až příliš smířili s rolí outsiderů.
Těžko říct. Před šampionátem nám každý říkal, že můžeme jen překvapit. A myslím, že jsme nikoho nepřekvapili... Určitě jsme v kabině všichni měli za cíl, že alespoň jednoho z velkých favoritů pořádně potrápíme. Na to jsme podle mého měli, ale nedokázali to.
Přitom v posledním přípravném utkání v dějišti šampionátu jste na nájezdy zdolali i silný domácí výběr.
Přesně tak. Jenže mi to připadalo jako loni. Tehdy jsme s Kanadou prohráli jen 2:3. Pak přišel první zápas ve skupině a hned desítka od Švédů... To nikomu nepřidá. Sice jsme letos porazili Nory, ale pak přišly ty dardy.
Kabina fungovala dobře? Nebyl problém mezi hráči z Evropy a těmi, kteří působí v zámoří?
V tom nebyl absolutně žádný problém. Vycházeli jsme spolu všichni úplně v pohodě.
Jak se vám hrálo v Buffalu před naplněným hledištěm?
Osmnáct tisíc lidí při zápase s Kanadou, to bylo něco neskutečného. Já měl přání si na tom stadionu zahrát ještě jednou, bohužel to nevyšlo. Ale i tak to bylo něco úžasného. Když hala zpívala kanadskou hymnu, to mi běhal mráz po zádech.
V tom utkání jste také vstřelil svůj jediný gól na turnaji. A hned favorizované Kanadě.
Jo, na tuhle chvíli budu moc rád vzpomínat (úsměv).
Plzeňský Jeřábek padá před brankářem Liberece Pincem.
Desítky skautů si v té chvíli do notýsku možná poznamenali vaše jméno...
Já se žádnými osobně nemluvil. Určitě koukali, bylo jich tam hodně. Ale žádné informace nemám a teď to ani neřeším.
Přesto. Člověk ví, že takový turnaj mu může otevřít dveře do světa. Vnímal jste to tak?
Když tam člověk letí, v podvědomí to asi má. Ale jak vyjedete na led, nezajímá vás nic jiného než podat stoprocentní výkon a s týmem vyhrát. Tak jsem to vnímal.
Jenže z těžké skupiny jste se nedostali do čtvrtfinále, místo toho Čechy čekala skupina o záchranu. Jak vám bylo?
Abych pravdu řekl, nikdy mi při hokeji ještě nespadl kámen ze srdce tak silně, jako po výhře s Německem, která nám zajistila záchranu. Ten tlak, nervy, to bylo hrozný... Myšlenka, že pak bychom o všechno hráli v posledním utkání se Slováky...
Co mimo hokej, jak jste si turnaj v Americe užil?
Výletů jsme měli naplánováno dost. Byli jsme na NHL, na zápase Detroit - St. Louis. A švédský obránce Nicklas Lidström,můj oblíbenec, dal tři góly. Vidět to na vlastní oči, to byla paráda. Poprvé v životě jsem naživo sledoval i basketbal a hned NBA. Další paráda. A k tomu ještě Niagarské vodopády, ty se mi také moc líbily.
Odlétal jste před Štědrým dnem. Nakoupil jste za oceánem i dárky pro nejbližší?
Něco jsem tady už nechával pod stromečkem, rodičům i přítelkyni. Ale hodně jsem toho i dovezl.
Snad byli spokojeni (úsměv).
Bude těžké se přeorientovat zpět na extraligu? S Plzní vás čeká závěrečná čtvrtina základní části extraligy a boj o desítku.
Hlavně to teď rychle ještě dospat, srovnat se s návratem. V pondělí jsem hrál za juniory a ve třetí třetině se cítil jako "salát". Tak snad to bude brzy dobré. A s Plzní budu bojovat o play-off. Já se na závěr základní části hrozně těším.
