Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Když letadlem létalo kuře a rajčata

Rudolf Baťa vhazuje buly

19 2008
Vzduchem létaly kousky kuřat a rajčata. Tedy to, co měla posádka rozdováděných kanadských hokejistů právě k jídlu. Jejich terč – němečtí rozhodčí Josef Kompalla a Franz Baader – seděl kousek před nimi. I takhle vypadala slavná Série století, která se v září roku 1972 odehrála mezi kanadskými profesionály a sovětskou sbornou.

A kromě německé dvojice dostal moskevskou část série na starost i český rozhodčí Rudolf Baťa. "Byl jsem rád, že jsem u toho mohl být," říká 80letý Baťa. I když v letadle, jímž s Kanaďany po posledním zápase cestoval k exhibičnímu utkání v Praze, mu dobře nebylo. A to přesto, že proti němu Kanaďané nic neměli.

Naopak. Sami si vyžádali, aby proti původnímu plánu Baťa v Moskvě řídil i rozhodující, osmé utkání.

Dnes je Baťa známý spíš jako fotbalový funkcionář, ale jako hokejový rozhodčí se zúčastnil šesti mistrovství světa a dvou olympijských her.

Jak jste se k tomu dostal, že jste byl vybrán, abyste Sérii století řídil?
Pozvali mě do Kanady do tréninkového tábora. Předváděli jsme, jak bruslíme, a tak. Pak Kanaďané udělali svůj návrh, stejně tak Rusové.

Tušili jste, jak velká událost to bude?
Věděli jsme, že to bude obrovská akce. Poprvé se sešel takový výběr Kanady. Majitelé klubů NHL byli dlouho proti, báli se, že když se z rivalů stanou v reprezentaci kamarádi, v lize už to nebude ono.

V Moskvě jste se měli střídat vy a Švéd Dalberg s německou dvojicí Kompalla – Baader. Vy jste pískali první a třetí utkání. Jak to, že jste se objevil i v tom osmém?
Protože se ti Němci Kanaďanům nezdáli. Ani naši Kompallu moc nechtěli, když hráli s Rusy. Byl to dobrý rozhodčí, ale pro Rusy měl trochu slabost. Tak přišlo echo, že máme pískat my. Jenže Dalberg řekl: "Já už si dva zápasy odpískal, bolí mě záda."

A co vy na to?
Já si to dovolit nemohl, byl jsem v jiné pozici. Následovala dlouhá jednání a Kanaďani nakonec akceptovali jako druhého Kompallu.

Nebyly na vás, rozhodčího z komunistického bloku, nějaké tlaky, abyste pomáhal Sovětům?
Před osmým zápasem jsem byl na ruském ČSTV. Ptali se mě, jestli vím, jaký je rozdíl mezi amatérským sportem a profesionálním. Řekl jsem, že vím, ale že góly dávat neumím. Zřejmě to byla psychologická masáž.

Zápas to byl velmi dramatický, od začátku jej provázely dohady.
Hned na začátku Kompalla vyloučil Pariseho, přitom stál na druhé straně. Parise se k němu rozjel a začal mu nadávat. Takmu dal Kompalla desítku. Parise vzal hokejku a jezdil za ním, že ho propíchne. Průšvih. Kanaďani na led naházeli, co měli po ruce. Flašky s pitím, židle...

Co jste s tím udělali?
Kompalla zbledl, nebyl schopný ničeho. Koloskovovi, jednomu z šéfů sovětského hokeje, říkám: "Pro mě ten zápas končí." Jenže on na to, že se to musí dohrát. Deset minut rolba uklízela led, ale hrálo se dál. Pak už jsem to pískal v podstatě sám.

V utkání naštval Kanaďany ještě jeden neuznaný gól.
Na to už si ani nepamatuju, na led už nic nelétalo. V poslední třetině jsem vylučoval po dvou. Říkal jsem si: "Je to remíza, přece nebudu rozhodovat zápas já." A 34 vteřin před koncem rozhodl Henderson. To vidím jako dnes. U vlastní branky vzal puk, projel celé hřiště a vstřelil vítězný gól. Zápasu i celé série.

Proč jste druhý den letěli do Prahy stejným letadlem jako Kanaďané?
My jsme nechtěli. Říkal jsem, že jak Kanaďani uvidí Kompallu s Baaderem, bude průšvih. V letadle nás oddělovaly dveře, přes nás však chodili na záchod. To ještě Mahlovich tvrdil, ať se nebojíme, že se nic nestane. Jenže začali nosit jídlo, Kanaďani nechali otevřené dveře a začali na nás házet kuřata i rajčata. Hrozilo, že někdo hodí flašku do okna.

To pražské utkání poprvé u nás pískali tři rozhodčí, že?
Tehdy jsme se to teprve učili. Zpětně se ukázalo, že největší chyba Série století bylo pískání ve dvou. Ani v Praze to nebylo jednoduché. Když jsem vyloučil naše, Franta Pospíšil mi domlouval, ať se nevytahuju. Po jednom ze soubojů zase přijel Mikita a křičel: "Krv potečie, krv potečie!"

Jaký byl vlastně váš recept na to, jak zkrotit Kanaďany?
Já jsem s nimi neměl problém. Nikdy jsem se jich nebál. Teď jsem byl jako vedoucí výpravy s fotbalisty do dvaceti let na mistrovství světa v Kanadě. Byl jsem překvapený, jak tou Sérií století dodnes žijí. Když jsme hráli finále v Torontu, byl jsem si to v Hokejové hale slávy pustit. Dřív jsem viděl jen šoty. A mám to vlastně namluvené na desce.

Měl jste víc problémů v lize?
Já měl pocit, že jsme se uznávali. Za mé éry to byli Holíkové, Suchý, Machač... Dodnes jsme kamarádi.

Suchý vzpomínal, že když vám přijel někdo nadávat, tak jste se obořil: "Buď ticho, já ti taky nejezdím nadávat, když pokazíš přihrávku."
Jo. Já jsem s nimi vedl takové diskuse. Třeba s Golonkou nebo Jardou Holíkem jsem musel jednat trochu opatrně, to jsou jiné typy. Ale někdy jsem měl pocit, že jsou ti kluci rádi, že jsem na ledě s nimi.

Kladno si zahrálo i ve slavné Madison Square Garden

Co první mistři světa z roku 1947 věděli o NHL? Že ji hraje šest stále stejných mužstev a drtivou většinu hráčů že tvoří Kanaďané, i když čtyři týmy sídlí v USA. Byl to tajemný svět sám pro sebe, který se zdál tenkrát absolutně vzdálený a nedostižný… Rok poté národní tým na olympiádě ve Sv. Mořici remizoval s Kanaďany.

A ti se nechali slyšet, že na takového soupeře v Evropě nikdy nenarazili. Mr. Brown, šéf olympijského týmu USA, zároveň manažer Boston Bruins, nadhodil, že Vladimír Zábrodský či Jaroslav Drobný by obstáli i za oceánem. K jednání nedošlo. Po únoru 1948 nesměli hráči na nic takového ani pomyslet. Čas pro Čechy dozrál v roce 1969.

St. Louis Blues, jeden z nových klubů NHL, projevil zájem hned o tři najednou. Havel a Horešovský byli příliš mladí; hokejové ústředí vyžaduje překonání hranice třiceti let. Podmínku splnil jen Jaroslav Jiřík. A stal se prvním vyslancem v NHL.

To už od poloviny 60. let národní mužstvo pravidelně jezdí do Kanady, ale NHL se to netýká, ta si dál hýčká pyšnou izolaci. Prolomí ji teprve v září 1972, při Sérii století. Nejprve hraje sovětská sborná čtyři utkání v Kanadě, pak přijede kanadský tým k odvetám do Moskvy.

Po posledním zápase se přesune také do Prahy! Je to veliká sláva, hala je nabitá k prasknutí a zbytek země sedí u televizních obrazovek. Ještě čtyři vteřiny před koncem Československo vede, drtivá kanadská power-play však na poslední chvíli přece jen slaví úspěch. Ale stejně: 3:3 s hvězdným výběrem NHL – není to sen? To už jsou českoslovenští světoví šampioni v NHL hledaným artiklem.

V létě 1974 se vytratí Nedomanský s Fardou. Za dva roky se národní mužstvo blýskne na Kanadském poháru. Gólem Nového porazí Kanadu 1:0 a zahraje si s ní i finále celého turnaje.

V roce 1977 se poprvé do zámoří vydají i klubové celky. Kladno se posílí z Bratislavy, Českých Budějovic a Plzně, Pardubice ze šesti klubů.

Dvojpremiéra proběhne v druhý vánoční svátek. V newyorské Madison Square Garden dá první gól Kladna už po dvaceti vteřinách Ebermann, Nový přidá druhý, Rangers však nakonec vyrovnají – 4:4.

A dál? Ivan Hlinka je v roce 1981 po dlouhých letech prvním hráčem, který do NHL odejde legálně. Pak už želízek ve výhni NHL přibývá. Roku 1987 završí Jaroslav Pouzar jeden z nejcennějších hattricků sportovního světa – třetí prsten vítěze Stanley Cupu.

MILOSLAV JENŠÍK,  autor je hokejový historik   







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze