Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Kdy mám sudím podat ruku? Koláře zaskočila role kapitána reprezentace

Český hokejista Jan Kolář (vpravo) překonává norského brankáře Larse Haugena. | foto: Ondřej Bičiště, MF DNES

14 2017
Kapitána dělal naposledy v dorostu, nějakých dvanáct třináct let zpět. Proto, když se Jan Kolář dozvěděl, že bude ve čtvrtečním duelu proti Norsku hrát s céčkem, se hned pídil po informacích. "Musel jsem ptát, kdy a jak se podává ruka rozhodčím, co všechno se dělá, abych na něco nezapomněl," říkal s úsměvem Kolář.

Byla to pro vás asi čest, že?
Samozřejmě. Jsem rád, že jsem dostal důvěru, že to céčko mám. Když to ale vezmu z druhé stránky, tak je jedno, kdo je kapitán. Všichni hrajeme za jeden tým, táhneme za jeden provaz. To je hlavní. Vyhráli jsme a po vyhraném zápase je vždycky spokojenost, i když nepodáme výkon, jaký bychom chtěli. Každá výhra se počítá, to je to nejdůležitější.

Co ukázaly přípravné duely s Norskem?
Že jsme vyhráli. K těm zápasům jsme přistoupili dobře, ale tím, že jsme se dostali do vedení, tak nás to uspokojilo. Zápasy nám ukázaly , že bychom se měli soustředit celých 60 minut, nejen to dohrávat. Musíme plnit úkoly, které máme stanovené po celou dobu.

Kouč Jandač přiznal, že v obraně vás Norové příliš neprověřili.
Nám se hrálo lehce. Nechci je hodnotit, měli dobré i špatné momenty, z čehož pak vyplynuly výsledky.

Vy sám jste ve čtvrtek otevřel skóre krásným gólem.
Najel jsem si do volného prostoru, ale celý můj gól byl o skvělé přihrávce. Kdybych ji od Michala Birnera nedostal, tak bych to takhle nezakončil. Odvedl dobrou práci.

Čtvrtá reprezentační branka. Byla tou nejkrásnější?
Ty předchozí si už nepamatuji, je to dávno. Ale není důležité, jestli jsou góly hezké, protože si je nikdo nepamatuje. Důležité je číslo (stav) na konci.

Mimochodem - v této sezoně jste dal v Chabarovsku devět gólů, to je nejvíc v seniorské kategorii. Čím to?
Vždy záleží na roli. Jestli hrajete přesilovky, jestli se hraje přes vás. Já letos přesilovky hrál, takže jsem měl docela dost šancí. A proměňoval je. Nebyla to výjimečná sezona, střel jsem měl zhruba stejně. Bylo to o tom, že jsem se dostával do šancí.

Jaký máte pocit ze současného reprezentačního týmu?
Že ani nejsme hladoví. Že tu výhru bereme automaticky, což není dobře. Přijdeme na led, říkáme si, že dáme jeden dva tři góly a vyhrajeme. Že to v klidu dohrajeme. Je super, že si věříme. Na druhou stranu by nemělo přijít podcenění, protože byly pasáže, kdy jsme si tu hru měli udržet, ale začali jsme soupeře podceňovat a nehráli to, co bychom měli. Nad tím se musíme zamyslet.

Musel jste spoluhráčům jako kapitán říkat?
Je to přípravný zápas. Ten není o tom, abychom na sebe křičeli. Ale abychom se po dlouhé pauze dostali do zápasu. Co řeknou trenéři, tak to stačí.

Vedle vás hrál debutant Košťálek. Jak se vám jevil?
Celou sezonu se kolem mě točí beci, jsem zvyklý střídat partnery. Hrálo se mi s ním dobře, on je pravák, já levák, což je vždycky fajn. Je to chytrý bek, šikovný, bez problémů to zvládl.

Pokračuje tak omlazování české obrany.
Každý rok se berou noví kluci. Jeden až tři se vždycky do týmu dostanou, zapracují se. Tak to bude i teď. Kluci, co jsou tady poprvé, mohou příští rok začít jezdit po turnajích pravidelně, dostanou se na mistrovství. Když budou makat, jak makají dál, tak mají šanci.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze