Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Burger, Ton, Tenkrát. Kladenský retropříběh: Jak se veteráni vrátili

ZASE SPOLU. (Zleva) Petr Ton, Jiří Burger a Petr Tenkrát se na závěr kariéry sešli v Kladně, kde kdysi začínali v bílém dresu s paní Poldi na hrudi. | foto: Rytíři Kladno

18 2016
Dohromady je jim 121 let, takže jsou to tři veteráni. Jiří Burger, Petr Ton a Petr Tenkrát se po 20 sezonách sešli v hokejovém Kladně, kterému chtějí pomoct zpátky mezi elitu.

Bylo nebylo. V čistě bílém dresu s paní Poldi na hrudi se sešli tři kluci, kterým věštili velkou budoucnost. V Kladně spolu v jedné lajně poprvé okusili extraligový hokej, ale brzy se rozutekli na zkušenou do světa.

Až nyní se tihle „tři veteráni“ potkali znovu. Na prsou už mají ovšem rytíře, před sebou možná poslední rok v kariéře, ale o to větší chuť užít si tenhle retropříběh.

Byl společný návrat naplánovaný, nebo šlo o náhodu?
Ton: Stojí za ním trenér Pavel Patera, který s námi před těmi dvaceti lety také hrál. Když mě kontaktoval, tak rovnou říkal, že má zájem i o kluky. To mi usnadnilo rozhodování.
Tenkrát: Když jsem před rokem odešel z Kladna do Ústí, tak jsem si myslel, že už je to konec. Jsem spokojený, že to takhle vyšlo.
Burger: I mě to lákalo. Když mi Pavel Patera zavolal, tak jsem byl rychle rozhodnutý.

Dělá si někdo srandu, že je vám dohromady 121 let?
Burger: Spíš kamarádi mimo hokej. V kabině je vtípků málo.
Tenkrát: Mám to zrovna tak. Docela jsme to tu omladili, co?

Láká vás zkusit si to ještě naposledy v extralize?
Burger: Koukám jenom na tuhle sezonu, dál určitě ne.
Ton: Přesně tak. Důležité bude, jak se člověk bude cítit na konci sezony a jestli o nás bude zájem.

Kladenský útočník Jiří Burger (vpravo) v utkání proti Slavii

Kladenský útočník Jiří Burger (vpravo) v utkání proti Slavii

A jak to zvládáte v první lize?
Tenkrát: Její úroveň se podceňuje, ale já ji hraju třetím rokem a můžu říct, že to není žádný med. Hlavně na začátku sezony, kdy hrajou všichni na plný pecky.
Burger: Jsem překvapený, protože za sebou máme čtrnáct zápasů a ani jeden nebyl lehký. Každý se na nás chce vytáhnout, má proti nám větší motivaci. Podívejte, i kluci ze Slavie odcházejí do extraligy. To svědčí o vysoké kvalitě první ligy.

Máte to těžší kvůli svému jménu?
Ton: Je to stejné, jako když byla výluka NHL a my se chtěli vytáhnout na Jágra a spol. Kluci v první lize mají enormní snahu se proti nám ukázat. To je na druhou stranu motivace i pro mě, abych se snažil dokázat, že na to ve svém věku pořád mám. Statistiky sice zatím nemám takové, ale věřím, že se budeme časem zlepšovat.

Vzpomínáte často na 20 let staré společné působení v Kladně? Nepřepadá vás nostalgie?
Ton: Zrovna nedávno jsme se o tom bavili. Jirka chce určitě něco dodat.
Burger: (smích) Vybavili jsme si, jak Toňák přišel na zápas v klobouku. To nám zůstalo v paměti celých těch dvacet let.

V jakém klobouku?
Burger: Toňák zkrátka chodil elegantně oblékaný.
Ton: Pořídil jsem si tehdy dlouhý baloňák, přišel jsem do kabiny a hned jsem byl terčem vtípků: Hele, přišel Clint Eastwood.

Petr Tenkrát

39 let

Přes Finsko se dostal do NHL. Za Anaheim, Nashville a Boston odehrál celkem 177 zápasů, v nichž si připsal 52 bodů. V roce 2006 na mistrovství světa získal stříbro, o šest let později bral bronz. Ligové tituly má z Finska.

Udržujete spolu kontakt i mimo kabinu? Chodíte na pivo?
Burger: Chodíme na večeře.
Ton: Známe se dlouho. S Tenkym jsem byl v cizině, hrávali jsme spolu dva roky ve Spartě, takže jsem s ním byl v kontaktu víc, Jirka byl daleko od nás. Od léta jsme už byli s rodinami.

Uvažovali jste, že byste šli do Kladna dřív?
Ton: Když jsem se vracel z Finska, nebyl o mě zájem. Vedení řešilo moji tabulkovou hodnotu a bylo mi řečeno, že se nehodím do koncepce. Pak proběhl kontakt s Kladnem ještě několikrát, jenže já hrál v jednom z nejlepších klubů v extralize, takže bych byl sám proti sobě, kdybych odcházel. Něco jiného by bylo, kdybych se musel obětovat pro rodinu, ale takhle jsem to měl do Prahy kousek. Věděl jsem, že Kladno bude první volbou, až mě na Spartě nebudou chtít. Ale když se to stalo, Kladno zrovna sestoupilo. Já měl z osobního hlediska jednu z nejlepších sezon a nezastírám, že jsem chtěl jít do ciziny. Narazil jsem ale na věk, tak jsem chtěl pokračovat v extralize a šel do Komety.

U vás to bylo jak, Jiří?
Burger: Můj agent byl taky několikrát v kontaktu s Kladnem, nikdy to nedopadlo. Důvody se ke mně takhle dopodrobna nedostaly.

Čím to, že jste se upnul na jeden tým a strávil v něm patnáct let?
Burger: Ve 24 letech jsem přišel do Vítkovic, odehrál tam dvě sezony a podepsal po nich dlouhodobější kontrakt. Pak to na sebe nějak navazovalo. Byl jsem spokojený, rodina taky, Vítkovice mi vytvářely dobré podmínky, takže nebyl důvod něco měnit.

Petře, vy jste hrál zase dlouho v cizině.
Tenkrát: Několikrát mě naťukávali, abych se vrátil. Ale smlouvy v zahraničí mi navazovaly. O návratu jsme začali s manželkou uvažovat až ve chvíli, kdy měly jít děti do školy. Jenže v Kladně tehdy nebyly ideální podmínky, nevědělo se, jestli se tu vůbec bude hrát. Přišla nabídka od Sparty a já se dostal domů teprve až za další dva roky.

Zmínil jste finanční potíže, které teď trápí Slavii. Je to v hokeji běžný jev?
Ton: Zaplať pánbůh, že už končíme. Ne, to je nadsázka. (usměje se) Je pravda, že do hokeje jde míň a míň peněz. V Kladně nám ale vedení vytvořilo dobré podmínky a výplaty chodí včas. Klub tu vždycky hospodařil tak, aby kádr odpovídal realitě. Ale to, co se teď děje ve Slavii, se týká drtivé většiny klubů v extralize i v první lize. Několikrát jsem to zažil na vlastní kůži ve Spartě.
Burger: Já musím říct, že jsem měl štěstí, protože se mi ve Vítkovicích nikdy nestalo, že by výplata nepřišla včas. Na druhou stranu vím, že jinde tyhle problémy jsou.

Nemá Kladno štěstí, že se sem vracejí klubové legendy a že klub drží svým jménem Jaromír Jágr?
Ton: Ale taky musí být o ty hráče zájem. Kdyby tady nebyl Pavel Patera, tak jsme tu nabídku nedostali.

S Jágrem jste byli v kontaktu?
Ton: Všechno řešil Pavel a jednali jsme s Jardovým tátou.

Petr Ton slaví se spoluhráči z Kladna gól.

Petr Ton slaví se spoluhráči z Kladna gól.

Kladenští útočníci Petr Ton (vlevo) a Petr Tenkrát na střídačce

Kladenští útočníci Petr Ton (vlevo) a Petr Tenkrát na střídačce

Jaké to je, když vám dělá šéfa vrstevník?
Tenkrát: Já to zažil ve Finsku i minulý rok v Ústí. Nikdy jsem s tím neměl problém. Naopak to chválím, protože tihle trenéři mají daleko lepší vztah ke starším hráčům.

Jaký je Pavel Patera trenér?
Ton: Spíš impulzivní.
Burger: Navenek působí klidně, ale dovede vybouchnout.
Ton: Všechny dokáže seřvat. I nás starší. Samozřejmě máme jiný vztah, ale zároveň zná naše povahy a ví, že s tím nemáme problém. A třeba asistent Franta Kaberle, který je ještě mladší než já, má ke mně pořád nějaké připomínky.

Cítíte od mladších spoluhráčů, že k vám mají respekt?
Burger: Když jsme se sešli v červenci, tak byl jejich respekt poměrně veliký, ale s přibývajícím časem to opadá.
Ton: To je jedině dobře.
Burger: Myslím, že nás kluci začínají brát jako normální spoluhráče.

Petře, naposledy jste hrál s Adamem Kubíkem, kterému je o 25 let méně. Jaké to bylo?
Ton: Ještě jsem se ho neptal, kolik je jeho tátovi, ale možná jsem ještě starší. Je to takové úsměvné. Ale Adam je velký talent a já vůbec neřeším, kolik mu je. Dneska jsou mladí jiní, já bych byl dřív v jeho situaci vyklepanej mnohem víc.

Jak se všichni tři ve svém věku udržujete?
Tenkrát: Samozřejmě to dá daleko víc práce než v pětadvaceti. Člověk se musí o tělo důkladně starat, rehabilitace je opravdu nutná.

Když se ráno vzbudíte, tak vás bolí celé tělo?
Tenkrát: Jak kdy. Po vítězném zápase se vstává daleko líp než...
Burger: ... po cestě z Frýdku. Ale já jsem z Vítkovic zvyklý.
Tenkrát: Při dlouhých cestách autobusem je věk opravdu znát.

Vám i Petru Tonovi asi hodně pomohly metody z Finska, viďte?
Tenkrát: Kdybych tam nestrávil těch několik let, tak už bych dávno nehrál.
Ton: To je pravda.
Tenkrát: Ukázali nám tam směr, jakým by se to mělo dělat, a musím jim poděkovat, že mi prodloužili hokejovou kariéru.

Petr Ton

43 let

Po návratu z Finska se stal symbolem Sparty. V roce 2007 s ní obhájil extraligové zlato. Dvakrát ovládl bodování soutěže, nejlepším střelcem byl ve třech ročnících. Předloni ho vyhlásili Hokejistou sezony.

Zkuste přiblížit, o co jde?
Tenkrát: O styl trénování, o starost o tělo... I když jsem byl mladý, tak nám neustále připomínali, jak bychom o něj měli pečovat. Je to také o způsobu tréninků. Já byl v Oulu, což je specifický tým, kde se trénovalo jako na vojně. Chodili jsme stejně oblékaní, ráno byly nástupy, ale potom to přinášelo úspěchy.
Ton: My se tady bavíme o novinkách v českém hokeji, ale tam to fungovalo už o osm let dřív. Nechci říkat, že díky tomu budou běžně hrát čtyřicátníci – to ne, protože se hokej strašně zrychlil. Ale nám to pomohlo. Bude zajímavé sledovat, kam se hra bude za deset patnáct let ubírat.

Je vůbec možné, aby se hokej ještě někam posunul? Někdy se zdá, že rychlejší a propracovanější být nemůže.
Tenkrát: Kanaďani ho posouvají neustále, takže to asi jde.
Burger: Přijde mi, že už na mistrovství v Praze posunula Kanada hokej o třídu výš. Oni to vždycky řezali a teď sice umí přitvrdit, ale neskutečně zlepšili práci s pukem. Navíc v neuvěřitelné rychlosti. Tím mě strašně překvapili.

Co udělat, aby český hokej za Kanadou tolik nezaostával?
Ton: To je složitá otázka, ale v rychlosti řeknu, že je to ekonomikou a počtem dětí.

Fotogalerie

Takže rozhodující je, že není z čeho vybírat, zatímco Kanada má větší hráčskou základnu?
Tenkrát: Počet dětí a následný výběr z hráčů musí být znát. Ovšem klobouk dolů před Českem, protože je malé a pořád produkuje dost kvalitních hráčů. Musíme vidět, že v Kanadě mají v každém menším městě pět zimáků a všude je plno.

David Krejčí minulý týden v rozhovoru pro MF DNES a iDNES.cz říkal, že vidí budoucnost českého hokeje dobře. Souhlasíte s ním?
Ton: Četl jsem ten rozhovor.
Burger: Já bych to také neviděl černě. Je těžké srovnávat se s Kanadou, ale v posledních letech se práce s mládeží v Česku zlepšila. Navíc přichází generační výměna a ta stará byla prostě výjimečná. To nejde srovnávat.

Takže nemáte obavy, že se Česko za pár let nedostane na Světový pohár a zapadne do týmu Evropy, jak tvrdí pesimisté?
Tenkrát: Ne, vůbec. Neviděl bych to extrémně černě. Ba naopak. Spíš by bylo dobré si připomenout, že se všechny ostatní evropské týmy vyrovnávají. Dneska nenajdete na šampionátu slabého soupeře.

Vladimír Martinec tvrdí, že se z hokeje dělá zbytečná věda. Také si myslíte, že v hokeji chybí hravost a že se z dětí dělají roboti?
Ton: Pan Martinec má částečně pravdu. Druhá věc je, že Kanada funguje na základě disciplíny a výchovy. Vždyť my Kanadu do dvanácti čtrnácti let porážíme. Mezi patnáctým a osmnáctým rokem se to najednou změní. Jestli ono to nebude mentální výchovou v pubertě... Doba se změnila. My bychom se měli koukat na Evropu, která nám je nejblíž. Měli bychom koukat na Finsko a Švédsko, kde je talentů v poměru s hráčskou základnou možná ještě víc. Ale těch faktorů je víc. Důležitá je i škola a výchova.

Neměly by děti dostávat třeba do dorostu víc prostoru?
Ton: Špatné je, že se tu hrozně hraje na výsledky. Já mám kluka, který je v mladším dorostu, a takhle to chodí. To je špatně.

Jiří Burger

39 let

Na rozdíl od parťáků byl v cizině pouze krátce. V roce 2001 získal titul se Vsetínem, posledních sedm sezon dělal kapitána ve Vítkovicích.

Není škoda, že si to ti kluci nemůžou na ledě vyzkoušet sami, než abychom je všechno učili odmala podle vzorců?
Burger: Já si myslím, že by to chtělo takový mix. Rozvíjet kreativitu a zároveň mít zásady a povinnosti. Namíchat od každého trochu. A to je hrozně těžké.
Ton: Přístup je strašně důležitý. Je hrozné vidět, jak na děti řvou trenéři a něco jim zakazujou.
Tenkrát: Je to i o sebevědomí. Dnes ho mají mladí mnohem víc. Neříkám, že je sebevědomí špatné, protože je ve sportu důležité, ale chtělo by to s ním nakládat s rozumem.

Hrajete tak dlouho, protože máte talent a jste výjimeční hokejisté. Je to jenom o tomhle, nebo třeba také o lásce k hokeji?
Ton: Kluci jsou ještě mladí, vždyť jim není ani čtyřicet. Mně bylo minulý týden 43. Je to individuální. Záleží na chuti hrát. Je podle mě nesmysl říkat, že už by měl někdo skončit kvůli věku nebo kvůli tomu, že je na vrcholu. Prostě mě to baví a říkám si, co budu dělat, až skončím. Nikoho bych neodsuzoval, ať si to každý udělá podle sebe. Mně osobně už hokej v létě s přibývajícím věkem nechybí, ale stejně vím, že ho mám rád.
Burger: My to máme stejně.



Nejsem perfektní máma!
Nejsem perfektní máma!

Své dítě miluji, ale dávám mu opravdu to nejlepší?

Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze