„Se vstupem do sezony jsme byli samozřejmě spokojeni, ale jak se ukázalo, musíme být pořád nohama na zemi. Hrát s pokorou,“ nechal se slyšet urostlý brankář Horácké Slavie Třebíč.
Až do minulé soboty byl váš průměr obdržených gólů na zápas velmi působivý...
To ale nebyla jenom moje práce, dařilo se celému týmu. Navíc dvakrát jsme uspěli až v nájezdech.
A zdá se, že v nich bude Třebíč díky Davidu Dolníčkovi opět hodně silná...
Ano, David umí nájezdy skvěle. Prodává v nich svoji zkušenost, pro náš tým je velkou oporou. Snad mu to tam takhle bude padat i dál.
Ještě před sezonou mluvil trenér Jiří Mička o tom, že možná odjedete na kemp do Nashvillu. Nakonec z toho ale sešlo...
Je pravda, že existovala šance, že bych mohl vyrazit na přípravný kemp. Jenže to pak nějak nedopadlo, tak jsem zůstal v Třebíči.
Z jakého důvodu se vaše cesta do zámoří neuskutečnila?
Nashville má hodně gólmanů, takže jsme to nakonec vyhodnotili tak, že bude lepší, když zůstanu tady.
Každopádně nějak si asi svoji budoucnost u Predátorů plánujete, nebo ne?
Jasně, představu mám, ale okolnosti mohou být úplně jiné. Když přijde nabídka, tak určitě nebudu váhat. Ale jak říkám, je hodně okolností. Bude záležet, jak se povede tahle sezona.
Kdo vám v Horácké Slavii nejvíc pomáhá?
Trenér gólmanů tady chybí, ale mně to nevadí. Jsem v kontaktu s panem Láskou, který působí u reprezentační dvacítky, a taky si často volám s trenérem brankářů přímo z Nashvillu. Rozebíráme spolu videa, takže nějakou zpětnou vazbu určitě mám.
Byl jste spokojený s tím, že si vás v draftu vybrali právě Predátoři? Nebo máte v NHL jiný oblíbený klub?
Já jich měl jako kluk víc, ale je pravda, že Nashville mezi nimi byl vždycky. Líbil se mi jejich znak a barvy. Takže ano, moc mě potěšilo, že si mě vybrali právě oni.
Vraťme se ale na prvoligový led. V Třebíči jste spokojený?
Naprosto, všichni jsou tady v pohodě. Zase se sešla výborná parta. Nevím, čím to je, ale tohle platí už kolikátý rok po sobě. Nikdo se nehádá, netvoří se žádné partičky, prostě držíme při sobě.
Když už jsme u těch tradic z posledních let, mezi ty povedené patří také to, že Horácká Slavia má už kolikátou sezonu štěstí právě na výborné gólmany. Vždyť Kovář, Francouz, Hrubec či Čiliak patří nyní k těm nejlepším...
Vím o tom. A byl bych moc rád, kdyby to platilo i u mě. Ale nechci nic zakřiknout. Můžu jen slíbit, že udělám maximum, aby se týmu dařilo.
V loňské sezoně už jste si ale zachytal také v extralize. V dresu Pardubic z toho v prosinci byla výhra 6:4...
Pořád na ten zápas vzpomínám. Už taky proto, že to bylo celé takové divoké. Ještě den předtím jsem byl totiž s Třebíčí v Prostějově a najednou mi volal trenér Venera, že mám přijet. To jsem ale vůbec netušil, že budu chytat.
Někde jsem četla, že jste si na památku schoval puk a perník. Pořád ještě obojí máte?
Perník už ne, ten jsem snědl hned druhý den. (směje se).
Tátu přesvědčil. Ale až po roceV osmnácti letech si poprvé zachytal v extralize, v devatenácti se pravidelně staví do branky Horácké Slavie Třebíč ve druhé nejvyšší domácí soutěži. A navíc ho letos v létě draftoval klub NHL Nashville Predators. Přesto nechybělo mnoho a Karel Vejmelka se gólmanem nikdy nestal. „Začínal jsem v útoku. Pak mě ale trenéři přeřadili do obrany, protože jsem byl jednak vždycky hodně velký a navíc jsem neuměl moc dobře bruslit,“ zavzpomínal na svoje začátky bezmála dvoumetrový hokejista. V té době také chodil pravidelně s otcem do hlediště třebíčského stadionu fandit místní Horácké Slavii a pokaždé se zaměřoval hlavně na gólmany. „Řekl jsem tátovi, že bych chtěl taky chytat, jenže on z toho moc nadšený nebyl,“ přiznal Vejmelka. „Sám hrál totiž kdysi v obraně, tak chtěl, abych tam zůstal i já,“ doplnil. Malý Karel byl ovšem velmi vytrvalý a svými neustálými prosbami nakonec otce udolal. „Ale trvalo to skoro rok,“ přiznal se smíchem. „Každopádně když už jsem pak do brány jednou vlezl, tak jsem v ní zůstal. A snad jsem udělal dobře.“ Přesto by si v případě potřeby troufl i do hry. „Před pár lety jsme si vždycky s klukama kolem Vánoc vyměnili výstroje a hráli srandamače. Takže když bude nejhůř, můžu zaskočit,“ usmíval se. |
