"Prý, že netrénuju naplno, že do toho nedávám všechno," vypráví brankář Nashvillu. "To přitom není pravda, já to jen nedávám na sobě tolik znát jako ostatní. "Myslím na každý další zákrok, co se stalo dřív už neovlivníte."
Je skutečně rozdíl pozorovat třeba právě kanadského gólmana, který vychytal zápas se silnými Švédy, a Vokouna o den později na stejném místě proti Finům. Burke neustále popojíždí v brankovišti, v přerušení komunikuje se spoluhráči i s protivníky nebo rozhodčím. Jeho úsečné povely obráncům jsou slyšet až na horní tribunu.
Vokoun chytá podobným stylem jako Burke, jako by taky vyrůstal v zámoří. Nechodí zbytečně na zem, rychle se přesouvá a vyjíždí. Útočníci soupeře si navíc musí bleskově uvědomit, že je levák a lapačku drží v pravé ruce, opačně než ostatní brankáři.
Finové měli při utkání v Turku množství šancí, ujala se však jen jediná. Když Ville Peltonen ujel v oslabení, trefil se pod rukáv českého gólmana. "S Peltonenem jsem dva roky hrál, znám ho. Už když byl deset metrů ode mě, věděl jsem, že stoprocentně vystřelí. A taky to udělal, trefil mě do nejhoršího místa, pod ruku," popisuje jediný inkasovaný gól.
I po něm ale tým podržel, odolal i ve dvou dvounásobných oslabeních. "Pět na
tři, to je pro brankáře strašný záběr na nohy," říká. Pořád jsem byl v
podřepu a přitom jsem se musel hýbat."
Odolal, další gól už nepustil a posunul procentuální úspěšnost na 96,77. Ve dvou utkáních na turnaji si připsal už šedesát zákroků. "Odchytal tu dva vynikající zápasy," pochválil ho kouč SLavomír Lener.
Stal se tedy Vokoun jedničkou týmu na mistrovství světa? Po povedeném zápase s Finy tomu všechno nasvědčuje. Lener ale bezprostředně po jedné vyhrané partii nechce vykládat karty na stůl pro tu další: "Necháme si zápas s Finskem v klidu projít hlavou a pak uvidíme."
