V posledních dnech má Antonín Stavjaňa napilno. Při stěhování za další štací do Karlových Varů z Bratislavy, kde naposledy trénoval slovenského vicemistra, se jen letmo mihne kolem svého domova ve Zlíně. Víc nestihne.
"Manželka je už zvyklá, že doma moc nejsem," usměje se v nepříliš útulném křesílku v tiskovém středisku karlovarské arény.
"Trenér má být zvyklý na vratkou židli," zasměje se. Jedna z velkých postav českého hokeje přijela na západ Čech dobře naladěná. S manažerem Vaňkem probrali posily pro příští sezonu, jako nový kouč se přivítal s první skupinkou hráčů na úvodním tréninku, svezl se na kolotoči rozhovorů na stejné téma: Proč jde Antonín Stavjaňa právě do Karlových Varů.
Vytáhnout dvojnásobného finalistu extraligy posledních let z loni nastartovaného průšvihu končícího málem v baráži. "Poslední týden je to vždycky první otázka, kterou slyším," řekne. A stejně trpělivě odpoví: "Se Slovanem jsme odehráli poslední zápas sezony a druhý den mi volali z Karlových Varů. Dali jsme si schůzku a všechno velice rychle vyřídili."
Rychle. To znamená, že Stavjaňu manažer Vaněk přesvědčil řádně pádnými argumenty. Vždyť si na Slovensku zvykl hrát o titul. "Pan Vaněk mi řekl o situaci v klubu, proč se loni v soutěži tak propadlo, i o způsobu, jak se tomu příště vyhnout, jak se vrátit zpátky na pozice," říká Stavjaňa.
S karlovarským manažerem se už stihl domluvit i na posilách. "Každý trenér se zajímá o nejbližší sezonu, to je jeho pískoviště. Má svůj horizont úplně jinde než manažer, který tým buduje s výhledem na pět, sedm let. Kádr je teď vlastně už postavený, pro zvýšení konkurence se jen doplní o dva útočníky a dva obránce," ví Stavjaňa.
Prvním z obránců je slovenský reprezentant Sloboda, z útočníků budějovický navrátilec Sailer.
Na další jména si klub zřejmě počká. Až co zbude po námluvách bohatší soutěže v Rusku. Vždyť Kontinentální liga může klidně zlákat i Ondřeje Němce, jediného z reprezentantů, který má šanci na reprezentační dres pro mistrovství světa v Německu. "Ve smlouvě má dodatek, že může odejít do zahraničí," ví Stavjaňa.
Dobře ví, že odchod klíčového beka by byla pro Karlovy Vary citelná ztráta. Stejně jako to, že s tím těžko něco zmůže. "Generační výměna je zákonitá. Někdy i vynucená, hráč se po určité době cítí okoukaný hleděný, potřebuje změnu. Nebo jsou jeho požadavky pro klub neúnosné. To je běžná věc."
Stejně jako s titulem, který je pro každý klub extraligy vrcholem jeho snažení. "U nás není žádný tým, který by se pět let udržel na špici. Pořád dokola. Soutěž je strašně vyrovnaná." O tom se ostatně v uplynulé sezoně přesvědčili v Karlových Varech.
"Já bych z toho až takovou tragédii nedělal. Tým v minulých letech prokázal svou kvalitu, i při určité obměně je stále nadprůměrný," říká Stavjaňa.
Právě na něm teď bude, aby svá slova dokázal a přes léto do hráčů poznamenaných loňským kolapsem znovu napumpoval sebevědomí. Stavjaňovi k tomu může pomoci aura úspěšného hráče. "O tom bych se moc nebavil, vždyť to bylo v minulém století," zasměje se nejdřív narážce.
Pak zvážní. "Svou pozici, vztah k hráčům si musí vybudovat každý trenér. Respekt si nikdo nezíská tím, že v minulosti něco odehrál. Hráč musí cítit, že ho právě teď někam posouvám, něco mu dávám. Pokud to tak vnímá, v pořádku. Důležitý je kontakt a zpětná vazba."
Že to Stavjaňa pořád s hokejkou umí, může alespoň ukázat při "dřevákovi" - tréninkové soutěži v nájezdech na brankáře, do které se občas zapojují pro odlehčení i trenéři. "Nejdřív si o tom ale musíme promluvit s gólmany. Dobře víme, že si to dirigují oni," zasměje se Stavjaňa.
