Za dva góly a asistenci byl v noci na čtvrtek vyhlášen první hvězdou utkání, jež skončilo 4:3.
Ovšem byl to teprve druhý zápas sezony, ve kterém Eliáš opravdu zazářil. Jinak v New Jersey neprožíval právě vlídný podzim.
Nový trenér Brent Sutter ho po svém nástupu do klubu Devils zbavil funkce kapitána (teprve ve středu jmenoval jeho nástupcem Langenbrunnera). A klidně to oznámil reportérům, aniž by předtím cokoliv naznačil Eliášovi.
Pak si 31letý útočník v novinách přečetl koučův výrok, že se občas při zápase nepředře. A když nejlépe placený muž týmu čím dál víc vysedával na střídačce, zatímco na ledě se bez jeho účasti odehrávaly rozhodující scény, odhodlal se k činu, který si v NHL nemůže dovolit každý hokejista.
„Hned po tréninku jsem k němu přijel a začal se s ním bavit,“ prohlásil v rozhovoru pro MF DNES. „Stáli jsme u mantinelu docela dlouho. Chtěl jsem vědět, co se děje. Chtěl jsem mu říct, že jsem si takové zacházení nezasloužil. A trenér by měl přemýšlet, jak z hráče dostat maximum, a ne minimum. Měl by mu pomoct, ne ho ubíjet.“
I když je hráč v NHL nespokojený, obvykle mlčí a čeká. Nebo to za něj řeší agent. Nebral Sutter vaši akci jako drzost nebo revoltu?
V rozhovoru jeden na jednoho byl úplně v klidu. V pohodě mě vyslechl. Oba chceme, aby New Jersey vyhrávalo.
Odhodlal jste se měsíc po startu sezony. Už jste to nevydržel?
Potřeboval jsem to pro svůj klid. Abych zjistil, proč už nebudu kapitán, proč tolik nehraju a s kým bych měl hrát v lajně. Když máte k sobě kluky, co od sebe jen odhazují puk, moc toho nevytvoříte, ať dřete, jak chcete.
Bratři Sutterové mají v NHL pověst šílenců. Sedí ta charakteristika i na vašeho trenéra?
Brent zařve, když je potřeba, ale není absolutní blázen. Nedělá extempore pro nic za nic.
Co se vás nejvíc dotklo? Že už nejste kapitán?
Když se to stalo, vůbec jsem to neřešil. Začínala sezona, ale dozvěděl jsem se to přes novináře...
Což je poněkud zvláštní...
Ano. Ale neřešil jsem to. Přišel nový trenér, deset nových kluků. Myslel jsem si: Nenechám se tím rozhodit.
Co si myslíte teď, po dvou měsících?
Že jsem si zasloužil aspoň nějaké vysvětlení. Mohl mi to říct dopředu.
On vám k tomu doteď vůbec nic neřekl?
Pak jo. Povídal, že chtěl poznat hráče a podle toho rozdělit role.
Váš vztah pokračoval výměnami názorů přes média. Kouč vás veřejně kritizoval, což se v NHL nestává často.
To se mě docela dotklo. Bylo to dvakrát nebo třikrát, v době, kdy se nedařilo celém mančaftu. Jsem sám na sebe nejpřísnější, zdravá kritika je dobrá kritika. Ale tehdy jsem si osobní výtky nezasloužil.
Ovšem sezonu jste nezačal zrovna ve velkém stylu.
To ne. Opět. Tradičně. Chtěl jsem se pomalejšímu startu vyhnout. Přišel jsem do kempu po parádní přípravě na suchu, ve výborné psychické pohodě.
Jenže?
Každý druhý zápas jsem hrál s někým jiným. Těžko se tak s někým sehraju. Když se dostanu do krize, musím co nejvíc hrát. Ne sedět. Potřeboval jsem pomoct.
Schází vám Scott Gomez, který v létě odešel do New York Rangers?
Ani ne. On uměl rozvézt puk, dobře nahrával. Někdy nám to klapalo, někdy ne. Já k sobě chci někoho, kdo se ke mně hodí. Nemusí to být ti nejlepší v mužstvu. A my tady máme šikovné mladé kluky: Pariseho, Zajace...
V této sezoně vyděláte 7,5 milionu dolarů (zhruba 135 milionů korun). Jak vás ten plat tíží, když máte po 25 zápasech jen něco přes 10 bodů?
Patnáct! (směje se) To víte, že jsem pod tlakem. Ale statistiky nejsou všechno, trochu zkreslují. Můžu hrát dobře, i když nedělám body. Na druhou stranu to chápu. Ráno si táta pustí teletext, a když vidí, že jsem neměl ani asistenci, volá mi, jestli jsem vůbec hrál.
Kdo vám ty peníze vyčítá? Novináři? Šéfové klubu?
Vedení je kolikrát často pod kritikou médií a pak jde za hráčem.
Chodíte k manažerovi Lamoriellovi na kobereček?
U nás je to častější než jinde. Lou Lamoriello nemá problém říct nám do očí, co si myslí. Těch schůzek mám za sebou spoustu. I když musím zaklepat, že zatím letos ani jednu. V minulosti jsem u něj byl hodněkrát. Neřekl mi natvrdo: Dávám ti tolik peněz a ty hraješ bídně! Ale z té debaty jsem to tak pochopil.
Bývá to nepříjemný pohovor?
Určitě. Člověk si z toho musí něco vzít, přemýšlet o tom a nějak se k tomu postavit. Pro mě je ale hlavní bavit se hokejem. Vždyť je to hra!
Vy jste z hokeje zjevně moc radosti neměl.
Nejlíp jsem hrál se Sýkorou a Arnottem, když jsem hrál uvolněně, zkoušel si finty. Bavilo to mně, bavilo to spoluhráče, bavilo to lidi. Když jsem udělal chybu, hned jsem ji chtěl napravit, získat puk zpátky. Teď se ji ale bojím udělat, protože nevím, jestli nezůstanu sedět.
Nedávno jste dva zápasy promarodil. Kdykoliv vám je špatně, připomíná se žloutenka, kterou jste dostal při výluce v NHL, při angažmá v Magnitogorsku.
A už mi to kolikrát vadí. Měl jsem jenom dva dny virózu, zvracel jsem. Brzo jsem byl v pohodě. Ale každý se mě hned ptal na žloutenku.
Nedivte se. Sám víte, jak taková choroba organismu ublíží. Jste teď úplně zdravý?
Jo. Ještě loni, když jsem měl chřipku nebo angínu, trvalo mi léčení delší dobu. Ale v létě jsem byl na testech imunity a ty potvrdily, že jsem v pohodě. Na to, že už jsem starší, se cítím výborně.
Prospěla vám i prázdninová svatba s moderátorkou Petrou Volákovou?
Jasně. Petra je prvním rokem víc tady se mnou než v Česku. Když se mi na ledě něco nepovede, už si z toho tolik nedělám hlavu.
Plánujeme budoucnost, rodinu, kde budeme bydlet.
Kde se vlastně hodláte v budoucnu usadit?
Moje názory se dost měnily. Nejdřív jsem si nedovedl představit, že bych bydlel v Americe. Okolo pětadvaceti jsem tu chtěl zůstat. Teď zase díky Petře poznávám Česko, Prahu. Ona je patriot, doma se jí líbí. O to víc si vážím toho, že udělala zásadní krok a přišla sem za mnou.
Opustila kvůli vám svou profesi?
Když je občas v Česku, moderuje počasí nebo nějaké společenské akce. A pracuje se na možnosti, že by se stala zpravodajkou Primy z Ameriky. Mohla by pokračovat ve svém oboru. Moc bych jí přál, aby to vyšlo.
