Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Je třeba zabít Frasera! Slavný rozhodčí vypráví historky z podsvětí

Kerry Fraser chrání Vincenta Lecavaliera po bitce s obrem Zdenem Charou. | foto: Profimedia.cz

20 2016
Kerry Fraser slyšel milion sprostých nadávek. V Torontu ho už 23 let nenávidí. Štval Gretzkého, Fleury ho vyzval k bitce. V St. Louis mu hrozili smrtí. Legendárního rozhodčího se vždy dokonale natuženým účesem přesto v NHL ctili.

Skoro dvoumetrový pořez se sklonil k drobnému chlápkovi v pruhovaném. „Kerry, co když ti řeknu, abys šel do hajzlu?“ tázal se bitkař Jim McKenzie.

Nesršela z něj zloba. Mluvil tiše, ale naléhavě. Bylo krátce po zápase, on a sudí Fraser osiřeli na kluzišti. „Děláš si srandu, viď?“ uslyšel pobavenou odpověď.

„Kerry, mám ve smlouvě prémii za trestné minuty, chybí mi čtyři a ten šmejd kouč mě poslal akorát na pár střídání,“ vysvětlil McKenzie.

„Cos mi chtěl říct?“ ptal se Fraser.

„Jdi do hajzlu.“

„Dělej, že to myslíš vážně.“

„JDI DO HAJZLU!!!“

„Cože?! Máš desítku!“

Fraser vzpomíná, že mu McKenzie poděkoval a s blaženým výrazem odkráčel chodbou do kabiny.

Rekordman mezi rozhodčími v NHL vypráví podobných příhod stovky. Některé z nich zapsal do své čerstvě vydané knihy Poslední hvizd. Čtenáři se díky němu mohou vplížit přímo na led.

Plivanec do pusy

Jako kluk se mezi mantinely rval často. Tělesné nedostatky (necelých 170 cm) týpek z kanadské Sarnie nahrazoval zuřivostí.

Coby rozhodčí měl jen dvakrát chuť hráči jednu natáhnout. Poprvé v roce 1979, kdy mu při hádce plivl přímo do úst drsňák Lynn Margarit z týmu Muskegon Mohawks.

Podruhé při partii Chicago – Calgary na jaře 1996. Fraser potrestal Thea Fleuryho za oplácení. Malý vztekloun se k němu řítil a nadával: „Ty srač... Si děláš prd.., ne? Přijď po zápase na parkoviště. Zabiju tě!“

Když se na útočníka Flames díval, jako by viděl sám sebe. Kdysi se též vrhal do soubojů s notnou dávkou zloby. Když se na něj sápal Fleury, vybavil si, kterak ho kdysi v AHL (už jako rozhodčího) napadl Rich Lemieux a on mu přetáhl dres přes hlavu. Lemieuxův parťák Ken Houston ho čapl jako medvěd, až Fraserovy nožky zoufale kmitaly ve vzduchu. Ještěže ho zachránili čároví.

Teď si Fleury strhává přilbu, mrští s ní a trefuje Fraserovu brusli. To je výzva ke rvačce! Provokace málem vyšla. „Projela mnou vlna adrenalinu, cukl jsem nohou, jako bych měl helmu nakopnout. Asi by to znamenalo konec mé kariéry. Naštěstí jsem se zhluboka nadechl a vyhodil Thea do konce utkání.“

Frasere, zastřelím tě!

Těžko hledat nevděčnější povolání. Rozhodčímu spílají hráči, trenéři i diváci. Ani když celý večer zvládne brilantně, nikdo mu netleská.

Ve zběsilém tempu hry musí vyhodnotit situaci během vteřiny, přičemž každý jeho omyl odhalí všetečná kamera, sporné zákroky rozpitvá superzpomalený záběr.

V zámoří se sudí nepodezírají z korupce jako v českých krajích. Kvůli dresům se jim přezdívá „zebry“, nikoliv „pruhované svině“. Přesto se často proměňují v terč nekrocené nevraživosti davů.

Frasera v květnu 1986 o první pauze bitvy play-off mezi St. Louis a Calgary zastavil v zákulisí policista a pravil: „Někdo volal, že vás zabije. Zvažte, jestli chcete pokračovat.“

Potenciální oběť vraždy se nenechala zviklat a strážcům zákona oznámila: „Pískám dál. Pokud mě někdo chce trefit, musí mít fakt dobrou mušku, protože nejsem zrovna obr a dost rychle bruslím.“

Nedovedl si představit, že by prohlásil: „Pošlete všechny domů, za těchhle okolností mě na hřiště nikdo nedostane.“ Brousek ze Sarnie, který kdysi míval do krve omlácené klouby na rukou z bitek, prostě neměl zbabělost v povaze.

Vydržel dost. V roce 1982 ho zasáhla rána beka Paula Coffeyho už v desáté minutě zápasu. Vzdor bolesti ho dokončil, nechal se odvézt do nemocnice, kde zjistili, že má zlomenou lýtkovou kost, a vypsali mu šestitýdenní neschopenku.

Dobroděj Udvari

I kdyby se spojil Hercule Poirot se Sherlockem Holmesem a majorem Zemanem, jen tak by nevypátrali hocha, který sní o kariéře hokejového soudce. Skoro všechny „zebry“ v dětství dychtily po pozici hvězdy v některém z nejoblíbenějších klubů ve svém kraji či zemi. Fraser začal bruslit, když mu bylo patnáct měsíců. Jeho táta se protloukal nižšími zámořskými ligami, ani on příliš nevyrostl. „Zato měl předloktí jako Pepek námořník,“ píše Fraser v knize. „Řezal to jako blázen. Byl to přesně ten typ hráče, které jsem většinu života posílal za katr.“

Ač ho otec drezíroval, Frasera juniora se v draftu do NHL nikdo neujal, a tak poslechl strýce Teda a dal se na rozhodčího. „Sranda je, že právě Ted byl buřič, co se pořád hádal se sudími. Dostal třeba distanc, neboť po jednom hodil ručník.“

Kerry Fraser v dialogu se Scottem Gomezen z New Jersey Devils.

Kerry Fraser v dialogu se Scottem Gomezen z New Jersey Devils.

Ve škole v ontarijském Haliburtonu se sešlo 150 adeptů té zvláštní profese. Frasera našel Frank Udvari, jenž se prohvízdal až do Síně slávy. „Ty jsi syn Hilta Frasera?“

„Ano, pane.“

„Chtěl bych tě pozvat na soustředění rozhodčích pro NHL.“

Fraser žasl, Udvari mu otevřel dveře do nového světa. A ještě víc žasl mnohem později, když se po otcově smrti probíral věcmi, jež si schoval na památku. Objevil výstřižek z novin. V něm se psalo o trestu pro Hilta Frasera za inzultaci rozhodčího jménem... Frank Udvari.

„Tohle je na hokeji skvělé,“ uvažuje Fraser. „Ať se v žáru bitvy stane cokoliv, po zápase je to většinou pryč. Skončí série ve Stanley Cupu, soupeři se postaví proti sobě, dívají se do očí. A chlap potřese rukou i rivalovi, který se ho v předchozích sedmi mačích snažil zamordovat.“

Já ti ukážu, Gretzky!

S opovržením se setkával v barech (Hej, Frasere!) i v hotelových recepcích (Ááá, to jste vy).

Párkrát vytočil i Wayna Gretzkého, jenž se kdysi často snažil ošálit rozhodčí. „Když hráč padal a přitom už se na mě otáčel, naznačoval nevědomky, že se kácí záměrně. Wayne byl soutěživý a udělal by cokoliv, aby týmu zařídil přesilovku. Hlavně v domácí aréně v Edmontonu stále hrozilo, že sebou praští. A jak upadl, začali lidi řvát.“

Úvod utkání Oilers – Flyers. Prosinec 1980. Číslo 99 se ochotně zřítilo při náznaku kontaktu. Tehdy neexistovala sankce za simulování, a tak Fraser v duchu mladičké superstar slíbil: „Počkej, já ti ukážu.“

Načež ve zbytku utkání opomíjel i jasné fauly na Gretzkého: „Čím víc zákroků jsem přehlédl, tím víc diváci bučeli a hulákali. Tím víc jsem se zatvrdil a pokračoval ve své misi.“

Nakvašený Gretzky pak v poslední minutě za stavu 1:2 ve své kanceláři za brankou Flyers po přerušení hry zničehonic teatrálně skočil na led dokonalého placáka. „Co děláš, Wayne? Vždyť od tebe pět metrů nikdo nebyl,“ ptal se Fraser.

Gretzky vrčel: „No a? Tys dneska nepísknul jedinou zasr... věc.“

„Pravda, tak to napravíme. Máš dvojku za nesportovní chování.“

Bože, ať nepromění přesilovku!

Za třicet let v NHL podrobil Fraser výchovným lekcím i jiné kapacity. Než se stali uznávanými tahouny, vyváděli jako rozmazlení výrostci Mario Lemieux i Sidney Crosby.

Lemieux na Frasera onehdy vystartoval z trestné lavice, tři spoluhráči ho drželi. „Nechováš se jako vůdce,“ vyčítal mu Fraser v konverzaci, kterou nikdo jiný neslyšel.

„Jseš tvář nové NHL, nefňukej tolik. Máš obří zodpovědnost. Vzhlíží k tobě spousta dětí. Mysli na to,“ nabádal o dvacet let později dalšího pittsburského kapitána Crosbyho.

Časem si získal respekt i největších šéfů. Ostatně Gretzky napsal předmluvu k první verzi jeho biografie: „Kerry neměl pokaždé pravdu. Ale kolikrát jsem se pletl i já.“

Oplýval citem pro hru i hráče. Uvědomil-li si chybu, uznal ji. Poškozený za ním přijel s hláškou: „Tos podělal, Kerry.“ On opáčil: „Víš co, asi máš recht. Mrzí mě to.“

Vždy byl showman, ale hlavně po odchodu do penze nechává fanoušky nahlédnout do zebří duše. Přiznal třeba, že si občas po sporném verdiktu mumlal modlitbičku: „Prosím, Bože, nenech je proměnit přesilovku. Možná jsem to podělal.“

Jeho nejslavnějším přehmatem byl Gretzkého nepotrestaný zásah holí do brady torontského centra Douga Gilmoura v prodloužení šestého semifinále Stanley Cupu 1993.

Nezahlédl ho on ani jeho dva pobočníci. Řídil se základním přikázáním: „Nehádej. Pískej, co vidíš.“

Kdo je Kerry Fraser

Kdekdo si ho vybaví kvůli zvláštnímu, pečlivě natuženému účesu. Kdysi nosil „háro“ jako Beatles, ale na návrh manželky si vlasy začal přežehlovat dozadu. Těžce přijímal příkaz, že i rozhodčí v NHL musí začít nosit přilby.

V nejslavnější lize působil mezi roky 1980 a 2010. Řídil rekordních 1904 utkání základní části a dalších 261 v play-off. Pískal na Světovém poháru 1996 i na OH v Naganu 1998. Po ukončení kariéry působí jako televizní analytik, píše sloupky pro TSN. Je mu 64 let.

Gretzky měl jít sedět. Nešel. Vzápětí skóroval, LA Kings v sérii dotáhli na 3:3 a v sedmé partii Leafs vyřadili. Fraser pro jejich příznivce zůstal padouchem. „Věřil jsem, že jsem rozhodl správně. Bohužel to bylo jinak. Omlouvám se,“ kaje se.

Zároveň přesvědčuje čtenáře, že on ani jeho kolegové nejsou panovační náfukové. Že soucítí s hokejisty a obdivují jejich odolnost.

Prokázal to například při další scénce s Fleurym. Ten k němu v newyorské Madison Square Garden doklouzal se slzami v očích. Stěžoval si na rváče Tysona Nashe ze St. Louis, jenž v potyčce s křídlem Rangers prohodil cosi o feťákovi.

„Kerry, udělej něco. To nemůže říkat. Teď nepiju, neberu drogy. Fakt se snažím,“ bědoval Fleury.

Tehdy se ještě nevědělo, že ho od čtrnácti pohlavně zneužíval trenér Graham James. Fraser však viděl, jak je grázlík Theo zlomený. Napadla ho geniální myšlenka.

„Zařídím, aby se ti Tyson omluvil, a ty mu nepřerazíš hokejku o hlavu, souhlasíš?“ navrhl. Fleury kývl.

O přestávce Fraser oslovil Joela Quennevilla, kouče Blues a obdivovanou osobnost NHL. Vysvětlil mu, oč jde, a „Q“ zatlačil na Nashe.

Ten se po návratu z kabiny rozpačitě přitočil k Fraserovi s Fleurym. Klepl soka čepelí přes chrániče holení a řekl: „Chtěl jsem ti popřát to nejlepší ve všem, co tě čeká.“ Pak si potřásli pravicemi a Fraser pravil: „O. K., jdeme hrát hokej.“

Po letech se Fraser ptal Nashe, zda si událost v MSG pamatuje. „Děláš si srandu, Kerry? Jasně! Ten večer mi změnil život. Uvědomil jsem si, jakým člověkem chci být.“

Vida, jak může být taková hokejová „zebra“ užitečná!

Autor:




Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze