"Doufám, že už naposledy. Rameno sice ještě není stoprocentní a musím dohánět kondici, ale dělám všechno pro to, abych stihl začátek ligy," hlásí Ručinský.
Co říkáte tomu, že jste z trojice spolužáků zbyl na ledě poslední?
Robert Reichel i Jirka Šlégr už skončili a u mě je důležité, abych byl zdravý a zachoval si nějakou úroveň. Musím být platný pro mužstvo. Zdraví sice není ideální, ale podle mě se rameno dá dohromady. Motivaci mám pořád a hokej mě baví, takže ještě rok chci odehrát.
Žije ve vás pořád litvínovský sen o titulu?
Nikdy jsme ho nevyhráli, ale jsme realisti a víme, že nemáme mužstvo jako třeba Třinec. A ani takové finanční podmínky. Ale samozřejmě budeme rádi, když se to jednou povede. Uvidíme, jestli to bude příští rok nebo za pět let, to nikdo neví.
Litvínov chystá rekonstrukci stadionu, hotovo bude do roku 2016 |
Klub avizoval, že bude rekonstruovat stadion. Je možné, že si na něm ještě zahrajete?
Jéžiš, to já nevím, jestli stihnu. Já budu rád, když zvládnu příští sezonu. V mém věku už beru všechno rok od roku. Plánovat, co bude za dva roky, už nemá smysl. Odehraju tenhle ročník a potom se uvidí, co bude.
Jaký to je pocit být druhý nejstarší hráč v lize?
Jsem druhej, jo? Kdo je první?
Radek Bělohlav.
Fakt? Tak to jste mě potěšil, já myslel, že to jsem já. Ale vážně. S věkem jsem nikdy neměl problém. Pro mě je důležité, jak se cítím, v jaké jsem fyzické kondici a psychické pohodě a jestli jsem zdravý. A hlavně musím být platný na ledě. To je nejdůležitější hledisko, na které koukám.
Věřil byste před deseti lety, že ve čtyřiceti budete ještě hrát?
To ne. Kdyby mi to někdo řekl, tak bych se mu vysmál. Hokej je ale celý můj život.
Po ledě se pořád pohybujete ladně, cítíte to také tak?
To nevím, jestli to tak vypadá, ale určitě to není stejné jako před dvaceti lety. Musím se udržovat, abych toho byl nějakým způsobem schopný, protože jsem měl vždycky hokej založený na bruslení. Až nebudu schopný někoho přebruslit, tak pro mě nemá cenu dál hrát.
PříchodyMartin Hujsa (Slovan Brat.) |
Vytkli jste si za cíl čtvrtfinále. Není to vzhledem ke složení kádru troufalé?
Už jsem byl v několika týmech, kde jsme byli na papíře strašně silní, a nakonec jsme se potáceli dole. A také jsem byl v týmech, kde žádná jména nebyla, a pak jsme skončili v první trojce. V tom je hokej krásný.
Takže postup takhle daleko je reálný?
Viděl jsem přípravu a musím o příchozích hráčích říct, že to budou dobré posily. Neřekl bych, že je to troufalé tvrzení, v Litvínově jsme chtěli do play-off vždycky a za všech okolností. Vzhledem k naší tradici to jinak ani nejde.
Na severu Čech vám ale roste silná konkurence v Chomutově a Ústí. Není ohrožena vaše suverenita v regionu?
Myslím, že ne. Chomutov je samozřejmě úplně v jiné situaci, jelikož má nový stadion a víc financí, ale Litvínov má natolik velkou tradici, že o fanoušky nepřijde. A hráči-odchovanci také zůstanou, protože tu mají kořeny.
Neuvažujete, že klubu pomůžete podobně jako Jágr Kladnu, Straka Plzni nebo naposledy Vrbata Mladé Boleslavi?
Abych byl upřímný, tak jsem se tím nezabýval. Pro mě je těžké skloubit roli hráče a majitele. Obdivuju kluky, že se do toho vrhli, ale já si nedovedu představit, že bych po tréninku řešil další věci. To není práce na dvě hodiny, ale na celý den. Pořád se považuju za hráče a tohle nechávám stranou, dokud neskončím.
