Od začátku se s ním počítalo jako s tahounem, jenže víc jak dva měsíce kvůli zranění ramene nehrál.
Hned, jak mohl, posiloval, bruslil, dostával od koučů zabrat. Cloumaly jím emoce, když z tribuny sledoval zápasy. A taky se trochu bál, zda nepřijde o místo v sestavě.
„Na začátku sezony jsme se dávali dohromady, bylo to komplikovanější, ale povedlo se. Pak jsme se já a Radek Gardoň zranili a ukázalo se, že jsme lehce nahraditelní. Člověk přemýšlel, jestli se dostane do pohody,“ říká.
Teď už se s kapitánským céčkem na prsou znovu prohání po ledě, ve čtvrté řadě nyní na křídlech s Kamešem a Hořavou. Zatím dal pět gólů a na pět jich nahrál, zase sbírá trestné minuty. Ještě v poslední extraligové sezoně byl druhým nejtrestanějším hráčem. „Na tom se nic nezměnilo, ale na rozhodčího jsem vyletěl jen jednou, jinak to všechno byly tresty ze hry,“ říká Zajíc.
„Sudí diskuse ani nepřipouštějí, někdy mám pocit, jako by kapitáni a asistenti byli zbyteční.“ Jen trénink bojových umění už opustil, v Německu na něj neměl čas. „Hrálo se třikrát týdně, hodně se cestovalo,“ vysvětluje Zajíc.
Angažmá v Essenu, kde se sešla kolonie českých hráčů, a Oberhausenu si pochvaluje. „Byly to dobré roky. S Essenem jsme postoupili do nejvyšší německé soutěže, jenže pak jsme přišli o oba gólmany, Olda Svoboda měl mrtvici a Radek Tóth šel na operaci. Pak už to šlo jen dolů,“ vypráví. V Oberhausenu si zase oblíbil švédského trenéra, jenž byl však vyhozen.
Většinu času v Německu však Zajíc strávil bez rodiny, i proto se rozhodl pro návrat. „Když jsem přijel z venku, kluk ke mě dvě a půl hodiny nešel,“ říká. Přechod z kanadského stylu, který se v Německu vyznává, mu problémy nedělal. „Tým hraje tak dobře, že jsem žádné aklimatizační problémy neměl,“ říká útočník. „Jinak je to úplně odlišné, hraje se tam jednoduše, důrazně brání a hlavně tam není filmování jako tady,“ říká Zajíc.
I ze zahraničí sledoval, jak si Kladno vede, telefonoval spoluhráčům, dostával noviny a zprávy od rodiny. Na jaře, kdy tým bojoval o přežití v extralize, už byl doma. Jeden domácí zápas viděl, na poslední, rozhodující, raději nepřišel. „Neměl jsem odvahu. Nevěděl jsem, co bych pak mohl říct fanouškům, kteří tam přišli,“ vypráví.
Do Kladna, které jej kontaktovalo i v minulých letech, se chtěl vrátit, ale nenapadlo jej, že to bude do první ligy. „Nepovažuju to za nic méněcenného, neuráží mě to,“ tvrdí přesto. Začal se angažovat ve vztazích s fanoušky, líbilo se mu, jak fungují v Německu. K lepší spolupráci se snaží přimět i ostatní spoluhráče.
Kladno už strhává euforie, tým i přes škobrtání na začátku roku vládne první lize a nic nenasvědčuje tomu, že by jej na cestě do prolínací soutěže mohl někdo zastavit. „Hodně se té euforie bojím. Ale to je otázka, jestli by nebylo lepší občas prohrávat víckrát... Někdo říká, že vyhráváme snadno. Ale nadřeme se na to,“ říká Zajíc. „Viděl jsem Havířov na Spartě, hráli výborně. V baráži ale ještě nejsme, play off bude těžké. Uvidíme jak budeme bojovat, jak nás trenéři připraví.“
Kladenský kapitán chce dotáhnout Kladno zpět do extraligy, má i osobní motivaci. Smlouvu podepsal do konce sezony, pokud by se však týmu vydařil návrat, začne platit nový kontrakt, který s Kladnem uzavřel. „Osobní motivace je velká, chtěl bych být doma,“ říká Zajíc.
JOSEF ZAJÍC
Narozen: 7. 9. 1968
Klub: HC Vagnerplast Kladno
Post: Střední útočník
Číslo dresu: 23
Držení hole: levé
Letošní produktivita: 10 (5+5)
Letošní tresty: 98 minut
