"Myslím, že se Vejbovi ozvu. Asi před čtvrtfinále," říká Kaberle.
I tak má však pocit, že se toho pro něj moc nezměnilo. Až na větší komunikaci s trenérem Hadamczikem.
"Ptá se mě na názory nebo jak jsou na tom hráči. Důležitá je komunikace ohledně tréninku - jestli víc pracovat na fyzičce nebo na kombinaci. Ale do sestavy mu nemluvím, řeším jenom organizační věci," vysvětluje třicetiletý obránce.
A chodí za novým kapitánem pro rady mladší hráči? Při té otázce se Kaberle pousměje.
"Jo Krejčí s Hanzalem, ti jsou takoví... Na to, jak jsou mladí, dost vtipkujou," vykládá. "Občas se my starší musíme ozvat, ale v dobrém. Každý ví, co si může dovolit a oni ty své hlášky nemyslí vážně."
Pak však uzná, že tolik odvahy oba v NHL, kde hrajou, asi nemají.
"Tam mají větší respekt. Tady jsme všichni Češi a kluci to mají jednoduší. V NHL jsou kolikrát prvním rokem, neznají pořádně prostředí a musí být neustále ve střehu a snažit se. V nároďáku je to takové volnější."
Dobrá atmosféra je pro mužstvo, které tráví tři týdny pohromadě, nesmírně důležitá. "Proto se rádi scházíme u masérů, tam je legrace. Je dobré se trošku odreagovat," souhlasí Kaberle.
K tomu pomáhají i filmy. "Nejvíc frčí české komedie."
