Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

KOMENTÁŘ: Jsou už Češi v hokeji vážně za otloukánky?

Zklamaný útočník Jakub Voráček, ilustrační foto | foto:  Michal Šula, MAFRA

6 2016
Srazem v luxusním hotelu začala hokejové reprezentaci příprava na turnaj, který si také zaslouží pět hvězdiček. Ti nejlepší sbírají síly na Světový pohár, unikátní sešlost pro elitu. Naposledy se hrál v roce 2004 a mnozí vzpomínají až s láskou: „Lepší hokej jsme nezažili.“

Jenže skoro nejčastější otázka směrem k hráčům a hlavnímu kouči Josefu Jandačovi poslední dobou zněla: Co ty prognózy?

Prestižní magazín The Hockey News, nejrenomovanější časopis pro sport s hokejkou a pukem, přisoudil Česku poslední místo. Stejně to viděl i web NHL.com. A to ještě předtím, než kvůli zdraví vypadli z nominace dva klíčoví útočníci Krejčí a Hertl a spolu s nimi bek Gudas.

To zase nabubřelci zpoza Atlantiku přehlížejí šikovné české ručičky? Děje se našemu národnímu sportu zlá křivda?

Kdepak. Jestli by něco mělo být nebezpečné, tak pohled do zrcadla se sklopeným zrakem. Kdo nechce vidět, nevidí. Kdo oči zvedne, chápe, že se prognózám nelze nijak zvlášť divit.

Zámořští experti jistě mohou některé detaily podceňovat a v jiných zase přehánět, ale vycházejí z NHL, jediného opravdového měřítka globálního rozložení hokejových sil. Jak to vypadalo před posledním Světovým pohárem v roce 2004?

Za elitní kluby v Kanadě a USA tehdy nastoupilo v ročníku 2003/04 rovnou 68 Čechů (což je skoro až symbolické, když jde o číslo Jaromíra Jágra). Hned jedenáct z nich posbíralo 50 a více bodů.

V minulé sezoně bylo krajanů 35, zmíněnou hranici překonali čtyři.

Anebo trenéři: nebýt smrtelné autonehody, šéfoval by tehdy na turnaji Česku slavný Ivan Hlinka. Taky měl kupu nešvarů, ale pořád jako hráč platil za legendu a krátce jako hlavní kouč vedl v NHL Pittsburgh. Josef Jandač je sice ve vlasti renomovaným odborníkem, ale proč by jeho iniciály měly rezonovat za oceánem?

Výjimky jsou, trendy (spíš) ne

A talentovaná mládež? Před dvanácti lety pořád doznívala euforie ze dvou juniorských titulů mistrů světa pro Česko (2000 a 2001), vybírat si krajany na draftu bylo celkem v módě. Letošní volba nadějí do NHL proti tomu vypadala zcela tristně.

Velký dojem nečiní ani to, že národní tým za posledních pět let získal na mistrovství světa jedinou medaili - bronz. Výsledky mládežnických reprezentantů kulhají. Při hledání náhrad za zmíněné trio bylo znát, jak moc je česká špička úzká.

Najdou se výjimky, kolikrát i příjemné. Letos osmnáctiletí Češi premiérově vyhráli prestižní memoriál Ivana Hlinky. Sem tam se objeví příslib i v NHL. Jenže právě v tom je americko-kanadský pohled užitečný. Tamní experty nezajímá, že se občas něco povede; místo výjimek sledují trendy.

Aby bylo jasno, hokejový tým pro Světový pohár není žádnou partou zoufalců. Má výborné gólmany, solidní útok. Sympatické je, že už i v Česku konečně naplno proráží trend s širším trenérským štábem.

Ale český hokej vážně není tam, kde býval. Aspoň že ho pořadatelé vůbec pozvali – takoví Slováci a Němci oproti poslední sešlosti chybějí a jejich hráči jsou až potupně rozpuštěni ve společném Týmu Evropy.

Začnou-li se od 17. září v Kanadě dít překvapení s českým nádechem, bude to prima věc. Fanoušci by dostali injekci optimismu, dobré zprávy potěší vždycky.

Ale i pokud by se tak třeba stalo, reportéři The Hockey News ve svých prognózách postupovali správně, byť se to špatně poslouchá. A vývoj ohledně zranění opor jejich odhadům ještě nahrává.







Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze