Kdo neumí v Essenu česky, je považován za cizince

P r a h a , E s s e n - Sejde-li se náhodným řízením osudu v nějakém týmu pár hokejových krajanů, jako například v Pittsburghu nebo Buffalu v NHL, říká se jim česká kolonie. Pak ovšem to, co se přihodilo v elitní německé lize v Essenu, nelze nazvat jinak než česká okupace. V týmu hraje třináct našinců, dohromady skoro celé tři pětky, to vše pod dohledem českého trenéra. A tak je celkem jasné, jakým jazykem se v kabině mluví.

"Samozřejmě česky," říká Bedřich Ščerban, obránce klubu Moskitos Essen a neoficiální šéf české eskadry, a z hlasu je cítit hrdost.

Ještě v poslední sezoně to tak jasné nebylo, kabina připomínala spíš jazykovou školu. Několik Čechů hovořilo mezi sebou česky, dva Rusové rusky, Kanaďané francouzsky, neboť pocházejí z frankofonní části země, jeden Polák se domlouval, jak to šlo, s druhým trenérem se mluvilo německy, občas se v roli esperanta používala angličtina.
Vedení klubu ovšem angažovalo další Čechy, a všechno se změnilo. "Teď se mluví jen česky a německy, přičemž čeština je jasně v převaze," popisuje Ščerban. Kromě něj mají v Essenu angažmá z českých hokejistů ještě dva brankáři Tóth a Svoboda a hráči Augusta, Kacíř, Zajíc, Sychra, Šejba, Kroupa, Němčický, Sršeň, Dvořák a Toužimský.
Všechno má pod palcem trenér Jan Benda starší.

V týmu zůstali jen čtyři čistokrevní Němci a asistent trenéra.
Jak oni přijímají, že jsou cizinci v domácím týmu, kde se vlastně ani nedomluví rodnou řečí? A jak něco takového dokázali strávit fanoušci? Zatím bez problémů, fanoušci si dokonce koupili české vlajky, které zdobí hlediště. Ale všechno klape především díky tomu, že se mužstvu daří.
"Kdyby nám to nešlo, určitě by to někomu vadilo, takhle je klid," říká Ščerban.
A tak místo aby se přizpůsobili cizinci, musí se cizí řeč učit Němci. Už zvládají některá slovíčka, třeba barvy dresů "žlutá", "čerrrvena", umějí pochválit "dobrry" a nejpilnější je zatím druhý trenér. Ten umí "ahoj", "nazdar" a "jak se maš, já dobže".